NPD documents search: Boh. adm., 7 (1925), sv. 1

Čís. 164.

Na základě ujednání, jímž jedna strana prodává věc straně druhé nebo za týchž podmínek osobě třetí, jež jí do určitého času bude oznámena, může třetí v čas pojmenována osoba domáhati se na prodateli splnění kupní smlouvy, aniž by na tom záleželo, jaký byl právní poměr mezi ní a tím, kdo s prodatelem se dohodl. (Rozh. ze dne 6. května 1919, R I 162/19.)
Žalobu A-ovu na manžele S. o dodržení kupní smlouvy o domě čp. 613 v Ž. prvá stolice (zemský soud v Praze) zamítla pro nedostatek aktivní legitimace, poněvadž ujednání ze dne 18. srpna 1918, o něž se žaloba opírá, učiněno bylo mezi žalovanými a Václavem V. a tento ani výslovně ani mlčky neprojevil, že ujednání to, jež jest úmluvou o budoucím uzavření kupní smlouvy, činí jako plnomocník žalobcův. Odvolací soud (vrchní zemský soud v Praze) k žalobcovu odvolání rozsudek prvé stolice zrušil a této nařídil, by, až zrušovací usnesení dojde moci práva, spor znovu projednala a rozsoudila. Důvody: Žalobou svou domáhá se A. uznání, že jsou žalovaní manželé S. povinni dodržeti smlouvu trhovou ze dne 18. srpna 1918 o domě čp. 613 v Ž. mezi nimi a Václavem V., co plnomocníkem žalobcovým, uzavřenou. Prvý soud, zabývaje se pouze námitkou nedostatku aktivní legitimace, dospěl k právnímu názoru, že žalobce k podání žaloby legitimován není, poněvadž tvrzenou smlouvu z 18. srpna 1918 neuzavřel Václav V. jako plnomocník žalobce, nýbrž jménem vlastním a proto ze smlouvy takové, když nenásledovala cesse, nemůže A. žádných práv proti manželům S. uplatňovati. Názoru tohoto odvolací soud nesdílí a pokládá v tom směru odvolací důvod nesprávného právního posouzení za opodstatněný. Jest Sice pravda, že Václav V., ujednav se žalovanými koupi domu čp. 613 v Ž., nesdělil jim, že jest plnomocníkem žalobce a že za něho kupuje, však žalobci vejití v tuto smlouvu kupní vyhradil tím, že se žalovanými platně a závazně ujednal, že prodávají jemu, neb osobě jím do 15. září 1918 pojmenované, kteráž osoba do všech podmínek vstoupí a dům od manželů převezme. Manželé S. věděli tudiž předem, že prodávají dům svůj bud V. samému anebo za týchž podmínek osobě třetí, která nejdéle do 15. září 1918 bude jim od V. pojmenována a do smlouvy vstoupí. Žalovaní dobrovolně se k tomu zavázali a uplatňování nějakých námitek proti osobě za V. nastupující se vzdali. Překážek k uzavření smlouvy vyplývajících z osoby A-ovy není. Jelikož včas před 15. zářím 1918 V. žalovaným oznámil, že A. jest osobou, pro kterou dům jejich koupil, a také písemně A. sám včas se žalovaným představil, převzetí všech práv a povinností z koupě domu vyplývajících jim ohlásil a výslovně k splnění veškerých smluvních podmínek se zavázal, nemůže býti pochyby o tom, že A. vůči žalovaným ze smlouvy je legitimován. Že šlo o kupní smlouvu, nikoliv o pouhé ujednání o uzavření smlouvy kupní v budoucnosti (§ 936 obč. zák.), vyplývá z celkového znění smlouvy ze dne 18. srpna 1918 samé a měla-li by býti v tom směru přece nějaká pochybnost vzhledem na nedosti jasnou stylisaci smlouvy v počátku jejím: »zavazuje se prodati« — jest pochybnost ta rozptýlena výslovným uznáním žalovaných, že dům svůj v základě uvedené smlouvy prostřednictvím V. prodali ovšem C-ovi nikoliv A-ovi (§ 914 všeob. obč. z.). Z řečeného vyplývá tudíž, že A. prostřednictvím V. a na základě výslovného svolení žalovaných ve smluvní poměr se žalovanými vešel a že tudiž k uplatňování svých práv vůči žalovaným legitimován jest. Neprávem proto, po náhledu soudu odvolacího zamítnul prvý soud žalobu již na základě domnělého nedostatku aktivní legitimace, věci hlavní se nedotknuv a tvrzení resp. námitek stran ve věci učiněných neprojednav. Jelikož po té stránce zůstalo řízení kusé a neúplné (§ 496 odst. 3 c. ř. s.) bylo k odůvodněnému odvolání strany žalující v odpor vzatý rozsudek zrušili a jak svrchu uvedeno s výhradou pravomoci ve smyslu §u 479 c. ř. s. prvému soudu uložiti.
Nejvyšší soud rekursu žalovaných na zrušovací usnesení nevyhověl.
Důvody:
Soud prvé stolice zjistil, že Václav V. uzavřel se žalovanými písemní smlouvu ze dne 18. srpna 1918, o jejímž obsahu není mezi stranami sporu. Soud odvolací převzal zjištění toto a zjistil dále, že Václav V. se žalovanými umluvil, že prodávají jemu neb osobě, jím do dne 15. září 1918 pojmenované, kteráž osoba vstoupí do všech podmínek a převezme dům cd žalovaných, jakož i, že V. přede dnem 15. září 1918 oznámil žalovaným, že žalobce jest onou osobou, pro kterou dům jejich koupil, rovněž pak, že žalobce sám písemně žalovaným včas se představili, převzetí všech práv i povinností z koupě domu vyplývajících jim ohlásil a výslovně se zavázal ke splnění veškerých smluvních podmínek. Z toho následuje, že žalovaní jako prodávající uzavřeli o svém domě trhovou smlouvu dle §u 1053 obč. zák. a že kupujícím stal se žalobce dle téhož §u 1053 a § 861 obč. zák., ať do smlouvy trhové vstoupil na základě pří- kazu, daného Václavu V. (§ 1002 obč. zák.), nebo na základě V-ova jednání bez příkazu (§ 1035 obč. zák.), nebo jako postupník V-ův (§ 1392 obč. zák.), nebo dle § 881 obč. zák., jednajícího o smlouvách ve prospěch osob třetích. Který z těchto případů skutečně zde byl, nelze pro nedostatek potřebných k tomu skutkových zjištění s určitostí říci, ale není toho také třeba. Žalobce založil svůj žalobní nárok na správném tvrzení, že Václav V. uzavřel dotyčnou trhovou smlouvu a že on, žalobce, potvrdil žalovaným, že prostřednictvím V. koupil dům ten od nich podle oné smlouvy. Když věc má se tak, není důležito, že Václav V. neuzavřel smlouvu trhovou s žalovanými výslovně jako zmocněnec žalobcův, čili, že při uzavření smlouvy té neuvedl, že ji uzavírá jménem žalobcovým a neprokázal plné moci žalobcovy ke koupi domu žalovaných, rovněž pak není důležito, zdali, jak žalovaní tvrdí, Václav V. před uzavřením smlouvy trhové ani nemluvil s žalobcem o domě žalovaných a teprve později tento dům jemu přenechal. Právním důvodem žaloby není totiž ani smlouva o zmocnění Václava V. žalobcem, ani postup práv, nabytých V-ou, žalobci, nýbrž smlouva trhová; žalobce jest oprávněn k žalobě z této smlouvy, poněvadž dle zjištěných okolností stal se kupujícím domu žalovaných manželů. Dle poslední věty §u 1017 obč. zák. ovšem tajná plná moc, udělená zmocnitelem zmocněnci, nemá vlivu na práva osoby třetí, avšak usnesení soudu odvolacího není v odporu s tímto zákonným ustanovením, neboť nevyvozuje práva žalobcova vůči žalovaným z tajné plné moci, V-ovi žalobcem snad dané, nýbrž ze závazných prohlášení, jež stala se mezi V-em i žalobcem na jedné a žalovanými na druhé straně. Tvrzení žalovaných v rekursu, že Václav V. předstíral jim, že kupuje dům pro C., nemá opory ve zjištěných skutečnostech, pročež nelze vzíti na ně zřetele.

Citace:

č. 164. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1921, svazek/ročník 1, s. 333-335.