NPD documents search: Váž. tr., 21 (1939)

Čís. 6335.

K § 8, odst. 3 zákona o ochraně cti.
Výklad obsahu, smyslu a dosahu projevu je otázkou právní; proto může býti jeho správnost posuzována jen s hlediska zmatku podle § 281, čís. 9 a) tr. ř.
Formální zmatky podle § 281, čís. 5 tr. ř. se mohou vztahovati jen na skutkové podklady onoho posouzení, t. j. na okolnosti a zjevy vnějšího života, za nichž došlo k projevu.
(Rozh. ze dne 9. března 1939, Zm I 94/39.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací zamítl zmateční stížnost soukromého žalobce do rozsudku krajského soudu, pokud jím byl obžalovaný částečně podle § 259, čís. 2 tr. ř. zproštěn obžaloby vznesené naň pro přečiny podle §§ 1, 2 zákona č. 108/1933 Sb. z. a n. Z důvodů:
S hlediska zmatku podle § 281, čís. 5, 9 a) tr. ř. napadá zmateční stížnost rozsudek potud, pokud při výkladu smyslu, obsahu a dosahu stíhané stati brožury »Sláva a pád pojišťovny N.« dospěl k úsudku, že se tu soukromému žalobci nevytýká, že se vskutku stal nástrojem nečistých machinací Dr. B. a že v uvedené pojišťovně vyvíjel jako dřívější úředník dozorčího úřadu činnost směřující k tomu, aby byla služba dozorčí znemožněna. Naproti tomu zastává stěžovatel názor, že je stíhanou statí viněn z toho, že se dal Dr. B-em zneužíti jako nástroj k protizákonným a nekalým machinacím B. a že tak dokonce učinil ve vztahu ke své dřívější činnosti v úřadě státním.
Zmateční stížnost je především na omylu, pokud míní, že výklad obsahu, smyslu a dosahu projevu spadá do skutkově zjišťovací činnosti nalézacího soudu. Z novějších rozhodnutí zrušovacího soudu vyplývá naopak jako ustálená již judikatura, že tu jde o posouzení otázky právní (viz na př. rozh. č. 5187, 5410 Sb. n. s.). Pokud jde najmě o otázku, zda stíhaný projev zakládá objektivní skutkovou podstatu trestného činu proti bezpečnosti cti, nutno totiž zkoumati, zda jednotlivé projevy ve své vzájemné souvislosti a závislosti — a hledíc k ustanoveni § 8, odst. 3 zák. o ochraně cti i v souvislosti s místy projevu třebas nestíhanými — jsou upraveny takovým způsobem, že se s hlediska pojímání průměrného čtenáře, t. j. informovaného čtenáře průměrné soudnosti a inteligence, dotýkají cti soukromého žalobce, čili ubližují mu na cti způsobem podle ustanovení §§ 1 až 4 zákona o ochraně cti zapovězeným. Je zjevno, že tato otázka jakožto otázka právního podřadění skutkového děje pod určitou skutkovou podstatu zákona, čili použití trestně právního ustanovení na zjištěný skutkový děj může býti jen rázu hmotněprávního, takže správnost výkladu projevu ať ústního či písemného může býti posuzována jen s hlediska zmatku podle § 281, č. 9 a) tr. ř., kdežto formální zmatky podle § 281, čís. 5 tr. ř. se mohou vztahovati jen na skutkové podklady zmíněného posouzení, t. j. na okolnosti a zjevy vnějšího života, za nichž k projevu došlo (okolí, způsob projevu jako na př. posunky, tón a pod., význam toho kterého slova v určitých vrstvách obyvatelstva, povaha časopisu a jeho čtenáře atd.).
Podle toho, co předesláno, je zjevno, že námitky zmateční stížnosti, zabývající se jen vnitřním výkladem projevu, uplatňují toliko hmotněprávní zmatek podle § 281, čís. 9 a) tr. ř. Leč tyto námitky neobstojí ani s tohoto hlediska. Stíhaná stať nahoře jmenované brožury totiž zdůrazňuje sice, že Dr. B. šlo o to, aby odstranil nebezpečí hrozící jeho plánům ze státního dozoru na pojišťovny, že proto provedl »výměnu osob«, a to tím, že jeho bývalý tajemník vstoupil do služeb dozorčího úřadu, kdežto úředníci dozorčího úřadu (mezi nimi i soukromý žalobce) vstoupili do služeb »N.«, a že takovým způsobem mělo býti postaráno o to, »že pojišťovna N. musí si v Československu počínati ,řádně’« a zároveň o to, že, »bude-li snad skutečnost jiná, že bývalí jeho zaměstnanci závad neuvidí«. Leč nic nepoukazuje v této stati na to, že soukromý žalobce byl podle mínění pisatelova a podle toho, jak průměrný čtenář projevu rozumí, do těchto záměrů B. zasvěcen, že věděl o pohnutce, která vedla Dr. B. k přijetí soukromého žalobce do »N.«, že vstoupil do jeho služeb s vědomím, že je nástrojem k dosažení nekalých a závadných machinací a že dokonce v takovém smyslu ve svém novém postavení působil. Na to najmě nepoukazují ani nadpis dotčené kapitoly »Zneškodnění služby dozorčí a postavení její do služeb ideje hospodářské kontinuity rakouské«, ani zmínka o výměně osob, ani o »bývalých jeho zaměstnancích« ani uvozovky při slovech »výměnou osob« a při slovu »řádně«. Tyto jednotlivosti, jichž se zmateční stížnost dovolává, poukazují sice k tomu, co Dr. B. zamýšlel, leč nikoli k tomu, že soukromý žalobce byl prý ochoten, dáti se k jeho závadným cílům zneužívati.
Nelze proto tvrditi, že souzený projev uvádí skutečnosti, které by mohly soukromého žalobce vydati v opovržení nebo snížiti v obecném mínění ve smyslu § 2 zák. o ochraně cti.

Citace:

Čís. 6335. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství v Praze, 1940, svazek/ročník 21, s. 65-67.