Příspěvek k výkladu §§ů 933., 1153. a 1158. vš. obč. zák.Žalovaný mistr tesařský B. převzal od žalobce A. zhotovení stropu a vazby na domek žalobcův dle rozpočtu z vlastního materiálu v rozměrech a za ceny tam uvedené, ale použil k tomu trámoví slabšího. Práce provedena byla v roku 1906 a teprve roku 1908 domáhá se žalobce na žalovaném náhrady buď dodáním silnějšího materiálu trámového dle rozpočtu neb zaplacením přiměřeného odškodného za znehodnocení stavby. Rozsudkem okresního soudu byla žalobní prosba zamítnuta jako opožděná ve smyslu §u 933. 2. věta vš. obč. zák., při čemž vycházel první soudce z toho právního stanoviska, že se zde jedná o smlouvu námezdní, mající za předmět věci movité a že tedy nárok náhradní, ač dle posudku znaleckého odůvodněný, zažalován byl teprve po 6 měsících od dodání díla, tedy opožděně. Soud odvolací zamítl odvolání žalobcovo a potvrdil rozsudek první stolice z těch důvodů, že jest téhož názoru jako soudce první, že totiž se jedná zde o věci movité, jichž spojení s věcí hlavní, s domkem (§§ 293. a 297. vš. obč. zák.) — nemůže býti rozhodným pro posouzení věcí těch ve sporu, neboť jde zde o dodané jednotlivé předměty, kteréž samy o sobě nikdy za věc nemovitou nelze pokládati. Naproti tomu nesdílí soud odvolací názor prvního soudce, pokud se týče použití předpisů o smlouvě o dílo a o správě, neboť pokládal-li první soudce smlouvu uzavřenou mezi spornými stranami za smlouvu o dílo, neměl použíti ustanovení o správě, ježto smlouva o dílo má svá zvláštní ustanovení v §u 1153. vš. obč. zák., kdežto ustanovení §u 933. vš. obč. zák. vztahuje se jen k případům naznačeným v §u 932. vš. obč. z., a na jiné nároky, jaké v §u 1153. uvedeny jsou, nelze je obdobně přenášeti, i neplatí tedy při smlouvě o dílo promlčecí lhůta 6měsíční. Avšak v případě daném nejedná se o smlouvu o dílo, nýbrž o smlouvu kupní, poněvadž ustanovuje § 1158 vš. obč. zák., že v pochybnosti má se za to míti, že kdo dal materiál ku práci, že ten také práci objednal, ale »když pracovník dodal materiál, — jako ve sporném případě našem, — tedy že platí domněnka, že se jedná o kup«. Považuje-li se ale, jakož soud odvolací činí, přítomná smlouva za kupní, pak nutno na ni použíti ustanovení o správě a jeví se žalobní nárok opožděným (§ 933. vš. obč. zák.). C. k. nejvyšší soud vyhověl dovolání žalobcovu a dal rozsudkem z 5. ledna 1909, č. j. Rv III. 269/8 žalobní prosbě místa z těchto důvodů: Právnicky mylným jest názor stolic nižších, že dlužno odkázati žalobu dle §u 933. vš. obč. zák. jako opožděnou. Dle skutkového děje rozsudku stolice první běží ve případě tomto o vykonání prací tesařských žalovaným na stavení žalobcově, používajíc při tom materiálu dodaného žalovaným. I když měl žalovaný dodati materiál sám, dlužno posuzovati smluvní poměr mezi oběma spornými stranami jen podle předpisu o smlouvě námezdní a nikoli dle předpisu o smlouvě trhové. Platíť domněnka stanovená v §u 1158. vš. obč. zák., dle níž jest dána v případě, že dodal dělník vedle práce také látku, — smlouva trhová, — jen tehdy, je-li povaha smlouvy pochybnou. V případě našem, v němž bylo pro provedení prací tesařských předpokladem, že stavba hrubá stojí, a v němž se jedná tudíž o práce na stavení, jež 9 se v držbě žalobcově již nachází, nemohla se obraceti vůle stran k nabytí díla samostatného, nýbrž jen k provedení určitých prací na žalobcově stavení, a není proto pochyby, že příslušná ujednání mezi stranami spadají pod ustanovení smlouvy námezdní. Z toho plyne však, že při řešení otázky ručení za vady, jimiž jsou sporné práce ztíženy, nesluší používati předpisů o správě, nýbrž ustanovení §u 1153. vš. obč. zák., dle kterého je žalobce jakožto osoba, jež práce objednala, oprávněn požadovati zlepšení prací nebo přiměřenou odškodněnou za vadné jich provedení. Námitka promlčení však místa nemá, jelikož tříletá lhůta preklusivní §u 1489. vš. obč. zák. ať se čítá od doby odevzdání prací nebo teprve od doby, kdy nastala známost o vadnosti prací, ještě neuplynula. Bylo tudíž žalobní prosbě vzhledem na posudek znalecký vyhověti. Křepelka.