Authors:
= Váž. civ., 14 (1932), sv. 1
PDF

Čís. 11411.


Soud povolující exekuci podle § 138 ex. ř. nemá vždy možnost ani povinnost, by zkoumal zákonnost původního exekučního titulu, nýbrž musí se obmeziti na zjištění, zda jsou splněny (třebas jen formálně) zvláštní podmínky stanovené v § 138 ex. ř.
Podán-li rekurs proti takovému usnesení povolujícímu exekuci, neměl rekursní soud (vzhledem k zákazu novot v opravném řízení) zaříditi šetření o postupu při doručování žaloby a povolení exekuce a o totožnosti stěžovatele se skutečným dlužníkem a neměl míti zřetel k výsledku tohoto doplňovacího řízení, nýbrž měl posuzovati věc podle jejího stavu v řízení před prvým soudem, zůstavuje stěžovateli, by se domáhal nápravy pořadem, který mu zákon dává jinak na ruku.
(Rozh. ze dne 19. února 1932, R 2 428/31.)
K vydobytí peněžité pohledávky navrhl vymáhající věřitel na základě rozsudků, jimiž mu byla vymáhaná pohledávka přisouzena, a na základě usnesení o povolení exekuce vnuceným zřízením zástavního práva, by mu byla povolena exekuce vnucenou dražbou spoluvlastnictví polovice nemovitosti, náležející dlužníku Antonínu B-ovi. Soud prvé stolice exekuci povolil, rekursní soud exekuční návrh zamítl. Důvody: Protože, jak bylo zjištěno v mezitimním řízení, jest majitelem spoluvlastnické polovice Antonin B. st., rozsudky, na základě nichž se domáhá vymáhající věřitel povolení exekuce, však byly vydány proti Antoninu B-ovi ml., jemuž podle výpovědi doručujícího orgánu Josefa K-a žaloby byly doručeny, není vlastník nemovitosti, na niž se vede exekuce, totožný se skutečným dlužníkem. Právo zástavní jest sice pro vymáhanou pohledávku nucené vloženo na spoluvlastnické polovici Antonína B-a, to by však mělo podle § 138 ex. ř. význam jen, kdyby usnesení, jímž bylo povoleno vnucené zřízení práva zástavního, již bylo právoplatné. Usnesení toto však pravomocí proti Antonínu B-ovi st. nenabylo, protože podle výpovědi doručujícího orgánu i toto usnesení bylo doručeno Antonínu Bi-ovi ml., a Antonín B. st. je dosud ani neobdržel. Bylo proto pro nedostatek exekučního titulu rekursu Antonína B-a st. vyhověno a exekuční návrh zamítnut.
Nejvyšší soud obnovil usnesení prvého soudu.
Důvody: Jak plyne ze spisů, bylo pro vymáhanou vykonatelnou pohledávku stěžovatelovu právo zástavní na nemovitosti vzaté do dražby — alespoň formálně — právoplatně již zřízeno. Mohlo proto podle § 138 ex. ř. býti vyhověno stěžovatelovu návrhu, by vnucená dražba nemovitosti té byla povolena, aniž bylo třeba, by bylo předloženo vyhotovení exekučního titulu, a to dokonce i exekučním soudem odlišným od soudu vydavšího exekuční titul. Z toho plyne, že soud povolující exekuci podle § 138 ex. ř. nemá vždy možnost a proto ani povinnost, by zkoumal zákonnost původního exekučního titulu, nýbrž musí se obmeziti na zjištění, zda jsou splněny zvláštní podmínky ustanovení § 138 ex. ř. Že v souzeném případě — alespoň formálně — byly splněny, není podle spisů pochybné. Směl proto také rekursní soud přihlížeti jen k obsahu spisů a podle nich o rekursu rozhodnouti. Zařídiv jejich doplnění šetřením o postupu při doručování žaloby a exekučního povolení a o stěžovatelově totožnosti se skutečným dlužníkem, jednal proti zásadě zákazu novot v rekursním řízení, již nejvyšší soud hájí důsledně od prvopočátku, co vstoupily v platnost civilní soudní řád, pokud se tkne exekuční řád t. č, ještě platné. Podle toho neměl rekursní soud při vyřízení rekursu míti ani zřetel k výsledku doplňovacího řízení, k němuž dal podnět, nýbrž měl posuzovati věc podle jejího stavu v řízení před prvým soudem, zůstavuje stěžovateli, by se domáhal nápravy pořadem, který mu zákon dává jinak na ruku (srov. rozh. čís. 10896 sb. n. s.).
Citace:
11411. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1933, svazek/ročník 14/1, s. 191-192.
Creative Commons BY-NC-ND 4.0 Obsah podléhá licenci Creative Commons BY-NC-ND 4.0. Uveďte autora (BY), neužívejte dílo komerčně (NC), Nezasahujte do díla (ND).