NPD documents search: Váž. civ., 4 (1922)

Čís. 1483.

Opatření Stálého výboru Národního shromáždění republiky Československé podle § 54 ústavní listiny ze dne 8. října 1920, čís. 586 sb. z. a n., o úpravě pachtovného z polních hospodářství a zemědělských pozemků a o obnově drobných zemědělských pachtů.
Základem výpočtu zvýšeného pachtovného jsou tabulky, připojené k opatření.
Cena naturálních dávek a hodnota naturálních plnění připočte se ke smluvenému čistému peněžitému pachtovnému, načež se zjistí, zda zvý-
Civilní rozhodnutí. IV. 9 šené pachtovné (t. j. posavadní i s přirážkou k peněžitému pachtovnému dle tabulky A) nepřekročuje meze dle tabulky B; je-li tomu tak, nutno snížiti zvýšené pachtovné na přípustnou nejvyšší mez pachtovného s přirážkou. Ceny naturálních dávek a hodnoty naturálních plnění řídí se dle poměrů ke dni 1. března 1919. Výrazem »pachtovní rok« nerozumí se hospodářský rok, nýbrž kalendářní rok 1921, započavší dnem 1. ledna 1921.
(Rozh. ze dne 14. února 1922, R I 151/22.)
V řízení o úpravě pachtovného vyhověl Nejvyšší soud dovolacím rekursům obou stran, zrušil usnesení nižších soudů a nařídil prvému soudu, by ve věci dále jednal a znovu rozhodl dle zásad dole uvedených.
Důvody:
Hledíc k obsahu dovolacích rekursů vyskytují se v třetí stolici tyto sporné otázky: 1. Mají-li výpočtu pachtovného bez dalšího šetření položeny býti za základ tabulky, uvedené v § 2 (1) opatření Stálého výboru ze dne 8. října 1920, čís. 586 sb. z. a n. jako přílohy A a B, nebo má-li soud samostatně zjistiti ceny propachtovaných nemovitostí dle zásad daných v § 11 (4) zákona ze dne 8. dubna 1920, čís. 309 sb. z. a n.? 2. Dlužno-li při výpočtu zvýšeného pachtovného hleděti k naturálním dávkám a plněním pachtýře? a 3. Od kterého dne platiti jest zvýšené pachtovné? Ve všech těchto směrech ustálila se již judikatura nejvyššího soudu, který vychází důsledně z těchto hledisek: K 1. Mylný jest názor, že soud má přirážku k pachtovnému a nejvyšší mez pro ni sám vypočítali dle zásad daných v § 11 (4) zákona ze dne 8. dubna 1920, čís. 309 sb. z. a n., a pokud by výsledek se neshodoval s tabulkami А а В (přílohami k opatření Stálého výboru ze dne 8. října 1920, čís. 586 sb. z. a n.), založiti své rozhodnutí na svém výpočtu a nikoli na těchto tabulkách. Tyto tabulky jsou jakýmsi praktickým průměrným výsledkem zásad, vyslovených v § 11 (4) dotčeného zákona a mají ten význam, že zákonodárce (Stálý výbor) za účelem snadného a rychlého zjištění přirážky sám provedl výpočet přirážky a její nejvyšší meze způsobem platným všeobecně pro všechny případy. Poukazuje na § 11 (4) zákona ze dne 8. dubna 1920, čís. 309 sb. z. a n. sděluje jen, podle jakých zásad se při tom řídil. Soud nemůže ani sám provésti výpočet dle zmíněného § 11 (4), poněvadž nemá po ruce veškerých pomůcek tam naznačených. Přezkum výpočtu, obsaženého v tabulkách A a B, soudem jest tedy naprosto vyloučen. V přirážce a v nejvyšší mezi pro ni — jak uvedeny jsou v tabulkách А а В — přihlíží se nejen k ceně půdy, nýbrž i k ceně hospodářských i obytných budov propachtovaných jako příslušenství půdy, pokud jsou určeny k provozování dotčeného polního hospodářství, nehledí se však k ceně budov a závodů průmyslových, inventáře pachtýři k používání postoupeného nebo k ceně zvláštních práv, spojených s držbou propachtovaných nemovitostí a pod., tak že jen tyto posléze naznačené ceny nutno v tom kterém případě, je-li toho třeba, zjišťovati (§ 2 (2) opatření Stálého výboru). Z toho jest patrno, že při výpočtu přirážky k pachtovnému nepřicházejí v úvahu pomocné tabulky I. až V. k oceňování pozemků věnovaných trvale výrobě zemědělské k § 11 (4) zákona o dávce z majetku (přílohy k prováděcímu na- řízení ze dne 27. července 1920, čís. 463 sb. z. a n. — tabulky Brdlíkovy), a netřeba tudíž zjišťovati okolnosti uvedené v těchto tabulkách a v poznámce k návodu k jejich použití, zejména vzdálenost zemědělského závodu od odbytiště a velikost zemědělských podniků, a že neplatí tu ani poslední věta § 11 (4) zákona o dávce z majetku. Proti námitce, že tabulky А а В nemohou býti závazné, poněvadž by pak každý mohl snadno vypočítati přípustné zvýšení pachtovného a nebylo by třeba rozhodnutí soudního, připomíná se, že to bylo vskutku zamýšleno, ježto úprava pachtovného byla ponechána zásadně dohodě stran a jen kde nelze této docíliti, rozhodnouti má soud (§ 5 opatření Stálého výboru). Ostatně i když se vezmou za základ tabulky A a B, zůstávají po případě ještě sporné otázky, o nichž soudu náleží rozhodnouti, jak ukazuje případ, o který jde.
K 2. Lze připustiti, že ustanovení, obsažená v § 2 opatření Stálého výboru ze dne 8. října 1920, čís. 586 sb. z. a n., mají na mysli v první řadě peněžité pachtovné. Mělať býti odklizena a napravena křivda, která se děla propachtovatelům tím, že pachtýř mel při rostoucí drahotě zemědělských výrobků výtěžek nepoměrně vysoký a stoupající, ale propachtovateli platil pachtovné poměrně nepatrné a stálé a to v penězích znehodnocených. Na případ, že pachtovné se odvádí částečně v naturaliích, nebylo ovšem pamatováno. Než z toho neplyne, že při výpočtu zvýšeného pachtovného dlužno úplné pominouti naturální dávky a plnění pachtýře, neboť tím by byl zkrácen zase pachtýř. Vždyť i tyto naturální dávky a plnění jsou částí pachtovného; propachtovatel, který si je smlouvou vymínil, musil by, kdyby jich nedostával od pachtýře, odjinud za úplatu si je opatřovati, pachtýř pak, kdyby nebyl povinen je odváděti propachtovateli, mohl by naturalie jinak výhodně zpeněžiti. Ježto hodnota a cena naturalií stouply, a tím přirozeně i pachtovné se zvýšilo, jest tedy slušno a spravedlivo, by při výpočtu přirážky k peněžitému pachtovnému bylo přihlíženo také k naturálním dávkám a plněním pachtýře. To se ovšem nemůže státi tak, že by se ze zjištěné přirážky naturálních dávek a hodnoty naturálních plnění srazil rozdíl ceny (v roce 1913 a jejich nynější výše), jak v tomto případě pachtýř navrhuje; neboť tím by mohlo dojíti k nemožnému důsledku, na nějž propachtovatel poukazuje, že by propachtovatel po případě nedostával vůbec žádného peněžitého pachtovného, což by se zajisté nesrovnávalo s účelem opatření Stálého výboru. Dlužno spíše postupovati tak, že se cena naturálních dávek a hodnota naturálních plnění připočte ke smluvenému čistému peněžitému pachtovnému, a zkoumá, zda toto posavadní úhrnné pachtovné i s přirážkou k peněžitému pachtovnému, zjištěnou dle tabulky A, t. j. zvýšené pachtovné nepřekročuje nejvyšší mez dle tabulky B. Kdyby tomu tak bylo, nutno snížiti zvýšené pachtovné na přípustnou nejvyšší mez pachtovného s přirážkou. Zbývá jen otázka, z které doby se má vzíti cena naturalií. Bráti dobu plnění, jest nemožno, poněvadž zvýšení pachtovného musí se státi určitým penízem pro celou ještě zbývající pachtovní dobu, kdežto cena naturalií jest proměnlivá. Opatření Stálého výboru při výpočtu přirážky a její nejvyšší meze vychází z ceny nemovitostí, kterou počítá dle výnosu a ke dni 1. března 1919. Naturalie jsou pak částí výnosu. Proto, co jest spravedlivo vůči jednomu, musí býti spravedlivým i vůči druhému, dlužno tedy za příčinou souladu všech výpočtů ve smyslu § 2 (1) opatření Stá-
9* lého výboru čítati ceny naturálních dávek a hodnotu naturálních plnění dle poměru trvavších dne 1. března 1919.
K 3. Zákonodárce (Stálý výbor), shledav, že pachtýři z majetku propachtovatelu nabyli výtěžku v poměru k placenému pachtovnému neporovnatelně značných, chtěl napraviti tuto křivdu pro budoucnost, t. j. pro celý zbytek pachtovní doby. Stanoví-li se v § 2 (1) opatření Stálého výboru ze dne 8. října 1920, čís. 586 sb. z. a n., že propachtovatelé mohou zvýšiti pachtovné pro pachtovní rok 1921 a zbývající smluvená pachtovní léta, nelze tudíž výrazu »pachtovní rok 1921« přikládati význam hospodářského pachtovního roku, který zpravidla započal teprve dnem 1. října 1921, nýbrž znamená tu výraz ten kalendářní rok 1921, započavší dnem 1. ledna 1921, poněvadž by jinak propachtovatel ztratil nárok na zvýšené pachtovné téměř za celý rok, což nebylo zamýšleno. Z těchto úvah plyne, že obě strany, pokud odporují usnesení rekursního soudu, jsou v právu potud, že zásady, vyslovené rekursním soudem, nejsou správné. Musí však zůstati při nařízeném doplnění řízení, poněvadž pro rozhodnutí ve věci samé není tu dostatečného skutkového podkladu. Prvnímu soudci bude při dodatečném šetření ovšem dbáti zásad vyslovených v usnesení nejvyššího soudu, nikoli zásad vytčených soudem rekursním.

Citace:

č. 1483. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1924, svazek/ročník 4, s. 145-148.