Čís. 14530.

Při posouzení otázky viny na rozluce lze přihlížeti jen k důvodům, pro které byla rozluka pravoplatně vyslovena.
(Rozh. ze dne 13. září 1935, Rv II 524/35.)
Srovn. sb. n. s. čís. 12997.
První i odvolací soud neuznaly na rozluku manželství z viny žalované manželky. Tato uplatnila teprve v opravném řízení, že rozluka měla býti vyslovena také z viny manželovy.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolání.
Důvody:
Výrok vyslovující rozluku a vinu manželčinu stal se pravoplatným a jde v dovolacím řízení již jen o otázku spoluzavinění manželova (rozh. čís. 5505 sb. n. s.), při čemž ovšem nelze uvažovati o tom, jaký praktický význam by tento žádaný výrok pro dovolatelku měl. Dovolatelka vytýká, že odvolací soud nepřihlížel k okolnostem, které přednesla, totiž k opětovným urážkám a zlému nakládání přihodivším se podle jejího tvrzení již před dobrovolným rozvodem manželství sporných stran. Rozluka manželství byla však pravoplatně vyslovena jen z důvodu cizoložství manželčina a ze žádného jiného. Žalovaná také v první stolici nenavrhla povolení rozluky z nějakého jiného důvodu, nýbrž jen zamítnutí žaloby. Teprve, když byla rozluka z její viny v 1. stol. vyslovena, přišla v druhé stolici a přichází ve třetí stolici s návrhem, aby byla rozluka vyslovena také z viny manželovy pro činy, jež prý se přihodily před dobrovolným rozvodem a jež jako důvod rozlukový neuplatnila. Nelze tedy vinu na pravoplatně vyslovené rozluce pro cizoložství manželčino posuzovati podle činů, jež k rozluce nevedly, když na zmíněném jediném důvodu rozlukovém manžel žádné viny nemá (srv. také rozhodnutí uveř. v S. L. pod čís. 1029).

Citace:

Čís. 14530.. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1936, svazek/ročník 17, s. 598-598.