Č. 4052

Školství: I. * Místní školní rada je legitimována k rekursu proti rozhodnutí zem. škol. rady, kterým jí bylo uloženo, aby na náklad obce školní opatřila obrazy presidenta republiky do místnosti škol národních, jí podřízených. — II. * Výnosy min. škol. ze 14. června 1919 č. 25 779 a z 25. června 1919 č. 27 334 uveřejněné ve Věstníku vládním pro školství obecné z r. 1919 č. 60 a Věstníku min. č. 82/1919 nejsou rozhodnutím o povinnosti jednotlivé konkrétní místní školní rady, aby obrazy ty na náklad obce školní opatřila. — III. O dvojím postaveni míst. škol. rady, jednak jako úřadu, jednak jako zástupce školy a školní obce.
(Nález ze dne 23. října 1924 č. 18 262).
Věc: Místní školní rada v J. proti ministerstvu školství a národní osvěty stran odmítnutí rekursu.
Výrok: Pokud nař. rozhodnutím bylo vysloveno, že stěžující si místní školní radě nepřísluší žádný obvyklý instanční prostředek opravný proti nařízení předsedy zem. škol. rady v Praze z 21. října 1922, aby ihned zakoupila obrazy presidenta republiky pro školy jí podléhající, zrušuje se nař. rozhodnutí pro nezákonnost; jinak se stížnost dílem odmítá jako nepřípustná, dílem zamítá jako bezdůvodná.

Důvody: Výměrem předsedy ošv-u z 29. října 1922 bylo všem míst. škol. radám, mezi nimiž také st-lce sděleno toto: »Z rozkazu presidia zšr-y z 21. října 1922 vybízejí se míst. škol. rady co nejdůrazněji, aby neprodleně opatřily obraz pana presidenta republiky pro všechny třídy a kanceláře tamních škol obecných a ob- čanských. Výmluva na nedostatek peněžních prostředků není oprávněna, poněvadž obraz takový v nejlepším provedení stojí jen 7 K 50 h. Kdyby mšr přes to se zdráhala, obrazy ihned opatřiti, musí úřad podati návrh na její rozpuštění. Mšr-y se tudíž vybízejí, aby nejdéle do 10. listopadu 1922 podaly zprávu, zda zmíněné obrazy byly objednány.« Z tohoto vyřízení podala st-lka odvolání k žal. úřadu, který nař. rozhodnutím vyslovil, že mšr-ě nepřísluší žádný obvyklý instanční prostředek proti opatření v odpor vzatému, jelikož je pouhým opakováním a prováděním výnosů min. škol. ze 14. června 1919 č. 25 779 a z 25. června 1919 č. 27 334, proti nimž nebyla další cesta instanční přípustná. Pokud jde o dodatek týkající se případného návrhu na rozpuštění mšr-y, nejedná se o rozhodnutí, nýbrž o interní pokyn daný nadřízeným úřadem úřadu podřízenému, proti němuž nelze si rovněž stěžovati.« O tom byla mšr na základě výn. zšr-y z 21. dubna 1923 výměrem ošv-u z 28. dubna 1923 zpravena a zároveň bylo jí k rozkazu presidia zšr-y z cit. data opětně uloženo, aby neprodleně obraz presidenta republiky opatřila a v příhodných rámech umístila na vhodném místě v řiditelně, sborovně a všech učebnách; konečně jí bylo uloženo, aby provedení tohoto rozkazu ve lhůtě 14 dnů oznámila, poněvadž by jinak bez dalšího jednání obrazy byly zakoupeny podle § 3 zák. z 24. února 1873 č. 16 z. z. z moci úřední na nebezpečí a náklady školní obce. O stížnosti uvážil nss takto: Obsahem nař. rozhodnutí jest podle jasného jeho znění výrok dvojí, a to a) výrok, že »mšr-ě nepřísluší žádný obvyklý instanční prostředek proti opatření v odpor vzatému, jelikož je pouhým opakováním a prováděním výnosů min. škol. ze 14. června 1919 č. 25 779 a z 25. června 1919 č. 27 334, proti nimž nebyla další cesta instanční přípustná, a b) výrok, že pokud jde o dodatek týkající se případného návrhu na rozpuštění mšr-y, nejedná se o rozhodnutí, nýbrž o interní pokyn daný nadřízeným úřadem úřadu podřízenému, proti němuž nelze si rovněž stěžovati.« V obojím případě omezil se tedy žal. úřad na to, že stěžující si mšr-ě odepřel právo podati rekurs do předchozího výroku stolice nižší, a může proto i nss také jen v mezích stižných bodů st-lkou formulovaných zkoumati, zda toto stanovisko žal. úřadu je po právu. ad b) Proti tomu výroku vytýká stížnost, že onen příkaz zšr-y o případném rozpuštění mšr-y tím, že st-lce byl sdělen, pozbyl povahy interního poukazu a zasahuje nezákonným způsobem do práv mšr-y, pročež jí v tomto směru postavení strany přísluší. Námitka tato není důvodná. Předsednictvo zšr-y výnosem z 21. října 1922 uložilo předsedovi ošv-u, aby, kdyby se přes to některá mšr koupi obrazů vzpírala, podal návrh na její rozpuštění. Nařízení toto má tedy zřejmě povahu pouhého poukazu vydaného úřadem nadřízeným úřadu podřízenému, aby tento za určitých předpokladů podal onomu návrh na určité opatření, spadající do pravomoci onoho nadřízeného úřadu, není tím však ještě řečeno, že nadřízený úřad i kdyby úřad podřízený návrh takový podal, ono opatření — v daném případě rozpuštění mšr-y — by skutečně provedl. I kdyby tedy skutečné rozpuštění mšr-y po př. bylo opatřením, proti kterému by rozpuštěné mšr-ě právo rekursu příslušelo (kteroužto otázkou se ovšem soud za daného stavu věci v daném případě vůbec ne- mohl zaměstnávati), tedy by mohlo tak býti teprve při skutečném rozpuštění, nikoliv při pouhém uvedení možnosti takového rozpuštění; ničím jiným však není ani to, co v tomto směru stěžující si mšr-ě v intimátu z 29. října 1922 bylo sděleno, že by totiž úřad musil podati návrh na její rozpuštění. Proto právem vyslovilo nař. rozhodnutí, že proti onomu výroku předsedy zšr-y st-lce rekurs nepřísluší, a je proto stížnost, pokud směřuje proti výroku ad b) bezdůvodná. Jinak jest tomu však co do výroku uvedenému shora ad a). jak podle dřívějších zákonných předpisů (viz zejména § 10 bod c) zák. z 25. května 1868 č. 48 ř. z., §§ 1 až 19, obzvláště § 11 zák. o dozoru ke školám z 24.února 1873 č. 17 z. z. čes. a zák. o zřizování škol, zejména § 2, odst. 2 zák. ze 24. února 1873 č. 16 z. z. čes.), tak i podle nového zák. z 9. dubna 1920 č. 292 Sb. (§ 17 a 23) a nař. z 6. listopadu 1920 č. 605 Sb. (§§ 1 a 10) míst. škol. rada má právní postavení dvojí: a to jednak jako nejnižší úřad pro dozor ke školám zřízený, jednak jako orgán povolaný ze zákona za zástupce školy a obce školní jakožto samostatných entit právních a nositelů práv. Kdežto pak ovšem ve své vlastnosti prvé — jako úřad — mšr je podřízeným orgánem instancí jí nadřízených a nemůže tedy v této své vlastnosti sobě vindikovati právo opravných prostředků do nařízení instancí nadřízených, nelze jí ovšem upříti práva, aby v druhé své vlastnosti, má-li za to, že rozhodnutím nebo opatřením školského úřadu některého byla porušena práva školy nebo školní obce, v zastoupení školy nebo školní obce domáhala se nápravy podáním opravného prostředku k instancí vyšší. V daném případě jde o rozkaz opatřiti obrazy presidenta republiky pro školy mšr-ě podřízené. Opatření těchto obrazů, které je ovšem spojeno s určitým nákladem — lhostejno zda značným nebo nepatrným — ukládá se zřejmě mšr-ě na náklad školní obce, patrně v důsledku předpisu § 2 zák. z 24. února 1873 č. 16 z. z. čes., podle něhož školní obci přísluší nésti t. zv. věcný náklad na školy, a podle něhož dále »práce z toho« (opatření věcných potřeb školy a úhrady věcného nákladu) »povstávající obstará mšr.« Dle toho nutno uznati, že se rozkaz k opatření zmíněných obrazů dotýká právní sféry školní obce a že školní obec může se — zda důvodně, nelze za daného stavu věci nyní zkoumati a není také rozhodujícím — pokládati rozkazem tím za stíženu; nelze tedy mšr-ě v zásadě odepříti právo, aby do zmíněného rozkazu předsedy mšr-y podávala rekurs na min. škol. ve smyslu § 44, posl. odst. zák. o dozoru ke školám. Nař. rozhodnutí ovšem podle svého znění má za to, že rekurs není proto přípustný, poněvadž v odpor vzaté nařízení předsedy zšr-y »jest pouhým opakováním a prováděním výnosů ministerstva školství ze 14. června 1919 č. 25 779 a z 25. června 1919 č. 27 334«, tedy nikoliv samostatným rozhodnutím. Názor tento nelze však uznati správným. Obsah uvedených min. výnosů jest tento: Podle výnosu zšr-y v Praze ze 17. července 1919 č. I 947/1, věstník vládní pro školství obecné z r. 1919 č. 60 »sdělilo min. škol. výnosem ze 14. června 1919 č. 25 779, že oficielní portrét presidenta T. G. Masaryka svého času u prof. Maxe Švabinského objednaný byl v minulých dnech v dřevorytu dokončen a jest možno jej odevzdati veřejnosti. Tento portrét budiž vyvěšen, pokud se týče škol, v řiditelně, sborovně a ve všech ostatních učebných místnostech školních ....«. Podle výnosu min. škol. z 25. června 1919 č. 27 334, věstník min. č. 82, vydalo min. oficielní portrét presidenta republiky od prof. Švabinského. Portrét má býti vyvěšen ve všech úřadech a ústavech čsl. republiky ....«. Z této dikce uvedených výnosu jest tedy zřejmo, že — nehledě ani k otázce, zda by v nich vůbec mohlo býti spatřováno normativní stanovení povinnosti mšr, aby na náklad obce školní zakoupily tam uvedený obraz presidenta republiky, uložení takovéto povinnosti pro konkrétní mšr-u resp. školní obce mohlo by nastati teprve, kdyby důsledky pro stěžující si místní školní radu z oněch všeobecných výnosů ministerských plynoucí konkrétním rozhodnutím úředním na ni byly aplikovány. To se však nestalo pouhým vyhlášením oněch výnosu ve Věstníku min. škol. po př. ve Věstníku pro školství národní, nýbrž teprve rozhodnutím místopředsedy zšr-y z 21. října 1922. Teprve tento výnos nese povahu rozhodnutí správního úřadu a teprve proti němu jakožto rozhodnutí pocházejícímu podle svého znění zřejmě od zšr-y nikoliv od ministerstva mohla mšr nastoupiti cestu rekursní. Z těchto úvah shledal nss, že nař. rozhodnutím bylo v tomto směru porušeno zák. právo mšr-y na podání opravného prostředku podle § 2 zák. z 24. února 1873 č. 16 z. z., a § 44, posl. odst. zák. z téhož dne č. 17 z. z. ve znění zák. z 24. června 1890 č. 46 z. z. , pokud se týče právo její na to, aby žal. úřad o rekursu jejím meritorně rozhodl. Proto bylo rozhodnouti jak shora uvedeno, aniž ovšem soud za dané situace právní mohl se zaměstnávati vlastním meritem věci.

Citace:

č. 4052. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické nakladatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 6/2, s. 662-665.