NPD documents search: Váž. civ., 11 (1929), sv. 2

Čís. 16844.

Je-li smlouva o propachtování kinematografické licence nicotná, jest nicotná též smlouva, kterou se upravuje vzájemný poměr spolupachtýřů podle takové nicotné smlouvy. I k té nicotnosti je přihlížeti z úřední moci.
(Rozh. ze dne 6. dubna 1938, Rv I 1471/37.) Žalobce, bývalý společník žalovaného při provozu biografu »R.«, opírá svůj nárok na zaplacení 45000 Kč o smlouvu z 5. října 1932, kterou měla býti zrušena společná účast obou stran rozepře na provozování uvedeného biografu »R.«, založená smlouvou mezi nimi a licencionářem řečeného biografu spolkem B.-H. ze dne 2. srpna 1932, tak, aby žalovaný převzal veškerá práva a povinnosti z naposledy uvedené smlouvy na sebe a aby žalobci z ní v budoucnosti nevznikly žádné závazky. Podle smlouvy na prvém místě dotčené se žalovaný zavázal platiti žalobci ročně předem 15000 Kč jednak za to, že žalobce vložil do podniku jako společenský vklad 80000 Kč a tím umožnil převzetí provozu jmenovaného biografu, jednak za to, že propustil žalobce ze společenského závazku, a to dotud, dokud bude žalovaný zmocněncem dotčeného biografu »R.« nebo v něm jakýmkoli způsobem a v jakémkoli postavení zúčastněn. Nižší soudy uznaly podle žaloby.
Nejvyšší soud uložil soudu prvé stolice další jednání a nové rozhodnutí.
Důvody:
Z odůvodnění žalobní žádosti a z nesporného přednesu stran plyne, že úmluva ze dne 5. října 1932 a z ní vyvoděný zažalovaný nárok jest v tak úzké souvislosti se smlouvou ze dne 2. srpna 1932, že vznik a trvání oné úmluvy předpokládá vznik a existenci této smlouvy; neboť by k úmluvě ze dne 5. října 1932 nebylo došlo, kdyby smluvci nebyli uzavřeli smlouvu ze dne 2. srpna 1932 a nebyli jí pokládali za právně existentní. Dohodou ze dne 5. října 1932 převzal žalovaný práva a povinnosti, založené domněle pro žalobce smlouvou ze dne 2. srpna 1932 se spolkem B.-H. a byl zrušen společenský poměr, založený mezi smluvci za účelem společného výkonu oprávnění plynoucího ze smlouvy ze dne 2. srpna 1932, při čemž se žalovaný zavázal žalobci k plnění, kterého se žalobce souzenou žalobou domáhá.
Z toho, co uvedeno, vyplývá, že by úmluva ze dne 5. října 1932 byla neplatná, kdyby byla neplatná i'smlouva ze dne 2. srpna 1932, která byla základem pro onu úmluvu. Obsah smlouvy ze dne 2. srpna 1932, jejíž pravost byla uznána a podstatný obsah při jednání zjištěn, stal se součástí souhlasného přednesu' stran a prvý soud měl k němu také přihlížeti. Z obsahu právě dotčené smlouvy však vychází najevo, že podle ní byl propachtován provoz kinematografické licence, ježto veškeré podnikatelské risiko, opojené s provozem biografu »R.«, měli míti žalobci a žalovaný. Vysvítá to zejména z odst. 2 dotčené smlouvy, podle kterého jsou žalobce i žalovaný povinni vésti biograf »R.« na vlastní vrub a nebezpečí tak, že majiteli licence nesmějí z jeho provozu vzniknouti žádné závazky, jakož z odst. 8, podle něhož jsou jmenovaní zavázáni učiniti a přijímati veškeré objednávky a dodávky potřebné pro provoz biografu »R.« výslovně jen na vlastní účet, a z předposledního odstavce, podle něhož nestíhá majitele licence žádná odpovědnost za služné, které bylo v témže odstavci smlouvy přislíbeno žalovanému za jeho činnost v řečeném biografu. Má tudíž uvedená smlouva charakteristické znaky smlouvy o propachtování kinematografické licence, i když se žalovaný ve smlouvě označuje jako obchodní zmocněnec, pověřený vedením biografu. Kdyby byl spolek B.-H. zamýšlel ustanoviti žalovaného skutečně jen svým obchodním zmocněncem, nebylo by dobře pochopitelné, proč onu smlouvu uzavřel též se žalobcem. Propachtování kinematografické licence, které nebylo příslušným správním úřadem schváleno neb aspoň vzato na vědomí, jest podle § 9 min. nař. č. 191/1912 ř. z. nicotné (rozh. č. 13846, 15051 Sb. n. s.). Ježto zákaz je dán na ochranu veřejného zájmu, jest k nicotnosti takové pachtovní smlouvy přihlížeti z úřadu. Měly se proto nižší soudy i bez námitky stran zabývati otázkou, je-li smlouva ze dne 2. srpna 1932 platná či nikoliv, a vyzvali strany podle § 182 c. ř. s., aby přednesly skutkové okolnosti pro posouzení této otázky potřebné, zejména byla-li řečená smlouva příslušným správním úřadem schválena nebo vzata na vědomí, a aby nabídly o tom důkazy. Ježto nižší soudy tak neučinily, zůstalo řízení vadné. Tato vadnost měla rozhodující vliv na právní posouzení této rozepře. Kdyby totiž bylo zjištěno, že smlouvu ze dne 2. srpna 1932 správní úřad ani neschválil ani nevzal na vědomí, byla by nicotná a ta nicotnost by zasáhla i dohodu stran ze dne 5. října 1932, která jest jen novou úpravou práv a povinností, které byly pro strany rozepře domněle založeny smlouvou ze dne 2. srpna 1932, a v tom případě by tu nebyl základ, z něhož je vyvozován zažalovaný nárok. Je-li však z úřední moci přihlížeti k nicotnosti smlouvy o propachování kinematografické licence, platí to i o smlouvě, jíž se upravuje vzájemný poměr spolupachtýřů na základě takové nicotné smlouvy.
Ježto dovolací soud bez zjištění skutečnosti potřebných pro závěr, zda smlouva ze dne 2. srpna 1932 byla příslušným správním úřadem schválena nebo vzata na vědomí, nemůže rozhodnouti ve věci samé, nezbylo než rozhodnouti, jak se stalo.

Citace:

č. 9174. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa v Praze, 1929, svazek/ročník 11/2, s. 236-237.