NPD documents search: Váž. civ., 12 (1930), sv. 2

Čís. 10210.

Nestačí-li soudu nabídnuté osvědčení pro objasnění otázky jsoucnosti zajišťovaného nároku, jest oprávněn žádati potřebná osvědčení. Navrhovatel nemusí již v žádosti o prozatímní opatření učiniti návrh, by byl znalec ihned soudem jmenován a prohlásiti, že tohoto znalce přivede k soudu. Stačí, že navrhovatel ohrožený prý nárok tvrdí a jej osvědčí znalcem po případě až na vyzvání soudu. Jest okolností případu, jak nabídnutí znaleckého osvědčení má v jednotlivém případě zníti, by bylo pohotovým osvědčením.
(Rozh. ze dne 9. října 1930, R I 609/30.)
V žalobě domáhala se žalobkyně rozsudku, že žalovaná je povinna zdržeti se rozesílání reklamního dopisu s obsahem údaje »Wiesche-Altstaden-Diergardt« (jakost těchto známek rovná se jakosti konkurenční známky Astra Sophia Jacoba) a že žalovaná je povinna, zaplatili žalobkyni náhradu škody 50000 Kč nerozdílnou rukou do 14 dnů pod důhonem práva. Návrh žalobkyně, by bylo učiněno proti žalované prozatímní opatření, jímž se jí zakazuje rozesílati reklamní dopis s obsahem údaje »Wiesche, Altstaden, Diergardt« rovná se jakosti konkurenční známky »Astra, Sophia, Jacoba«, až do právoplatného skončení sporu, soud prvé stolice zamítl. Rekursní soud napadené usnesení zrušil a uložil prvému soudu, by, vyčkaje právní moci, vydal, po konaném šetření nové usnesení. Důvody: Prozatímní opatření týká se jen prvé části žalobního nároku (zdržení se), nikoliv části druhé (zaplacení 50000 Kč). Nepřichází tudíž vůbec v úvahu, zda žalovaná je s to, by zaplatila žalobkyni náhradu škody, nýbrž jde žalobkyni o to, by nebyl žalovanou označován antracit »Wiesche« jako rovnocenný antracitu »Astra« a by takto, ježto žalobkyně žádá vyšší ceny za »Astra« než žádá žalovaná za »Wiesche«, nehrozilo žalobkyni ochromení prodejní činnosti a by pověst žalobkyně netrpěla, což by bylo možné, kdyby zákazník byl utvrzován v přesvědčení, že se dražší antracit žalobkyně rovná jakostí levnějšímu antracitu žalované a že se tímto má zákazník, který odbíral antracit »Astra« za poškozena žalující stranou. Tím by ovšem vznikla žalobkyni nenahraditelná škoda (§ 381 čís. 2 ex. ř.). Žalovaná doznala, že zaslala různým firmám dopisy s pozastaveným obsahem, tvrdila však, že v tom ustála a osvědčila to dopisem jednoho ze svých úředníků. Tím není osvědčeno, že žalovaná neobnoví zaslání závadných dopisů. Tím, že jednou zaslala různým firmám pozastavené dopisy a že popírá žalobní nárok, jest ohrožení žalobkyně i v tomto bodu osvědčeno. (§ 381/2 ex. ř.). (Rozh. sb. n. s. čís. 8193). Jde tudíž o to, zda nárok žalobkyně jest osvědčen (§ 390 ex. ř.). Na základě dopisů žalobkyně a žalované nelze věc posuzovati. Ani dopis Václava N-a ze dne 28. dubna 1930 nelze posuzovali jako posudek soudního znalce, ježto Václav N. nebyl v souzeném případě ustanoven soudem za znalce. Z přednesu stran vyplývá, že prodejní cena antracitu neobjasňuje, který antracit je lepší jakosti. Posudky rýnsko-vestfálského uhelného syndikátu ze dne 15. května 1930 a bez data mají doložku, že údaje o chemickém složení uhlí jsou nezávazné. Nutno tudíž provésti osvědčení znalcem, jak žalobkyně navrhla. Osvědčení znalcem jest podle § 274 c. ř. s. a § 78 ex. ř. přípustné. Zda lze osvědčení znalcem skutečně technicky ihned provésti, jest přenechali provedení tohoto osvědčení. Povolení prozatímního opatření nevadí, že žalobní nárok jest totožný s návrhem prozatimního opatření (§ 381 ex. ř.).
Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu.
Důvody:
Dovolací stížnost má mylně za to, že, ana žalobkyně parátní (pohotové) osvědčení znalecké podala jen ve formě písemné, soud směl vycházeli jen z tohoto písemného osvědčení a že, není-li toto osvědčení přesvědčivým, bylo návrh na prozatímní opatření zamítnouti, pokud se týče potvrdili zamítavé usnesení prvého soudu. Ano nižším soudům nabídnuté osvědčení pro objasnění otázky jsoucnosti zajišťovaného nároku nepostačovalo, byly oprávněny a byl zejména i oprávněn rekursní soud, žádali potřebná osvědčení (sr. poslední větu prvého odstavce § 389 ex. ř. a rozh. čís. 5379 a 8050 sb. n. s.). Rekursní soud tudíž neporušil zásadu pohotového osvědčení, nařídiv teprve v rekursním řízení výslech znalce. Přípustnost znaleckého důkazu jako osvědčovacího prostředku (§ 274 c. ř. s. a § 78 ex. ř.) uznává jinak i dovolací stížnost. Její názor, že navrhující strana musí učiniti již v žádosti o prozatímní opatření návrh, by znalec byl ihned soudem jmenován, a prohlásiti současně, že tohoto znalce sama k soudu přivede, jest příliš formální. Stačí, že strana domněle ohrožený nárok tvrdí a jej znalcem osvědčí po případě až na vyzvání soudu, jak nabídnutí znaleckého osvědčení má.v jednotlivém případě zníti, nelze stanoviti předem s všeobecnou platností, neboť bude záležeti na různých okolnostech, závislých nejen na vůli a moci strany. Celkem postačí, bude-li soud s to, by navržené osvědčení znalcem mohl bez průtahu provésti. K tomu nebude třeba, by strana prohlásila, že znalce sama k soudu přivede, nebo by dokonce tak učinila. Počínání to mohlo by naraziti na nepřekonatelné obtíže, ježto při určení znalce jest přihlížeti i k zájmům odpůrcovým (§ 355 c. ř. s., §§ 19 a 20 j. n. a § 78 ex. ř.), navrhující strana nemá donucovacích prostředků, by znalec jejímu vyzvání, dostaviti se k soudu, vyhověl, a ani rozvrh prací u soudů nedovolí vždy, by znalecký důkaz u soudu byl proveden kdykoliv bez předchozího soudcova opatření. Potud jen bude při návrhu na osvědčení znalcem nutné, šetřili zásady pohotovosti (parátnosti) důkazu, by soud mohl důkaz ten bez odkladu, hlavně bez dožádání jiných soudů neb úřadů zaříditi. Jen v tomto smyslu, že nutno zkoumati, zda strana navrhla takto pohotové osvědčení, lze také rozuměti výroku rekursního soudu, že, otázku, zda lze jím nařízené osvědčení znalcem skutečně technicky ihned provésti, jest přenechati provedení tohoto osvědčení, nelze však v něm, jak činí stížnost, spatřovali výraz pochybnosti, zda se žádaný znalecký důkaz vůbec dá technicky provésti. Vývody stížnosti proti posudku znalce N-a netřeba se obírati, ježto ani rekursní soud posudek ten neklade svému rozhodnutí za základ, nýbrž podle § 389 ex. ř. žádá jiné osvědčení znalecké. Pominouti lze i vývody stížnosti o osvědčující hodnotě obou analys předložených žalovanou, neboť nejde o osvědčení sírany navrhující, jíž tíží povinnost osvědčovací, nýbrž o osvědčení jejího odpůrce, jež, pokud není přesným protidůkazem, nezbavuje stranu navrhující práva, by přes to svůj nárok neosvědčila, a mimo to si soud z analys bez znaleckého vysvětlení nemůže učiniti jasný úsudek, které z obojího zboží druhé předčí. Správně též zodpověděl rekursní soud kladně otázku ohrožení, nemaje je za vyloučené potvrzením úředníka stěžovatelky, že v pozastaveném jednání již ustála, takže se prý již stala náprava stranou samou a není již třeba prozatímního opatření soudního. Rekursní soud zdůraznil správně, že tím není osvědčeno, že žalovaná neobnoví zaslání závadných dopisů. Tvrzená náprava nemůže proto v souzeném případě dojíti povšimnutí. Tím padají i vývody, jimiž se stěžovatelka snaží dolíčiti, že žalobkyně může žádané nápravy dosíci i jiným způsobem, příkazem, by závadných dopisů nebylo již používáno, a že tudíž soudní prozatímní opatření předbíhající konečnému rozhodnutí ve sporu, prý jest jako nadbytečné též nedovolené (sr. čís. 9221 sb. n. s.).

Citace:

Čís. 10210. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa v Praze, 1930, svazek/ročník 12/2, s. 489-492.