Čís. 767.

Exekuci k vynucení podpisu smlouvy lze povoliti jen, kryje-li se obsah smlouvy přesně s obsahem exekučního titulu.
(Rozh. ze dne 23. listopadu 1920, R I 940/20.)
Soud prvé stolice povolil dle § 354 ex. ř. exekuci k vynucení podpisu trhové smlouvy o usedlosti čp. 11 na základě rozsudku, jímž uznána povinnost žalovaného ku podpisu smlouvy. Rekursní soud exekuční návrh zamítl v podstatě proto, že obsah smlouvy, předložené ku podpisu, neodpovídá obsahu exekučního titulu.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu.
Důvody:
Dle § 7 ex. ř. lze povoliti exekuci jen tehdy, je-li z exekučního titulu vedle osoby oprávněného a povinného zřejmým též předmět, způsob a rozsah dlužného plnění. Těmto požadavkům exekuční návrh nevyhovuje. Vymáhající věřitel se domáhá vynucení podpisu dlužníkova na předložené kupní smlouvě a jest proto třeba, aby vzájemná práva a závazky této smlouvy odpovídaly obsahu exekučního titulu. Že tomu tak není, odůvodnil již správně soud rekursní. Některá ustanovení smlouvy nelze srovnati nejen se zněním titulu exekučního, ale ani s obsahem spisů procesních. Tvrzení rekurentovo, že mu usedlost dosud odevzdána nebyla, nesouhlasí s udáním žaloby, že byla žalobci živnost po její koupi od žalovaného do držení odevzdána, že ji žalobce zoral a osel, a že daně a dávky platiti měl od 11. dubna 1912. Ustanovení smlouvy, že daně a dávky přecházejí na nabyvatele teprve dnem podpisu smlouvy, nelze tedy s obsahem spisů sporných srovnati. Zdali jaká břemena má nabyvatel převzíti a zda a jaká jest povinen prodávající dáti vymazati, není rovněž z exekučního titulu zřejmo. V důvodech rozsudku ze dne 13. února 1913 se praví, že žalovaný (dlužník) měl povinnost po obdržení kupní ceny dáti hypoteční pohledávky vymazati. Dle spisů sporných jednaly strany jen o výmazu pohledávky občanské záložny v P. 2000 K. Vznikají tedy pochybnosti o tom, zda znění odst. IV. smlouvy, že jest prodávající povinen kromě břemen tam uvedených všechny ostatní dluhy a břemena svým nákladem dáti očistiti, možno uvésti v soulad s exekučním titulem a obsahem sporných spisů. Se všeobecným zněním § 928 obč. zák. zde vystačiti nelze. V exekučním titulu nemá také podkladu ustanovení smlouvy, že jest prodávající povinen hraditi kupujícímu zákonné úroky ze složené kupní ceny. Úmluva o tom, kdo jest povinen platiti zemskou dávku z přírůstku na majetku, se mezi stranami nestala a státi nemohla a nemůže proto býti do smlouvy pojata jako ujednání stran. Totéž platí o prohlášení prodávajícího, že se vzdává práva odporovali smlouvě pro zkrácení přes polovici obecné ceny. Okolnost, že snad tato námitka jest promlčena, neodůvodňuje ustanovení, že se odpůrce této námitky výslovně vzdal. Konečně ani osoba oprávněného dle předloženého návrhu smlouvy nesouhlasí s exekučním titulem, neboť dle rozsudku jest oprávněným František P., dle smlouvy má býti vtěleno právo vlastnické Josefu P. Z těchto okolností plyne, že ani při nejliberálnějším výkladu exekučního titulu a nepřiblíží-li se jen k němu, nýbrž i k obsahu jeho spisů sporných, nelze exekuci žádanou povoliti a není také věcí soudu exekuci povolujícího, aby předloženou smlouvu, tvořící jeden celek, v souhlas s titulem exekučním uváděl.

Citace:

č. 36 dis.. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1928, svazek/ročník 9, s. 1008-1009.