Čís. 1725.
»Vykořistění« (§ 879 čís. 4 obč. zák.) předpokládá, že jeden ze smluvníků vědomě a úmyslně těžil z nepříznivých nebo nepravidelných osobních poměrů a vlastností druhého smluvníka na jeho úkor ve svůj vlastní prospěch.
(Rozh. ze dne 20. června1922, Rv I 301/22).
Žalobkyně domáhala se neplatnosti trhové smlouvy, jíž prodala žalované straně nemovitosti, tvrdíc mimo jiné, že žalovaná vykořistila jejích nepříznivých poměrů. Žaloba byla soudy všech tří stolic zamítnuta. Nejvyšším soudem z těchto
důvodů:
Žalobkyně provádí dovolací důvod § 503 čís. 4 c. ř. s. pouze v ten smysl, že napadená smlouva jest neplatná (nicotná) dle § 879 čís. 4 obč. zák. a opačný názor nižších soudů jest mylný. I kdyby byla předpokládána nezkušenost nebo vzrušení mysli žalobkyně při uzavírání smlouvy, a mělo sе za to, že majetková hodnota vzájemného plnění žalované jest v patrném nepoměru k hodnotě plnění žalující strany, ač nižší soudy obé vyloučily — nestačilo by to pro skutkovou podstatu § 879 čís. 4 obč. zák., ježto se k této jakožto další náležitost vyžaduje zvláštní činnost, kterou zákon nazývá vykořisťováním, V té příčině jest třeba, by jeden ze smluvníků vědomě a úmyslně těžil v nepříznivých nebo nepravidelných osobních poměrů a vlastností druhého smluvníka na úkor tohoto ve svůj vlastní prospěch. Vždyť bylo nové znění § 879 čís. 4 obč. zák. prostě přizpůsobeno doslovu § 1. cís. nařízení ze dne 12. října 1914 čís. 275 ř. zák. o lichvě, ke které jakožto k dolosnímu trestnému skutku se vyhledává úmysl a vědomost pachatele (srov. věstník min. sprav. 1916 str. 114). V tom směru však nebylo nic zjištěno nižšími soudy, naopak odvolací soud z okolností, za kterých došlo k postoupení usedlosti, dospěl k úsudku, že byla žalobkyně vedena pohnutkou, zabezpečiti si bezstarostné stáří, a v tom úmyslu uzavřela smlouvu. Tato pohnutka a tento úmysl žalobkyně vylučují však nekalý úmysl žalované, vyžadovaný ke skutkové podstatě § 879 čís. 4. obč. zák. Se zvláštním důrazem poukazuje žalobkyně v dovolacím spise na to, jak se žalovaná chovala po postoupení usedlosti. Především nutno vytknouti, že dovolatelka uvádí tu z veliké části okolnosti, které nebyly v první stolici předneseny a proto nemohly býti a nebyly předmětem jednání a následkem toho také nebyly zjištěny, ke kterým tedy v dovolacím řízení nelze míti zření (§ 504 c. ř. s.). K tomu nehledíc nelze z okolnosti, že se žalovaná později snad nezachovala tak, jak žalobkyně předpokládala a očekávala, dovoditi, že žalovaná při uzavírání smlouvy byla vedena úmyslem lichvářským, zvláště když nelze beze všeho vyloučiti možnosti, že příčinu k pozdějšímu jednání žalované zavdal alespoň částečně způsob, jakým se žalobkyně a její dcera vůči ní chovaly. Žalobkyně domáhá se zrušení smlouvy pro původní neplatnost (nicotnost). Pokud tedy v dovolacím spise tvrdí, že odpadly předpoklady, za kterých smlouva byla uzavřena, nemají příslušné vývody v tomto sporu žádného právního významu.