Čís. 1156.Zákon o ochraně nájemců ze dne 8. dubna 1920, čís. 275 sb. z. a n. Zahrada, najatá současně s bytem za jednotně ujednané nájemné, jest součástí bytu.(Rozh. ze dne 30. srpna 1921, Rv II 251/21.)Jednotnou smlouvou nájemní pronajat byl byt ve větším městě spoluse zahradou, při domě se nacházející, za úhrnné nájemné. Pronajímatelkavypověděla nájem části zahrady. K námitkám nájemce procesní soud prvé stolice výpověď uznal účinnou. Odvolací soud rozsudekpotvrdil a uvedl na vyvrácení žalovaným namítané nepřípustnosti pořadupráva v důvodech: Jest sice pravda, že v § 31 zákona ze dne 8. dubna1920, čís. 275 sb. z. a n. byla ochrana nájemců rozšířena i na jednotlivéčásti bytu a jakékoli jinaké místnosti, které jsou předmětem nájemnísmlouvy. Zákon týká se však dle svého účelu pouze potřeb obývacícha hospodářských, ač mohl by se vztahovati též na zahrady při domechvenkovských, jichž používá se ku pastvě dobytka. Nelze jej však vztahovati na zahradu ve městě, jež slouží pouze k příjemnějšímu bydlení, nikolivvšak skutečným potřebám životním.Nejvyšší soud zrušil rozsudky obou nižších stolic a řízení jim předcházevší a žalobu odmítl.Důvody:Právem vytýkají dovolatelé zmatečnost řízení a rozsudků nižšíchsoudů ve smyslu § 477 čís. 6 c. ř. s. Dle §§ 1 a 31 zákona o ochraně nájemníků vztahují se ustanovení tohoto zákona o bytech, pokud není jinakstanoveno, také na jednotlivé části bytů a jakékoli jiné místnosti,které jsou předmětem nájemní smlouvy. Je nesporno, že část zahrady,o kterou se jedná, pronajata byla vypovídaným nájemníkům zároveňs jich bytem v témže domě, že činže jak z bytu tak i ze zahrady bylajednotnou. Zahrada ta jest proto součástí najatého bytu, tedyjednotlivou částí bytu, která je předmětem nájemní smlouvy o bytu a vztahuje se proto dle výslovného ustanovení § 31 citovaného zákonaustanovení jeho i na tuto zahradu. Dle ustanovení §§ 1 a 4 zákona toholze však smlouvu nájemní vypověděti jenom se svolením soudu v řízenínesporném. Je proto pořad práva v tomto případě nepřípustným a jde o zmatečnost celého řízení i rozsudků obou stolic ve smyslu § 477 čís. 6 c. ř s. (§ 503 čís. 1 c. ř. s.)