Právník. Časopis věnovaný vědě právní i státní, 72 (1933). Praha: Právnická jednota v Praze, 700 s.
Authors:
= Právník, 72 (1933)
PDF

Uložil-li procesní soud v řízení pro rušenou držbu žalované straně pokutu pro překročení soudní zapovědí obsažené v předchozím usnesení ve sporu vydaném o prozatímním opatření, jest dovolací stížnost do tohoto nesprávného postupu procesního soudu přípustná.


Ke stížnosti žalované strany do shora uvedeného uložení pokuty změnil rek. soud napadené usnesení v ten smysl, že návrh vymáhající strany, aby povinné straně byla uložena pokuta 1000 Kč, zamítl.
V důvodech uvedl : Prozatímní opatření ze dne 2. VI. 1931 č. j. С IX 1303/31/1, kterým první soud zapověděl manželům Antonínu a Marii P. uzavírati domovní dveře z ulice do průjezdu vedoucí a zabraňovati průjezdu vozidel z ulice do dvora domu čp. 1334 navrhovateli a jeho zaměstnancům, tvoří exekuční titul zakládající povinnost žalovaných, aby proti této zapovědí nejednali. Na základě tohoto exek. titulu teprve může býti povolena exekuce podle § 384 ex. ř., která se provádí s přiměřeným použitím předpisu § 355 ex. ř.
Podle posléz uvedeného ustanovení provede se exekuce k vymáhání opomenutí tím, že po povolení exekuce se pro každý zapovězený čin uloží k návrhu peněžitá pokuta nebo vazba, a to exekučním soudem.
Z toho vyplývá, že soud exekuci povolující má se omeziti na povolení exekuce. Peněžité pokuty a vazba mohou býti uloženy teprve pro zapovězené činy, které po povolení exekuce byly vykonány, tedy nikoliv pro činy nastalé před vydáním usnesení exekuci povolujícího. Uložení to přísluší soudu exekučnímu.
Těmto předpisům napadené usnesení neodpovídá, neboť pokuta byla uložena, aniž by bylo předcházelo povolení exekuce k vymáhání povinnosti ze shora uvedeného zákazu plynoucí.
Jest proto napadené usnesení nezákonné a musilo býti ke stížnosti změněno v ten smysl, že se návrh na uložení pokuty zamítá, když o povolení exekuce vůbec žádáno nebylo a usnesení exekuci povolující nepředcházelo.
Nejvyšší soud dovolacímu rekursu vymáhající strany nevyhověl. Odůvodnění: Ježto usnesení prvého soudu bylo vydáno soudcem sporným během sporu držebního a podle § 528 c. ř. s. nejsou přípustný ve věcech rušené držby rekursy do usnesení druhé stálice, jest třeba uvažovati napřed o přípustnosti dovolacího rekursu a o tom, zda jde o usnesení ve věci rušení držby nebo o jiné usnesení.
Prvý soud jako soud sporu vydal během sporu na návrh obsažený v žalobě prozatímní opatření zákazem zavírání vrat a bránění průjezdu a průchodu jimi, a sám již v usnesení povolujícím prozatímní opatření pohrozil pro případ nevyhovění zákazu pokutou 1000 Kč nebo vazbou do 1 týdne.K dalšímu návrhu žalující strany pak uložil pokutu po 500 Kč a pro případ dalšího porušení zákazu pohrozil pokutou po 1000 Kč.
Není třeba uvažovati ani o tom, zda šlo o prozatímní opatření podle §§ 340 a násl. obč. zák., či o prozatímní opatření podle § 458 cřs., které předpokládá, že bylo vydáno za projednávání ve sporu, nebo zda jde o prozatímní opatření podle všeobecných pravidel exekučního řádu a pokud pro ně byly podmínky. Soud sporu držebního na základě vydaného prozatímního opatření řečeným zákazem nebyl oprávněn, aby určoval pokutu pro přestoupení zákazu, ani k tomu, aby ji prohlašoval za propadlou. Jeho věcí bylo jen vydati zápověď a povolit exekuci a provedení usnesení těch uložením pokut bylo věcí soudu exekučního. To plyne jasně ze srovnání § 458 cřs., §§ 382 a 355 ex. ř.
Byla-li pak navržena exekuce na základě usnesení o prozatímním opatření za účelem vymožení zákazu, byl sice prvý soud oprávněn k povolení exekuce, ale k provedení jejímu byl povolán soud exekuční. Proto mohl prvý soud uložit pokutu a prohlásit ji za propadlou jen jako způsob exekuce prozatímního opatření a jeho usnesení v tom směru je usnesením spadajícím do oblasti řízení exekučního — nikoliv do oblasti řízení sporného (držebního).
Ježto podle vylíčeného stavu věci jde o usnesení exekuční, je dovolací rekurs přípustný, když rekursní soud změnil usnesení prvého soudu.
Nehledě k tomu, že by exekuční soud byl povinen podle § 358 ex. ř. vyslechnouti odpůrce o návrhu před povolením vnuceného provedení zákazu, správně uznal rekursní soud postup prvého soudu za nesprávný a správně neuznal na propadnutí pokuty.
Vede-li se exekuce, aby bylo vymoženo opomenutí, má soud, u něhož se exekuce navrhne, omeziti se na to, že povolí exekuci. Peněžitá pokuta nebo vazba mohou býti uloženy teprve pro zapovězené činy, které teprve po povolení exekuce byly vykonány, a exekučnímu soudu náleží uložiti trest, a to nutno také u tohoto soudu navrhnouti (§ 355 ex. ř. a ministerské nařízení z 3. 12. 1897 č. 25801 ministerský věstník č. 44 odst. prvý).
Proto rekursní soud právem zamítl návrh, aby pokuta byla uložena pro čin, který byl vykonán před povolením exekuce, nehledě ani k tomu, že soud sporu k uložení pokuty nebyl povolán.
Stěžovatel má neprávem za to, že povolené prozatímní opatření není exekučním titulem, nýbrž samo exekučním opatřením.
Rozhodnutí nejvyššího soudu v Brně ze dne
4. března 1932, č. j. R I 2/32/1.
Dr. Jar. Koutník.
Citace:
Uložil-li procesní soud v řízení pro rušenou držbu žalované straně pokutu pro překročení soduní zápovědi obsažené v předchozím usnesení ve sporu vydaném o prozatímním opatření, .... Právník. Časopis věnovaný vědě právní i státní. Praha: Právnická jednota v Praze, 1933, svazek/ročník 72, číslo/sešit 3, s. 147-149.
Creative Commons BY-NC-ND 4.0 Obsah podléhá licenci Creative Commons BY-NC-ND 4.0. Uveďte autora (BY), neužívejte dílo komerčně (NC), Nezasahujte do díla (ND).