NPD documents search: Váž. tr., 12 (1930)

Č. 12574.

Pracovní právo: Do 8hodinné doby pracovní podle § 1 zákona č. 91/1918 Sb. se počítá nejen doba, po kterou zaměstnanec skutečně vykonává uložené mu pracovní úkony, ale i doba, po kterou je k těmto úkonům v pohotovosti.
(Nález ze 17. října 1936 č. 22089/34.)
Prejudikatura: Boh. A 3067/24, 6833/27, 9062/31.
Věc: Vojtěch H. v Zubří proti rozh. zem. úřadu v Brně ze 6. června 1934 o přestupku zákona o 8hodinné době pracovní.
Výrok: Stížnost se zamítá pro bezdůvodnost.
Důvody: Okr. úřad ve Valašském Meziříčí nálezem ze 17. května 1934 uznal st-le vinným přestupku § 1 zákona z 19. prosince 1918 č. 91 Sb., jehož se dopustil tím, že zaměstnával své pomocníky a učně déle než 8 hodin denně, po případě déle než 48 hodin týdně, a odsoudil jej k pokutě 20 Kč, případně k vězení v trvání 24 hodin.
Proti tomuto nálezu podal st-l odvolání, v němž doznal, že pomocníci a učňové jeho jsou déle než 48 hodin týdně v jeho závodě přítomni, namítal však, že skutečná doba pracovní nečiní více než 2—3 hodiny denně, a že po ostatní čas jsou zaměstnanci jeho jen v závodě přítomni za tím účelem, aby byli pohotově pracovati, jestliže by pro ně nějaká práce se naskytla.
Zem. úřad v Brně nař. rozhodnutím zamítl toto odvolání st-lovo, poznamenav k vývodům rekursu, že do 8hodinné, resp. 48hodinné doby pracovní nutno zásadně započítati i pohotovost k pracovním úkonům, t. j. dobu, kdy zaměstnanci musí býti v závodě přítomni a připraveni k obsluze zákazníků, třeba by právě v té době zákazníků vůbec neobsluhovali. Že tuto pohotovost k pracovním výkonům dlužno počítati do pracovní doby, plyne, jak nař. rozhodnutí uvádí, jasně z § 7 bodu 3 zákona č. 91/1918 Sb., jenž stanoví způsob, jak lze prodloužiti pracovní dobu, když zaměstnanec je na služebním místě v pracovní pohotovosti, ale skutečná práce jeho nevyžaduje více než 6 hodin denně.
Stížnost proti tomuto rozhodnutí podaná namítá, že z doslovu § 1 zákona o osmihodinné době pracovní, jenž má na zřeteli pouze skutečnou pracovní dobu, nelze dovoditi, že do této doby je započísti i dobu, ve které zaměstnanec je v pouhé pohotovosti v závodě k pracovním výkonům, a že § 1 není s § 7 v žádné souvislosti. Stížnosti nelze dáti za pravdu.
Otázkou, zda zákon o osmihodinné době pracovní všeobecně dopouští, aby do zákonem přípustné pracovní doby nebyly započítávány časové intervaly, ve kterých jednotliví dělníci měli pouhou pohotovost pracovní, zabýval se nss již v nálezech Boh. A 3067/24, 6833/27 a 9062/31 a zodpověděl ji v tom smyslu, že do zákonné osmihodinné pracovní doby započítati je nejen dobu, po kterou zaměstnanec fakticky provádí pracovní úkony jemu uložené, nýbrž i dobu, po kterou pro tyto úkony je v pohotovosti. Na tomto náhledu v cit. nálezech blíže odůvodněném trvá nss i nyní.
Pokud stížnost proti náhledu v nálezech Boh. A 3067/24 a 6833/27 projevenému namítá, že z ustanovení § 7 bodu 3 cit. zákona nelze dovoditi, že i pohotovost k pracovním výkonům včítati je do pracovní doby, ježto ustanovení § 1 a § 7 nejsou v žádné právní souvislosti, je stížnost na omylu, neboť ustanovení § 7 souvisí potud s § 1, že obsahuje výjimky z předpisu § 1. Nutno proto oba předpisy vykládati v jejich souvislosti. — — —

Citace:

Č. 12574. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1937, svazek/ročník 18, s. 922-923.