Č. 2377.

Zdravotnictví. — Administrativní řízení: * Úřady rozhodující o tom, má-li býti přiznáno odškodnění podle zákona o potlačení nakažlivých nemocí zvířecích z 6. srpna 1909 č. 177 ř. z., jsou povolány samostatně a bez ohledu na výsledek trestního řízení, provedeného politickými úřady I. stolice, zkoumati a rozhodnouti, jsou-li podklady pro přiznání odškodnění dány.
(Nález ze dne 19. května 1923 č. 8444.)
Prejudikatura: srovn. nález Boh. 960 adm.
Věc: František G. ve V. proti ministerstvu zemědělství (za zúčastněnou stranu — Českou finanční prokuraturu — konc. adjunkt Dr. Jar. Jílek) o odškodnění za koně z úředního rozkazu zabité.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Zsp v Brně rozhodnutím z 8. dubna 1920 nepřiřkla st-li ve smyslu § 51 zákona ze 6. srpna 1909 č. 177 ř. z. o zamezení a potlačení nakažlivých nemocí zvířecích odškodnění za jeho tři ozhřivé koně, kteří byli dne 11. září 1919 zabiti z úředního rozkazu, poněvadž st-1 neučinil ve smyslu § 17 cit. zák. oznámení podezřelého onemocnění koně, ač pozoroval na něm příznaky obsažené v poučení vydaném býv. min. orby o příznacích nakažlivých nemocí v § 16 cit. zákona uvedených a poněvadž převedl tyto koně k stálému pobytu ze Slovenska do Brna bez dobytčích pasů, nedbaje ustanovení § 8 cit. zákona.
Nař. rozhodnutím z 8. listopadu 1921 nevyhovělo min. zemědělství odvolání st-lovu, a to z důvodu v odpor vzatého rozhodnutí. Stížnost na toto rozhodnutí podaná formuluje jedinou námitku v ten smysl, že st-li nemůže býti odepřeno odškodnění dle § 51 cit. zákona,
poněvadž v trestním řízení, které proti němu bylo zahájeno politickým úřadem I. stolice pro přestupek §§ 8 a 17 cit. zákona proto, že převedl 4 koně ze Slovenska do Brna bez dobytčích pasů a že opomenul oznámiti podezřelé onemocnění jednoho koně, byl sproštěn viny a trestu.
St-1 stojí tedy na právním stanovisku, že odškodnění dle § 51 nemůže býti odepřeno, když trestní řízení politickým úřadem I. stolice proti držiteli zvířat z úředního rozkazu zabitých zahájené skončilo osvobozením.
Názor tento nemá opory v zákoně, jak plyne z těchto úvah:
Dle § 58 rozhoduje o tom, zdali odškodnění neb náhrada mají býti přiřčeny nebo odepřeny, v prvé stolici zsp, proti jejímuž rozhodnutí jde odvolání na min. zemědělství.
K provedení trestního řízení a vynesení rozsudku pro trestní činy
uvedené v § 63 jsou dle § 68 povolány politické, po případě námořské úřady správní.
Z toho jest zřejmo, že o otázce odškodnění rozhodují jiné úřady než ty, které jsou příslušný k provedení řízení a vynesení trestního rozsudku pro trestní činy přikázané do pravomoci úřadů politických, po případě námořských úřadů správních.
Také dlužno přihlédnouti k tomu, že pro otázku odškodnění dle
§ 58 přicházejí v úvahu v některých případech stejné předpoklady jako pro řízení a vynesení rozsudku o trestních činech v § 63 uvedených, avšak mohou přijíti v úvahu také okolnosti odlišné.
Následkem toho nelze z ustanovení těch dovoditi, že výrok úřadu
rozhodujícího o odškodnění jest závislý na výroku úřadu povolaného k provedení řízení trestního.
Byl-li tedy držitel zvířete^ jeho zástupce neb zřízenec osvobozen
od veškeré viny a trestu, nemá to za následek, že držiteli zvířete z úředního rozkazu zabitého nebo pošlého musí býti odškodnění přiřknuto, nýbrž úřad povolaný k rozhodování o odškodnění má bez ohledu na výsledek trestního řízení samostatně zkoumati a rozhodnouti, jsou-li dány přeapoklady pro přiznání odškodnění.
Jest tedy tato jediná námitka st-lova bezdůvodná a slušelo proto
stížnost zamítnouti.

Citace:

č. 2377. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické nakladatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 5/2, s. 86-87.