Authors:
= Váž. tr., 1-2 (1919-20)
PDF

Čís. 217.


Pokud při smluveném útěku vězňů z vazby pro zločin, činnost jednoho, sloužící vlastnímu útěku, usnadňuje zároveň i útěk druhého, spadá za ostatních předpokladů § 217 tr. zák. pod toto trestní ustanovení.
(Rozh. ze dne 19. června 1920, Kr II. 144/20.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací vyhověl po ústním líčeni zma- teční stížnosti státního zastupitelství do rozsudku krajského soudu v Ji- hlavě ze dne 15. března 1920, pokud jím obžalovaný Rudolf T. byl dle § 259 č. 3 tr. ř. sproštěn obžaloby pro zločin dle § 217 tr. z., rozsudek v odpor vzatý zrušil a uznal obžalovaného vinným zločinem dle § 217 trest. zák.
Důvodу:
Soud nalézací sprostil obžalovaného z obžaloby, že se svými spoluvězni Františkem H., Rudolfem F. a Jindřichem W., pro zločin zatčenými, všichni navzájem ulehčili jeden druhému lstí a násilím příležitost k uprchnutí, postaviv se na právní stanovisko, že obžalovaný Rudolf T. měl též úmysl sám z vězení uprchnouti a spolučinnost jeho měla proto jen účel, aby spolu s Jindřichem W. vlastní útěk z vězení provedl, což činí jeho součinnost jen deliktem disciplinárním. Právní svůj náhled opírá rozsudek poukazem na rozhodnutí býv. c. k. nejvyššího soudu ze dne 29. srpna 1911, Kr VIII. 85/11, sb. č. 3861. Naproti tomu uplatňuje zmateční stížnost státního zastupitelství zmateční důvod § 281 čís. 9 a) tr. ř., označujíc právní stanovisko soudu nalézacího mylným a dovolávajíc se na doklad svého odchylného právního názoru staršího rozhodnutí téhož nejvyššího soudu ze dne 19. března 1906 čís. 19985, sb. č. 3181. Krom toho uplatňuje stížnost, že i s právního stanoviska, soudem nalézacím samým uplatňovaného, není výrok osvobozující ohledně Rudolfa T. ospravedlněn, ježto, pokud Rudolf T. dle zjištění rozsudku dával pozor mezi tím, co Jindřich W. pracoval, spolupůsobil ve prospěch tohoto. Tomuto vývodu zmateční stížnosti nelze ovšem přisvědčiti, protože i tato spolučinnost obžalovaného čelila ku provedení společně smluveného útoku a sloužila tudíž nejen zájmu spoluvězně, nýbrž i zájmu vlastnímu. Než jinak sluší přisvědčiti právnímu náhledu zmateční stížnosti, že i spolučinnost vězně, ku vlastnímu útěku rozhodnutého, při společném útěku vyhovuje všem podmínkám skutkové podstaty zločinu dle § 217 tr. z., pokud slouží vědomě zároveň k usnadnění útěku jiných spoluvězňů zatknutých pro zločin a že tudíž, jakkoli pokud jde o vlastní útěk podléhá jen trestu disciplinárnímu, po stránce prvé nebyla by disciplinárním trestem trestně vyčerpána. Stížnost právem poukazuje na patrnou nesrovnalost, kdyby spoluvězeň, jenž, jsa sám k útěku rozhodnut, spolupomáhá při útěku spoluvězňů, podléhal jen mírnému trestu disciplinárnímu, kdežto spoluvězni na vlastní útěk nepomýšlející propadali by těžkému trestu pro zločin. Stanovisko rozsudku první stolice nevystihuje pro výkon spravedlnosti daleko nebezpečnější povahu spolčení více osob, propadších trestu pro zločin, k součinnosti, by zmařen byl výkon trestu vůči činnosti obmezené pouze na vlastní, útěk jednotlivce, která i z legislativního stanoviska odůvodňuje různé nakládání s dotyčnými pachateli. Použití předpisu § 217 tr. z. vyloučeno jest ovšem na zločince, jenž pro svou osobu podnikne útěk z vězení, poněvadž již dikce § 217 tr. z. předpokládá různost osob pachatele a zločince, jehož útěku bylo nadržováno. Táž závada vylučuje ovšem jiné než disciplinární potrestání účastníka společného útěku, pokud směřuje ku vlastnímu sproštění, nebrání však podřadění pod § 217 tr. z. po stránce druhé, pokud totiž činnost účastníkova, sloužíc vlastnímu jeho útěku, usnadňuje zároveň útěk spoluvězňů. Vyhovuje-li činnost pachatelova po stránce té jinak všem podmínkám § 217 tr. z. (lest neb násilí, zatčení pro zločin a znalost toho na straně pachatelově), pak vylučuje soudní trest pro zločin pouhé stíhání disciplinární po stránce zločinné. Jelikož podmínky skutkové podstaty zločinu dle § 217 tr. z. i ohledně obžalovaného Rudolfa T. v rozsudku jsou zjištěny, nutno označiti souhlasně se zmateční stížností výrok osvobozující právně mylným.
Citace:
Čís. 217. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1921, svazek/ročník 1-2, s. 312-313.
Creative Commons BY-NC-ND 4.0 Obsah podléhá licenci Creative Commons BY-NC-ND 4.0. Uveďte autora (BY), neužívejte dílo komerčně (NC), Nezasahujte do díla (ND).