NPD documents search: Váž. civ., 2 (1920)

Čís. 875.

Krádež ve společnosti (§ 174 II a) tr. zák.) předpokládá, by ten který společník byl na místě činu neb aspoň v blízkosti jeho.
Ustanovení § 176 II b) tr. zák. vztahuje se i na účastníka (§ 5 tr. zák.), je-li k poškozenému v témž služebním poměru jako přímý pachatel.
(Rozh. ze dne 2. června 1922, Kr II 476/21.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací vyhověl po ústním líčení zmateční stížnosti obžalovaných do rozsudku krajského soudu v Jihlavě ze dne 29. dubna 1921, pokud jím byli stěžovatelé uznáni vinnými zločinem krádeže podle §§ 171, 174 II a), 176 II b) tr. zák. potud, že vyloučil zločinnou kvalifikaci dle § 174 II a) tr. zák., jinak stížnost zavrhl.
Důvody:
Ve věci samé vzal nalézací soud za prokázáno, že obžalovaný železniční zřízenec V. po té, když topírna v P. žádala vrácení prázdného sudu před tím do J. s olejem zaslaného, ptal se obžalovaného traťmistra N-a, co se má stati se zbytkem oleje v sudě. Na to odvětil N., že by se tento olej mohl prodati, že by z toho mohli něco míti. S tím souhlasil V. a obrátil se na třetího spoluobžalovaného Josefa K-a, dělníka na dráze, kterého do toho zasvětil se žádostí, by na olej sehnal nějakého kupce, a bylo konečně ujednáno, že se o výtěžek mezi sebou rozdělí. K-ovi podařilo se skutečně v osobě mlynáře R-a najíti kupce, který si sud s olejem z nádraží odvézti dal, při čemž jen spoluobžalovaný K. byl přítomen. Z útržku 100 K dostal N. a V. po 40 K, K. 20 K, obdržev bezprostředně od R-a zpropitné 20 K. V tomto zjištěném ději spatřuje nalézací soud skutkovou povahu zločinu krádeže dle §§ 171, 174 II a) a 176 II b) tr. zák. Zmateční stížnost jest v právu, pokud shledává kvalifikaci dle § 174 II a) tr. zák. nesprávnou. Spolupachatelství při krádeži nevyžaduje sice pojmově, by činnost spolupachatelů byla téhož způsobu neb aby každý jednotlivý spolupachatel musil provésti celý trestný skutek anebo pomáhati účastníkům bezprostředně při jejich konkrétních počinech, nicméně je však zapotřebí současného spolupůsobení při krádeži, ač není nutno, by každý ze společníků se na krádeži samé činně jako pachatel súčastnil, nýbrž stačí, když pomáhá nebo přispívá k vykonání činu. Takováto součinnost předpokládá samozřejmě, by ten, kdo jest viněn z krádeže ve společnosti, byl na místě činu neb aspoň v blízkosti místa toho, aby byl druhému po ruce. O takovéto součinnosti nelze však u obžalovaných N-a a V-a mluviti. Béřeť rozsudek výslovně za prokázáno, že při odrážení sudu s olejem byl přítomen jen spoluobžalovaný K a nezjišťuje, že N. nebo V. byli na místě činu neb poblíž něho a nějakým způsobem napomáhali neb přispívali k tomu, by odcizení oleje bylo snáze provedeno. Nelze je proto považovati za spolupachatele při krádeži a odpadá proto ohledně nich kvalifikační důvod dle § 174 II a) tr. zák. Přes to zůstává však jejich činnost zločinnou a to ve smyslu §§ 5 a 176 II b) tr. zák. Neboť vzhledem к tomu, že cena odcizeného oleje převyšovala 50 K, spáchal obžalovaný K. krádež dle § 176 II b) tr. zák. Tuto krádež radou nastrojili а k ní úmyslně podnět zavdali obžalovaní N. а V. Onen pravě k V-ovi, že by se mohl olej prodati, že by z toho mohli něco mtíi, tento pak tím, že s uvedeným návrhem souhlasil a obrátil se na К-a se žádostí, by sehnal na olej nějakého kupce. Kromě toho zjišťuje rozsudek o N-ovi a V-ovi, že se s K-em o podíl na zisku dohodli. Těmito zjištěními je ohledně N-a a V-a opodstatněna spoluvina dle § 5 tr. zák. Správno je sice, že dle jasného předpisu § 177 tr. zák. v těch případech, v kterých se krádež kvalifikuje jako zločin jen dle osobních poměrů pachatelových, tudíž také pokud jde o případ § 176 II b) tr. zák., nezakládá ani spoluvina ani účastenství na takové krádeži zločinu. Než zásada tato může dojíti k platnosti jen tenkráte, jestliže spoluvinník neb účastník není k okradenému v témže poměru jako pachatel krádeže. Neboť v § 5 tr. zák. jsou spoluvina a účastenství na roveň kladeny bezprostřednímu spáchání krádeže a nemůže býti proto nejmenší pochybnosti o tom, že ustanovení § 176 tr. zák. se vztahuje jak na přímého pachatele, tak i na spoluvinníka a účastníka, takže účastní-li se osoba, jsoucí v témže služebním poměru jako přímý pachatel, na krádeži, páchané na zaměstnavateli, způsobem naznačeným v § 5 tr. zák., dopouští se za všech okolností zločinu. Opačný názor vedl by k nesrovnalosti, že obžalovaní N. а V. podléhali by § 176 II b) tr. zák., kdyby svého zaměstnavatele sami okradli, nikoliv však tenkráte, kdyby tak učinili prostřednictvím osoby třetí. Z těchto úvah plyne, že byť i nalézacím soudem předpokládaná kvalifikace dle § 174 II a) tr. zák. ohledně jmenovaných dvou obžalovaných nebyla splněna, jeví se býti činnost jejich přec jen zločinem a to ve smyslu §§ 5 a 176 II b) tr. zák.

Citace:

č. 875. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1924, svazek/ročník 4, s. 328-329.