Č. 6069.

Nemocenské pojišťování. — Administrativní řízení: Členové dozorčího výboru okr. nemoc. pokladny nemají nároku na to, aby státní úřady dozorčí k jejich žádosti rozpustily představenstvo a výbor pokladny.
(Nález ze dne 15. listopadu 1926 č. 23434).
Věc: Otto F. a spol. v R. (adv. Dr. Josef Stark z Prahy) proti ministerstvu sociální péče (za zúč. okr. nemoc. pokladnu v R. adv. Dr. Rudolf Rábl, advokát z Prahy) o doplnění dozorčího výboru okresní nemocenské pokladny v R. Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: St-lé — bývalí zástupcové zaměstnavatelů v dozorčím výboru okr. nemoc. pokladny v R. — domáhali se u osp-é tamtéž rozpuštění představenstva a výboru této pokladny, vypsání nových voleb nebo ustanovení vládního komisaře; když osp požadavek ten zamítla a zsp stížnost jako nepřípustnou odmítla, odvolali se st-lé k min. soc. péče, dovozujíce, že jako členové okr. nemoc. pokladny jsou oprávněni žádati, aby byl odstraněn nezákonný stav ve správě pokladny, jenž povstal tím, že výbor byl doplněn kooptací, ač min. nař. ze 7. září 1914 č. 239 ř. z., obmezené na dobu války, jejím skončením platnosti pozbylo. Nař. rozhodmutí vyslovilo, že není důvodu, proč by na v odpor vzatém rozhodnutí zsp-é mělo býti něco změněno.
Stížnost shledal nss bezdůvodnou:
St-lé domáhali se v řízení správním — — — úředního zásahu do vnitřních správních záležitostí pokladny. Nemoc. zákon z 30. března 1888 č. 33 ř. z. a jeho doplňky nevyhradily úřadům politickým nějakou rozhodovací moc ve sporech, které vzniknou mezi orgány pokladny a jejími členy co do výkonu funkcí orgánů pokladny a záležitostí vnitřní správy, upravených v §§ 16 a násl. n. z. Nařízení ze 7. září 1914 č. 239 ř. z., jehož se stížnost dovolává, má pouze ustanovení materielně-právní, týkající se složení a úřadování orgánů pokladen po dobu mimořádných poměrů válečných, neobsahuje však rovněž žádné kompetenční normy, která by snad výjimkou ze všeobecné zásady úřadům přikazovala instanční rozhodování ve sporech vzcházejících z provádění onoho nařízení, týkajících se jen interních poměrů pokladen.
Se zřetelem k tomuto stavu zákonodárství může ingerence úřadu na takové vnitřní organisační záležitosti pokladny zakládati se jen na státní moci dohlédací dle předpisů §§ 19 a 20 zák. nemoc. Jest tedy každé zakročení, které se takové ingerence úřadu dovolává, zakročením o výkon dozorčího práva. Na výkon dozorčího práva nemá však strana nároku.
Odepřel-li tedy úřad vyhověti shora zmíněnému žádání st-lů o rozpuštění výboru pokladny, vypsání nových voleb neb dosazení vládního komisaře, ať již tak učinil z důvodů jakýchkoli, odepřel svým výrokem v podstatě jen použíti práva dozorčího, na jehož výkon, jak shora vysloveno, straně právo vůbec nepřísluší. Jest tedy stížnost bezdůvodná, pokud hledí dovoditi, že st-lé jakožto členové pokladny mají právní nárok na zásah úřadu do správy pokladny. — — — —

Citace:

č. 6069. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické nakladatelství v Praze, 1927, svazek/ročník 8/2, s. 632-633.