Čís. 15855.

Nepřípustnost odpůrčí žaloby proti dlužníkovi odporovatelovu o to, aby byl jako vlastník nemovitosti uznán povinným trpěti vklad knihovní přednosti vykonatelné pohledávky odporovatelovy před zástavním právem, které bylo vloženo pro pohledávku zástavního věřitele zároveň žalovaného odpůrčí žalobou. K této nepřípustnosti jest přihlédnouti i bez námitky.
(Rozh. ze dne 25. února 1937, Rv I 1981/35.)
Žalobce se domáhá výroku, aby bylo uznáno právem, že žalovaný Matěj B. je povinen trpěti, a) aby zástavní právo zapsané pro něho na nemovitosti (zároveň) žalovaného Václava B-a bylo převedeno na žalobce ve prospěch jeho vykonatelné pohledávky a b) aby byla vložena knihovní přednost pohledávky žalobcovy před uvedeným zástavním právem Matěje B-a. Tvrdí, že k vkladu zástavního práva pro žalovaného Matěje B-a došlo v úmyslu zkrátí ti věřitele žalovaného Václava B-a a že spolužalovaný Matěj B. o tomto zkracovacím úmyslu Václava B-a věděl, po případě musil věděti. Prvý soud uznal podle žaloby. Odvolací soud zamítl žalobu proti Václavu B-ovi a uznal Matěje B-a povinným trpěti, aby žalobce v pořadí zástavního práva zajištěného pro jeho pohledávku a z této pohledávky uspokojil své vykonatelné pohledávky, potvrdiv jinak stran tohoto žalovaného rozsudek prvého soudu.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolání žalobcovu do rozsudku odvolacího soudu, pokud jím byla zamítnuta žaloba podaná proti Václavu B-ovi.
Důvody:
Václav B. jest dlužníkem žalobcovým a jest přisvědčiti odvolacímu soudu, že odpůrčí žaloba nemůže v souzeném případě směřovati proti dlužníkovi. Podle § 13 odp. ř. jest odpůrcem odporovatelovým především dlužníkův spolusmluvník. Dlužník jako takový nemůže býti odpůrcem odporovatelovým, leč stal-li se dlužník dědicem nebo právním, nástupcem odpůrce odporovatelova, nebo odvozuje-li své právo od původního zavázaného (§ 12, odst. 2 a 3. odp. ř.; rozh. č. 9445 Sb. n. s.). Ježto v souzené věci nejde o tyto případy, jest odpůrci žaloba proti Václavu B. nepřípustná. Žalobce nemá ani právního zájmu na tom, aby Václav B. spolu s Matějem B. byl uznán povinným trpěti, aby žalobkyně v pořadí zástavního práva zajištěného pro pohledávku žalovaného Matěje B. uspokojila své vykonatelné pohledávky, poněvadž účinek ten,, jehož jediné se může domáhati podle § 14 odp. ř., může býti plnou měrou přivoděn již na základě vykonatelného soudního výroku proti Matěji B., i když Václav B. nebude uznán povinným jej trpěti. Nejde tudíž, pokud žaloba směřuje jen proti Václavu B., jen o nedostatek právního zájmu, nedostatek pasivní legitimace, nýbrž též o nepřípustnost žaloby stanovenou velícím předpisem, a k těmto nedostatkům žaloby bylo přihlížeti, i když žalovaným Václavem B. nebyly namítány již v řízení v první stolici, nýbrž teprve v odvolání.

Citace:

Čís. 15855. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1938, svazek/ročník 19/1, s. 231-232.