NPD documents search: Boh. adm., 7 (1925), sv. 2

Č. 5024.

Dávka z přírůstku hodnoty. — Církevní věci: Při převodu pozemku z majetku duchovní komunity na jiného nabyvatele, kterýžto převod se stal smlouvou uzavřenou sice před účinností dávkového řádu z roku 1922, ale schválenou dozorčím úřadem kultovým již za působnosti tohoto řádu, jest dávku z přírůstku hodnoty vyměřiti podle dávkového řádu z r. 1922.
(Nález ze dne 19. října 1925 č. 19150). Věc: Dominikánský klášter v Praze proti zemskému správnímu výboru v Praze o dávku z přírůstku hodnoty.
Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost.
Důvody: Platebním rozkazem magistrátu hl. m. Prahy z 15. listopadu 1923 byla st-li podle nař. z 23, září 1920 č. 545 Sb. vyměřena z prodeje pozemku ve V., jenž se stal dle smlouvy trhové ze 13. ledna 1023, dávka z přírůstku hodnoty. Odvoláni bylo nař. rozhodnutím zamítnuto.
Nss uvážil o stížnosti takto:
Žal. úřad stejně jako první stolice předepsal dávku z přírůstku hodnoty podle nař. č. 545/1920 a to z důvodu, že smlouva trhová, o niž jde, byla uzavřena již 13. ledna 1922 t. j. podpisem smluvních stran a nikoliv teprve, jak st-l již v odvolání výslovně tvrdil, dnem, kdy se smlouvě dostalo úředního schválení příslušnými předpisy vyhledávaného. Tento právní názor žalovaného úřadu jest však, jak stížnost právem vytýká, mylným.
Dle § 1, odst. 4 pravidel o obecní dávce z přírůstku hodnoty obsažených v dodatku III § 37 nař. z 27. dubna 1922 č. 143 Sb. k provedení zákona z 12. srpna 1921 č. 329 Sb. platí za den převodu, podléhá-li smlouva úřednímu schválení (souhlasu), den schválení a dle § 30 pravidel nabývají účinnosti tato pravidla ode dne vyhlášení jich a platí pro převody nastalé od lohoto dne. Vyhlášení pravidel stalo se pak ve Sbírce zákonů a nařízení dne 23. května 1922, takže pro převody tímto dnem nastalé platí dávkový řád těmito pravidly stanovený.
V konkrétním případě dle správních spisů a nesporného skutkového předpokladu nař. rozhodnutí byl podnětem k vyměření dávky převod uskutečněný sice trhovou smlouvou ze 13. ledna 1922, ke kteréž smlouvě však stpú svolil podle zák. z 11. března 1921 č. 108 Sb. dne 2. března 1923, a jež byla stvrzena zsp-ou dne 21. července 1923 s doložením, že bylo vyhověno zvláštním předpisům platícím o zcizení neb zavazení církevního jmění.
Dle toho, co bylo shora řečeno, platí za den převodu den stvrzeni zsp-é t. j. den 21. července 1923, a dlužno již proto posuzovati věc ale pravidel předepsaných nařízením č. 143/1922 a nikoliv dle nař. č. 545/1920, jak učinil žal. úřad.
Vycházel tedy žal. úřad z nesprávného názoru o materielním právu, podle něhož sporná otázka se má řešiti, a musilo proto býti nař. rozhodnutí dle § 7 zák. o ss zrušeno.

Citace:

č. 5024. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 7/2, s. 336-337.