NPD documents search: Váž. civ., 14 (1932), sv. 1

Čís. 2019.

Zlý úmysl, předpokládaný §em 98 b) tr. zák., musí obsahovati pachatelovo vědomí o bezprávnosti vymáhaného nároku. Případný omyl pachatelův v tomto směru je omylem skutkovým ve smyslu §u 2 písm. e) tr. zák.
(Rozh. ze dne 15. června 1925, Zm II 109/25.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací vyhověl po ústním líčení zmateční stížnosti obžalovaného do rozhodnutí krajského soudu v Uherském Hradišti ze dne 18. prosince 1924, jímž byl stěžovatel uznán vinným zločinem vydírání podle §u 98 písm. b) tr. zák., zrušil napadený rozsudek a vrátil věc nalézacímu soudu, by ji znovu projednal a rozhodl.
Důvody:
Zmateční stížnosti, dovolávající se číselně pouze důvodu zmatečnosti čís. 10 §u 281 tr. ř., nelze upříti oprávnění, pokud její vývody zřejmě poukazují k výtce, že skutečnostmi, v napadeném rozsudku zjištěnými není opodstatněna skutková podstata zločinu vydírání podle §u 98 písm. b) tr. zák. po stránce subjektivní, poněvadž soud nezjišťuje, že stěžovatel byl sobě vědom, že na výplatu 15000 Kč nemá právního nároku. Zločinu veřejného násilí vydíráním podle §u 98 písm. b) tr. zák. se dopustí, kdo někomu způsobem, tam blíže uvedeným, vyhrožuje v tom úmyslu, by na ohroženém vynutil nějaké plnění, dopuštění neb opomenutí. Aby však vyhrožování takové mohlo býti přičítáno k vině jako zločin vydírání, k tomu je třeba, by vyhrožující neměl k plnění, dopuštění neb opominutí, jež vyhrůžkou vynucuje, skutečného neb aspoň domnělého práva; konání, které se vynucuje, musí býti na osobě, jíž se vyhrožuje, požadováno bezprávně, a zlý úmysl, §em 98 písm b) tr. zák. předpokládaný, musí tudíž dle povšechné zásady §u 1 tr. zák. obsahovati též pachatelovo vědomí o bezprávnosti vymáhaného nároku. Případný omyl obžalovaného v tomto směru týkal by se neznalosti předpisů, spadajících do oboru práva soukromého a byl by tudíž omylem skutkovým ve smyslu §u 2 písm. e) tr. zák. Nalézací soud přijal sice za prokázáno, že stěžovatel vyhrožoval Hynku K-ému a jeho rodině ublížením na ctí, by na nich vynutil konání, totiž výplatu 15000 Kč. Avšak soud neuvažoval o tom a nezjistil, zda stěžovatel byl si vědom bezprávnosti tohoto poždavku, zda zlý úmysl, předpokládaný ke skutkové podstatě §u 98 písm. b) tr. zák. nebyl vyloučen jeho omylem. Podrobného uvažování bylo třeba tím více, ježto k tomu dávalo podnět zodpovídání se obžalovaného, který tvrdil, že svým jednáním chtěl docíliti pouze toho, by Hynek K-ý mu nahradil škodu, kterou mu způsobil, pokud se týče, že 15000 Kč požadoval proto, by si mohl najíti nový byt a složiti zálohu, jelikož manželé K-í vypověděli ho z bytu v jejich domě. Pro nedostatek zjištění stěžovatelova vědomí o bezprávnosti nároku, jím vymáhaného, není odsuzující výrok po subjektivní stránce opodstatněn skutkovými zjištěními nalézacího soudu, spočívá na nesprávném výkladu a použití zákona co do subjektivních předpokladů zločinu, o který jde, a je proto stižen zmatkem čís. 9 a) §u 281 tr. ř., k němuž vývody stížnosti, jak již uvedeno, zřetelně poukazují.

Citace:

č. 2019. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1926, svazek/ročník 7, s. 354-355.