Čís. 17350.

Pokud není poznámka o zániku práv podle § 9, odst. 1 a 10 vlád. nař. č. 76/1936 Sb. z. a n. vymazána, jest sice zemědělský vyrovnací dlužník oprávněn zciziti se svolením vyrovnacího soudu nemovitost zemědělského podniku, na které podmínečně zanikají knihovní břemena na ní váznoucí, avšak ono povolení vyrovnacím soudem se nikterak nedotýká břemen jen podmínečně zaniklých a jest je přenésti při odepsání části dotčené nemovitosti do nové knihovní vložky s řečenou poznámkou.
(Rozh. ze dne 27. června 1939, R II 147/39.)
Prvý soud odepsal z vložky č... poz. kn. kat. úz. N. pozemek č. k... a vložil jej bez přenesení závad do nové vl. č.... poz. kn. kat. úz. K. Rekursní soud povolil zápis řečeného pozemku do nové vložky, avšak se současným přenesením závad (zástavních práv) stěžovatele Dr. Jaroslava L., poznamenal společný závazek této vložky jako vložky vedlejší s vložkou, z níž nemovitost byla přenesena, jako vložkou hlavní a poznamenal dále, že zmíněná zástavní práva zanikla podle § 9, odst. 1 vlád. nař. č. 76/1936 Sb. z. a n. dnem 24. dubna 1937 podle usnesení o určení stavu břemen ze dne 3. dubna 1937 č. j. Kv... Důvody: Na nemovitosti vl. č. 16 poz. knihy pro kat. území K. jsou zapsaná zástavní práva pro stěžovatelovy pohledávky. Jeho svolení k břemen prostému odepsání podle § 1 zák. č. 18/1869 ř. z. není vykázáno. Odepsání jest proveditelné jen, když se do nové vložky, jež pro oddělenou část knihovního tělesa byla zřízena, zapíší všechna práva pro stěžovatele váznoucí. Tato zásada nedoznala změny ustanovením § 26 vlád. nař. č. 76/1936 Sb. z. a n., v němž se dovoluje zcizení nemovitosti zemědělského vyrovnacího dlužníka jen za souhlasu soudu vyrovnacího. Účelem zákazu zcizení nemovitosti bez souhlasu soudu,vyrovnacího jest, aby bylo zamezeno, by nemovitost vyrovnacího dlužníka nebyla okleštěná do té míry, že by splnění zemědělského vyrovnaní tím bylo ohroženo. Při tom však zůstává v zemědělském vyrovnacím řízení zachován princip, že věřitelé, vůči nimž potvrzené vyrovnání nebylo splněno, nemají doznati újmy (§ 26, odst. 3 cit. vlád. nař.). Proto je smyslem § 26 vlád. nař., že zcizení nemovitosti bez souhlasu vyrovnacího soudu není vůbec možné. Za souhlasu vyrovnacího soudu může býti provedeno, avšak tak, aby věřitelé, vůči nimž vyrovnání nebude splněno, nedoznali újmy, jinak řečeno, musí býti provedeno podle předpisů knihovního zákona. Dokud není prokázáno, že k oživnutí zaniklých zástavních práv stěžovatelových již nemůže dojíti, musí zástavní práva býti převedena, poněvadž výkonem břemen prostého odepsání jejich účinnost by zanikla (§ 15 zák. č. 18/1869 ř. z.) a věřitel by utrpěl újmu, kdyby jeho zástavní práva z některé příčiny uvedené v § 9, odst. 1 cit. vlád. nař. oživla.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu.
Důvody:
Podle § 9, odst. 1 vlád. nař. č. 76/1936 Sb. z. a n. zanikají — odchylkou od ustanovení § 13 vyr. ř. —; sice zahájeními zemědělského vyrovnacího řízení práva knihovních věřitelů na oddělené uspokojení na nemovitosti zemědělského podniku, pokud břemena je předcházející podle stavu ke dni zahájení zemědělského vyrovnacího řízení vyčerpávají celkem 4/5 odhadní ceny. Avšak práva ta obživují znovu, mezi jiným také tehdy, nebude-li potvrzené vyrovnání dlužníkem splněno (§ 67 vyr. ř.). Jen proto se u takových práv, po jejich zjištění ve stavu břemen, způsobem podle § 9, odst. 11 cit. vlád. nař. předepsaným, jen poznamenává, že zanikají podle odst. 1 a 10 cit. § 9 vlád. nař. (§ 9, odst. 11 tohoto vlád. nař.). Avšak vymažou se podle § 23, odst. 2 cit. vlád. nař. teprve tehdy, jestliže dlužník prokáže, že podmínky vyrovnání byly splněny a prošla i lhůta podle § 68, odst. 1 vyr. řádu. V tomto případě jde o taková práva knihovního věřitele Dr. Jaroslava L.. zajištěná na nemovitosti zemědělských vyrovnacích dlužníků Ferdinanda a Marie M. a dovolací rekurenti, žádajíce odpis části této nemovitosti, nepředložili průkazy o tom, že jmenovaní zemědělští vyrovnací dlužníci své potvrzené vyrovnání splnili. Knihovní práva Dr. Jaroslava L. nejsou dosud vymazána na nemovitosti vl. č. 16 kat. území K., od které se části podle knihovní žádosti dovolacích rekurentů mají odděliti. Zemědělský vyrovnací dlužník může sice, pokud zmíněná shora poznámka o zániku práv podle § 9, odst. 1 a 10 není vymazána, zciziti nemovitost zemědělského podniku, na které zanikají břemena shora uvedená jen podmínečně podle § 26, odst. 1 cit. vlád. nař. se souhlasem vyrovnacího soudu, jenž může býti odepřen jen tehdy, je-li zcizením nemovitosti ohroženo splnění pravoplatně potvrzeného vyrovnání. Avšak toto povolení vyrovnacím soudem ke zcizení nemovitosti udělené nedotýká se nijak břemen zaniklých jen podmínečně, jež by v případě nesplnění vyrovnání dlužníkem opět obživla, a není svolením takovým dán ještě, průkaz o tom, že zemědělské vyrovnání bylo dlužníkem splněno, takže by mohlo dojíti k výmazu jmenovaných knihovních práv. Správnosti tohoto názoru nasvědčuje i ustanovení § 26, odst. 3 cit. vlád. nař., podle něhož je sice přípustné zatížení nemovitostí, jichž se týká poznámka podle § 23 cit. vlád. nař., ale právo jím získané není na újmu věřitelům, vůči kterým nebylo potvrzené vyrovnání splněno. Proto byla napadeným usnesením rekursního soudu právem podle § 1 zák. ze dne 6. února 1869, č. 18 ř. z. zároveň se zřízením nové knihovní vložky pro části nemovitosti oddělované od vl. č. 16 kat. území K., na které je zapsána poznámka podle § 9, resp. podle § 9, odst. 11 vl. nař. č. 76/1936 Sb. z. a n., přenesena — ovšem s touto poznámkou — i zástavní práva Dr. Jaroslava L., která, jak bylo nahoře dovoženo, zanikla jen podmíněně. Neboť není dosud jisto, neobživnou-li tato zástavní práva znovu pro nesplnění potvrzeného vyrovnání vlastníků vložky, od které se část odpisuje.

Citace:

č. 17350. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1940, svazek/ročník 21, s. 397-399.