Čís. 1405.
Přípustnost pořadu práva pro žalobu okresního cestáře o služební požitky.
(Rozh. ze dne 10. ledna 1922, R I 1599/21.)
Žalobou, zadanou na soudě v lednu 1921, domáhal se žalobce na okresním zastupitelství uznání, že jeho služební poměr jako okresního cestáře jest po právu, tvrdě, že byl již asi před 21 lety ustanoven prozatimně okresním cestářem; žalobní nárok opíral o § 2 služeb. řádu pro cestáře na okresních silnicích v Čechách a o § 25 zákona ze dne 17. prosince 1919, čís. 17 sb. z. a n. na rok 1920. Procesní soud prvé stolice rozhodl o žalobě věcně, odvolací soud zrušil sám od sebe napadený rozsudek a odmítl žalobu pro nepřípustnost pořadu práva. Důvody: S ohledem na ustanovení §§ 29 a 54 odstavec prvý j. n. a § 5 obč. zák. nutno žalobcův právní nárok jak co do jeho opodstatnění, tak co do otázky přípustnosti pořadu práva, posuzovati dle zákonných ustanovení, platících v době jeho vzniku. Nutno tedy hledíc na to, že žalobce byl jako cestář do služeb přijat již před 21 léty, míti za to, že na tento případ nelze použíti zákona ze dne 17. prosince 1919, čís. 17 sb. z. a n. a že dlužno vrátiti se zpět ku právu, platnému v době vzniku žalobního nároku. Nejde o poměr soukromoprávní, nýbrž veřejnoprávní, čemuž nasvědčuje, že práva a povinnosti cestáře upraveny jsou zvláštními služebními předpisy, že cestáři jako orgánové veřejné správy jsou vzati do přísahy a požívají ochrany zákona, a že jak o přijetí do služebního poměru, tak o jeho zrušení platí zvláštní předpisy, vydané příslušným úřadem. Podle zákona ze dne 31. října 1907, čís. 63 z. zák. pro Čechy byly
služební poměry samosprávných úředníků při okresních výborech upraveny a byla ustanovením § 40 vymezena příslušnost soudů, které rozhodují spory o služební příjmy a výslužné úředníka, kdežto o ostatních sporech, vzešlých ze služebních poměrů, rozhodují úřady samosprávné. Předpis tento nevztahuje se však podle výslovného ustanovení § 43 téhož zákona na zřízence, kteří ustanovují se k vykonávání podřízenějších prací, a výslovně jmenují se cestáři. Poněvadž vzhledem na veřejnoprávní ráz žalobního nároku nelze v tomto případě použíti občanského zákona o smlouvě námezdní, nezbývá než míti za to, že soud není k rozhodování příslušným, nýbrž že rozhodnutí přísluší podle § 57 zákona ze dne 25. července 1864, čís. 27 z. zák. pro Čechy úřadu správnímu s pořadím stolic, upraveným § 77 zákona ze dne 26. října 1860, čís. 36 z. zák. pro Čechy.
Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení a vrátil věc odvolacímu soudu, by rozhodl o odvolání, nehledě k domnělé nepřípustnosti pořadu práva.
Důvody:
Napadeným usnesením nebyla věc posouzena správně po stránce
právní. Odvolací soud odůvodnil usnesení své poukazem na §§ 29 a 54 odstavec prvý j. n. a § 5 obč. zák. První dva §§ nehodí se vůbec na tento případ, § 5 obč. zák. chrání sice nabytá práva, netýče se však předpisů formelního práva, stanovících buď pořad práva nebo řízení před úřady správními. Předpisy tyto nemá na mysli § 5 obč. zák. O takové předpisy jde i v tomto případě, kde rozhodovati dlužno jen o tom, zda spor má býti projednán na soudě. Otázku tu lze zodpověděti jen podle předpisů platných v době, kdy spor byl zahájen. Předpisem tím je § 24 zák. ze dne 17. prosince 1919, čís. 17 sb. z. a n., jenž přikazuje spory o služební příjmy a výslužné zřízenců, jakož i ostatní spory vzešlé ze služebního poměru výhradně soudům. Uvedený § nejmenuje sice okresních cestářů, avšak z nadpisu zákona je patrno, že vztahuje se i na ně. Zákon rozeznává dále v §§ 4, 6 a 7 mezi zřízenci trvale ustanovenými a zřízenci prozatimně volenými. § 24 rozdílu toho nečiní, mluvě všeobecně o zřízencích, a dlužno ustanovení jeho vztahovati na zřízence (i cestáře) obého druhu. Nezáleží proto na tom, že žalobce nebyl dosud jmenován trvalým t. j. definitivním cestářem. Nesporno je, že žalobce byl činným jako cestář žalovaného okresu od roku 1899 do července 1920, byl tudíž zřízencem okresu toho již v čas, kdy zákon shora uvedený nabyl účinnosti t. j. 12. ledna 1920. Žalobou podanou v lednu 1921, tudíž za účinnosti zákona toho, domáhá se žalobce uznání svého služebního poměru jako okresní cestář, jde proto o žalobu ze služebního poměru. Tím je odůvodněn pořad práva. Nezáleží na tom, zda prohlásil se žalobce do tří měsíců ve smyslu § 25 (2) uvedeného zákona, neboť ani platnost původní smlouvy mezi stranami uzavřené neměnila by ničeho na ustanovení § 24, ježto nebylo tvrzeno, že původní smlouva vylučuje pořad práva.