NPD documents search: Váž. tr., 11 (1929)

Čís. 2122.

Tisková novela (zákon ze dne 30. května 1924, čís. 124 sb. z. a n.).
I když soud, příslušný podle druhého odstavce §u 6 vlád. nař. ze dne 16. června 1924, čís. 125 sb. z. a n. (pětičlenný kmetský senát) odsoudil obžalovaného pouze pro přestupek, řídí se opravné řízení podle všeobecných ustanovení §§ů 280 a násl. tr. ř.
Z beztrestnosti podle §u 4 odstavec prvý zákona jsou vyloučeny případy, kde se obžalovanému jednalo v prvé řadě o jiný cíl než o veřejný zájem (na př. mstivost).
(Rozh. ze dne 6. října 1925, Zm I 666/25).
Nejvyšší soud jako soud zrušovací vyhověl v neveřejném zasedání zmateční stížnosti obžalovaného do rozsudku krajského jakožto kmetského soudu v Chebu ze dne 25. června 1925, jímž byl stěžovatel uznán vinným přestupkem zanedbání povinné péče ve smyslu §u 6 zákona ze dne 30. května 1924, čís. 124 sb. z. a n., zrušil napadený rozsudek a vrátil věc soudu prvé stolice, by ji znovu projednal a rozhodl, mimo jiné z těchto důvodů:
Podle druhého odstavce §u 28 zák. ze dne 30. května 1924, čís. 124 sb. z. a. n. přísluší konati hlavní přelíčení o přestupcích tříčlenným senátům. Ve spojitosti s tímto ustanovením upravuje se ve čtvrtém odstavci §u 28 opravné řízení ohledně rozsudků ve věcech přestupkových, tedy tříčlennými senáty ve smyslu druhého odstavce vynesených ve zvláštním řízení. Zní-li však obžaloba (jako v případě, o nějž tu jde), vedle přečinu podle §u 1 zákona i na přestupek §u 6 zákona proti témuž obžalovanému, přichází co do příslušnosti v úvahu ustanovení druhého odstavce §u 6 prováděcího nařízení ze dne 16. června 1924, čís. 125 sb. z. a n., že se hlavní přelíčení konati má před pětičlennýni senátem kmetským a řídí se pak opravné řízení ohledně rozsudků, těmito senáty vynesených, podle všeobecných ustanovení §u 280 a násl. tr. ř. Na tomto stanovisku nemění ničeho okolnost, že pětičlenným senátem odsouzen byl obžalovaný pouze pro přestupek, ježto opravné řízení oněmi ustanoveními nebylo upraveno podle obsahu rozsudku, tím kterým soudem vyneseného, nýbrž podle sestavení senátu, před kterým záležitost v prvé stolici byla projednána. K rozhodování o opravných prostředcích jest tedy příslušným v této věci Nejvyšší soud.
Pokud se stížnost domnívá, že by stačil důkaz pravděpodobnosti k sproštění obžalovaného, ježto závadným článkem měl býti chráněn veřejný zájem, připomíná se, že podle ustanovení §u 4 odstavec prvý zákona ze dne 30. května 1924, čís. 124 sb. z. a n. ze závadného článku musí býti zřejmý úmysl, především chrániti zájem veřejný; podle tohoto znění zákona, při němž dlužno zvláštní důležitost přikládati slůvku »především«, jsou tedy zásadně vyloučeny z beztrestnosti případy, kdy obviněnému se jednalo v prvé řadě o jiný cíl, než veřejný zájem; pojímaje záležitost s tohoto právního hlediska, usuzuje nalézací soud podle slovného znění článku na zřejmou mstivost (viz v tomto případě hned karakteristický úvod článku »um früher zur Lösung des Kassenkampfes zu kommen«) a z chybění veškerých skutkových údajů, k případnému vysvětlení urážek sloužících, na agitační účely stranické jakožto pravé pohnutky onoho článku. Že by tato skutková zjištění byla s hlediska §u 281 čís. 5 tr. ř. vadnými, stížnost sama netvrdí; po stránce právní je, jak shora dovoděno, záležitost rozsudkem posuzována správně; zrušovací soud nemá proto příčiny, aby se zabýval dále stížností podle tohoto stavu věci zcela zbytečně nadhozenou námitkou, že by k sproštění stěžovatele stačiti mohl i důkaz pravděpodobnosti.

Citace:

č. 2122. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1926, svazek/ročník 7, s. 539-540.