NPD documents search: Váž. civ., 5 (1923)

Čís. 3383.

Ustanovení §u 11 ex. ř. předpokládá, že veřejná obchodní společnost jest zapsána v rejstříku.
Ustanovení §u 10 ex. ř. netřeba použiti, vychází-li z exekučního titulu s dostatečnou určitostí na jevo, že povinný v exekučním titulu jest totožným s osobou, proti níž se vede exekuce.
(Rozh. ze dne 15. ledna 1924, R I 1047/23.)
Žalobce právoplatně vysoudil spor o 160 000 Kč proti firmě Josef
M. a spol. na Král. Vinohradech. Exekuci ku vydobytí přisouzeného
peníze vedl žalobce proti Josefu M-ovi, obchodníku v Liberci. Soud prvé stolice exekuci povolil, rekursní soud exekuční návrh
zamítl. Důvody: Exekuční návrh zní proti zavázané straně Josef M. v Liberci. Ve smyslu §u 7 ex. ř. může exekuce jen tehdy býti povolena,
když z exekučního titulu lze seznati mimo předmět, způsob, objem a
čas dlužného plnění nebo opomenutí i osobu oprávněného a zavázaného. V exekučním návrhu odvolává se odvolatel na ustanovení §u 9 ex. ř. však neprávem, neboť rozsudky zní proti firmě Josef M. a spol., Král. Vinohrady, kdežto exekuční návrh týká se zavázané strany Josefa M-а v Liberci. Proti někomu jinému nežli tomu, kdo v exekučním titulu jako dlužník jest pojmenován, může exekuce toliko potud míti místo, pokud listinami veřejnými, nebo veřejně ověřenými se prokáže, že závazek, v exekučním titulu určený, z osoby tamže pojmenované přešel na onu osobu, proti které exekuce jest navržena (§ 9 ex. ř.). Toho v tomto případě však není, nepřichází tudíž toto ustanovení v úvahu.
Na základě exekučního titulu, vydobytého proti veřejné obchodní společnosti, může bezprostředně na jmění jednotlivých společníků osobně
ručících exekuce býti povolena, prokáže-li se předloženým výpisem
z obchodního rejstříku, že ten, proti němuž má býti exekuce vedena,
toho času jest ještě společníkem, osobně ručícím. Navrhovatel předložil sice k odůvodnění svého návrhu různé přílohy, ale žádná nevztahuje se na zavázanou stranu Josef M., Král. Vinohrady. Poněvadž navrhovatel nevyhověl předpokladu §u 11 ex. ř., jest povolení exekuce neodůvodněným.
Nejvyšší soud obnovil usnesení prvého soudu.
Důvody:
Nelze sdíleti právní názor rekursního soudu, o který opřel své usnesení, změňující usnesení prvého soudu. Předpis §u 11 ex. ř., jehož se dovolává, předpokládá, že jde o obchodní společnost, v obchodním rejstříku zapsanou. Z exekučního titulu, exekučnímu návrhu za základ sloužícího, vyplývá, že firma Josef M. a spol. na Král. Vinohradech nebyla nikdy v tuzemském obchodním rejstříku zapsána, a že pod pláštíkem této firmy jednal Josef M., který jako majitel stejnojmenné firmy v Rotterdamě prostřednictvím svého zmocněnce Františka L-a s vymáhající věřitelkou uzavřel dodávací smlouvu a ve sporu o zaplacení zboží, této firmě dodaného, vystupoval jako osoba k jejímu zastupování oprávněná. Jde tu tedy v podstatě o exekuční titul, vydaný pod firmou Josef M. a spol. proti zmíněnému M-ovi, jehož totožnost s Josefem M-em, nyní obchodníkem v Liberci, nebyla ani v rekursu jeho proti usnesení prvého soudu popřena. Z toho plyne nejenom, že předpis §u 11 ex. ř., nýbrž že ani ustanovení §u 9 ex. ř. nemá zde místa. Toto jednajíc mezi jiným o podmínkách, za kterých proti právnímu nástupci povinné strany, v exekučním titulu uvedené, může býti exekuce povolena, předpokládá, že závazek, v exekučním titulu povinné straně uložený, přešel z ní na osobu, proti níž jest exekuce navržena. O takovýto případ se zde nejedná, neboť pod označením »firma Josef M. a
spol. (na Král. Vinohradech) jednal s nynější vymáhající věřitelkou
svým zmocněncem Františkem L-em hned od počátku Josef M. (nynější povinná strana), a poněvadž pod uvedeným označením se skrývala osobnost Josefa M-а, vztahuje se závazek v exekučním titulu uložený zmíněné, nikdy v tuzemském obchodním rejstříku nezapsané firmě
hned od počátku na Josefa M-а, který je vlastní povinnou stranou.
Nelze sice neuznati, že žaloba, z níž vyšel exekuční titul, měla směřovati
proti Josefu M-ovi, ale poněvadž z exekučního titulu (rozsudků soudních v exekuční žádosti blíže uvedených) s dostatečnou určitostí na
jevo vychází (§ 7 ex. ř.), že povinnou stranou jest zde Josef M. — nyní obchodník v Liberci — netřeba zde užiti ustanovení §u 10 ex. ř.

Citace:

č. 3383. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 6/1, s. 59-60.