Č. 9142.

Školství: I. Pro řízení o vnuceném nájmu místností pro školu podle § 7 zák. č. 189/19 a 295/20 neplatí ustanovení §§ 11 až 21 zák. č. 30/1878 ř. z. — II. Pro vnucený nájem takový neplatí ustanovení zák. č. 304/21. — III. škola mateřská může býti umístěna také jenom v jedné místnosti. — IV. Kdy lze pro účely školy menšinové zabaviti místnosti sloužící škole jiné?
(Nález ze dne 24. března 1931 č. 4579).
Prejudikatura: Boh. A 841/21, 2099/23 2100/23 2988/23.
Věc: Obec M. a spolek Deutscher Kulturverband (adv. Dr. Ludv. Krieg z Prahy) proti ministerstvTi školství a národní osvěty o zábor místností nuceným nájmem k účelům školským.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Aby se zabezpečilo umístění další učebny obecné a měšťanské školy s čsl. jazykem vyučovacím v M., kterážto škola byla zřízena min. škol. podle zák. č. 189/19, vyslovilo toto min. nař. rozhodnutím podle práva, které mu dává § 7 cit. zák., pozměněný a doplněný zákonem č. 295/20, pokud se týče podle § 2 zák. č. 292/20, nucený nájem jedné místnosti vlevo od zvláštního vchodu v západní části budovy německé školy obecné v M. Při tom přihlíželo min. k tomu, že zmíněnou místnost sluší pokládati za volnou, ježto německá škola mateřská, pro jejíž účely této místnosti má býti použito, nebyla dosud povolena příslušnými úřady, pro školku tuto jest pak k disposici dostatečně prostorná volná učebna mimo místnosti vedlejší; nezbytnou nutnost dalších místností jako zvláštní herny, nelze v daném případě opříti o platné předpisy, kdežto naopak veřejný zájem státní správy školské vyžaduje nezbytně, aby byla opatřena učebna pro svrchu uvedenou školu menšinovou. ....
Stížnost podaná do tohoto rozhodnutí namítá, 1. že úřad nezachoval předpisy zákona z 18. února 1878 č. 30 ř. z. o vyvlastnění k účelům železničním, které platí po názoru stížnosti podle § 7 zák. 189/19 též na daný případ, zejména že nevyhlásil způsobem v místě obvyklým předem, že obec zamýšlí získati místnosti pro školu nuceným nájmem, že opominul vyhlásiti den komis, jednání a pozvati ke komisi na místě veškeré interesenty; 2. že budova, jíž se nucený nájem týká, jakožto budova školní jest jako celek podle § 1 třetího odstavce bodu 7. zák. č. 304/21 vyloučena ze záboru pro jiný účel, i pokud by zabíraná místnost nesloužila účelům řečené německé školy; dále namítá stížnost, že 3. stěžující si obec pronajala stěžujícímu si spolku dne 8. července 1928 ve školní budově místnosti, z nichž jedna byla zabrána nuceným nájmem, pro účely německé školy mateřské, kdežto škola mateřská potřebuje podle ustanovení §§ 2 a 7 nař. min. z 22. června 1872 č. 108 ř. z. obou místností, a že zbývající místnost, mající prý jenom rozlohu 13 m2, nestačí pro účely a potřeby školky. Konečně namítá stížnost, že 4. mateřská školka sice v době vydání nař. rozhodnutí ještě nebyla úřady povolena, že však stěžující si spolek podal příslušnou žádost již dne 31. srpna 1928, což postačuje, aby ve smyslu judikatury nss-u zabraná místnost byla chráněna proti záboru pro jiný veřejný účel.
O stížnosti uvážil nss takto:
Námitka pod 1. je bezdůvodná; nss vyslovil již opětně, na př. v nál. Boh. A 2988/23, že podle posl. odst. § 7 zák. č. 189/19 ve znění zák. č. 295/20, platí pro řízení vyvlastňovací podle tohoto zákona obdoba toliko předpisů §§ 22 a násl. zák. z 18. února 1878 č. 30 ř. z., nikoliv též obdoba ostatních předpisů téhož zákona, zejména nikoliv §§ 11 a násl.; v § 22 a násl. zák. z r. 1878 však není řeči ani o vyhláškách komis. jednání, ani o povinném pozvání interesentů ke komisím na místě. Proto nelze po řečené stránce mluviti o porušení norem zák. č. 30/1878 ř. zák.
Námitka pod 2. jest bezdůvodnou již z té příčiny, že zák. č. 304/21 neplatí, resp. neplatil pro zábor místnosti nuceným nájmem pro školy t. zv. menšinové, pro které naopak platí výhradně předpisy zvláštního zákona č. 189/19.
Pokud jde o námitku, pod 3., vyslovil sice nss již opětně na př. v nál. Boh. A 841/21 právní názor, že zábor podle § 7 zák. 189/19 není přípustný u budov a místností, sloužících po případě věnovaných veřejným účelům potud, pokud tyto starší veřejné účely trvají a ke splnění svému potřebují dotčených budov; dále vyslovil nss v nál. Boh. A 2099/23, že místnosti, sloužící účelům veřejným, mohou býti podrobeny nucenému nájmu podle cit. § 7, není-li jich třeba k účelům, jimž jsou věnovány a v nál. Boh. A 2100/23, že místnosti sloužící jedné škole .... mohou býti zabrány nuceným nájmem pro školu jinou (menšinovou) jen tehdy, není-li ztrátou těchto místností ohrožen provoz školy prvé, při čemž jest otázkou skutkovou, zda uvedený předpoklad je nebo není dán. Potud lze tedy v zásadě námitce stížnosti přisvědčiti. Avšak úřad nezabral obě místnosti věnované dětské zahrádce, nýbrž zabral pro menšinovou školu toliko jednu z nich. Ve příčině této zabrané místnosti zaujal úřad stanovisko, že jí není potřebí pro dětskou zahrádku, poněvadž postačuje pro účely školy druhá ponechaná místnost.
O té stránce jest především neodůvodněným tvrzení stížnosti, že §§ 2 a 7 nař. min. z 22. června 1872 č. 108 ř. z. výslovně požadují, aby dětské zahrádky měly místnosti dvě, jednu pro zaměstnání dětí sedících, druhou pro hry v pohybu. Takového ustanovení však v řečených §§ech podle jejich znění není, naopak předpisuje cit. § 7 v odstavci 2 jenom, že školka má disponovati hřištěm (zahradou nebo dvorem). Lze zajisté připustili, že se podle okolností doporučuje, aby mateřská školka měla také zvláštní uzavřenou místnost pro hry v pohybu, avšak kogentně takováto místnost předepsána není; zkušenost také dosvědčuje, že valná část dětských zahrádek má místnost jedinou.
Jest tedy již jen zkoumali, zda zbývající místnost může svojí výměrou stačiti pro zaměstnávání dětí do školy docházejících jak sedících, tak v pohybu, resp. zda závěr úřadu, který otázku tu zodpovídá kladně, je ve shodě se skutkovými okolnostmi, a zdá je logický přípustný.
V tomto směru stížnost tvrdí, že zbývající místnost je nedostatečná (pro 37 dětí), poněvadž má plošnou výměru toliko 13 m2; leč tvrzení to spočívá patrně na nedorozumění, neboť podle plánku, na nějž se stížnost výslovně odvolává a jejž přikládá, má ona místnost plošné výměry (7X4,3 m) přes 30 m2; a že by místnost této plošné výměry nebyla dostatečně prostornou, stížnost ani sama netvrdí a také nss neshledal, že by opačný závěr úřadu byl logicky nezaloženým a to tím spíše, když nař. min. z 26. srpna 1878 č. 36 z. z. slez. pro školy obecné, tedy pro školy navštěvované většími dětmi a po delší dobu denní než jak tomu jest při školách mateřských, v § 8 požaduje pro každého žáka plošnou výměru 0-6 m2. I v tomto bodě jest tudíž stížnost neodůvodněnou.
Pokud posléze jde o námitku pod 4., nemusí se nss zabývati také ještě otázkou, zda je po zákonu další důvod, jejž úřad vytknul, že totiž mateřská škola neměla v době vydání nař. rozhodnutí ještě úředního povolení (jehož podle § 4 odst. 2 cit. min. nař. z r. 1872 potřebuje); neboť úřad nezabral přes toto svoje nazírání všechny místnosti školky, nýbrž jen jednu z nich; poněvadž pak podle toho, co shora uvedeno, zbývající místnost pro školku dostačuje, není existence a provoz školky záborem jedné místnosti ohrožen.

Citace:

Čís. 6297. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství v Praze, 1939, svazek/ročník 20, s. 420-420.