NPD documents search: Boh. adm., 15 (1933), sv. 2

Čís. 8214.

Pro určení hodnoty předmětu sporu o výpověď z nájmu nerozhoduje hodnota nájemného za navrženou výpovědní lhůtu, nýbrž ocenění žalobcovo podle § 56, druhý odstavec, j. n. I ve věcech nepatrných platí pro určení hodnoty sporu předpisy §§ 54—59 j. n. Odvolací soud není oprávněn určovati sám hodnotu sporu a prohlásiti za nepatrnou spornou věc, již žalobce v žalobě ocenil nad 300 Kč.
(Rozh. ze dne 11. srpna 1928, R I 553/28.)
Z rozsudku, jímž byla prohlášena výpověď z bytu daná žalobcem žalovanému za bezúčinnou, odvolal se žalobce z důvodu nesprávného posouzení věci, neuplatňuje žádných zmatečností. Odvolací soud odvolání odmítl. Důvody: Ve sporu tomto jde o hodnotu předmětu, spadající pod mez, stanovenou pro řízení ve věcech nepatrných. Žalobce ocenil sice předmět sporu na 1000 Kč, samovolné toto ocenění nemůže však míti vliv na skutečnou hodnotu sporu, neboť bylo by to obcházením zákona, jenž v § 448 c. ř. s. má donucující ustanovení, jež ani dohodou stran nemůže býti změněno. Výpověď z bytu, o jaký tu jde, dává se v žalobě samé tak, že od doručení výpovědi měl žalovaný za půl roku byt vykliditi. Podání výpovědi k soudu již v terminu dřívějším stalo se patrně z opatrnosti, neboť mohla býti ještě dodržena výpovědní lhůta čtvrtletní (§ 3 nařízení ze dne 26. června 1924, čís. 172 sb. z. a n.). Roční nájemné činí podle udání žaloby 200 Kč a jde tudíž podle § 58 druhý odstavec j. n. o spornou dobu čtvrtletní s činží 50 Kč, v nejlepším pro žalobce případě o dobu půlletní s činží 100 Kč. Hodnota sporu tohoto je tudíž nejvýše 100 Kč a jde proto o spor ve věci nepatrné podle § 448 c. ř. s. Z rozsudků v takovýchto věcech lze se však odvolati podle § 501 c. ř. s. jen z důvodů zmatečnosti v § 477 čís. 1 až 7 c. ř. s. vytčených. Nesejde na tom, že ve skutečnosti v první stolici nebylo řízení podle § 448 c. ř. s. zavedeno, rozhodným jest skutečný předmět sporu.
Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení a uložil odvolacímu soudu, by vyřídil odvolání bez ohledu na důvod, z něhož je odmítl.
Důvody:
Odvolací soud nebyl oprávněn, by určil sám hodnotu sporu, a prohlásil podle svého odhadu hodnoty té spor za věc nepatrnou. Podle § 448 c. ř. s. platí zvláštní ustanovení pro řízení ve věcech nepatrných ve sporech, kde peněžitá částka v žalobě žádaná nebo hodnota předmětu sporu nepřesahuje tří set Kč nebo žalobce prohlásí, že místo předmětu v žalobě žádaného chce přijmouti peněžitou částku 300 Kč nepřevyšující. Ježto § 448 c. ř. s. o určení hodnoty předmětu sporu nic zvlášť neobsahuje, platí pro ně předpisy §§ 54 až 59 j. n. Tedy pro nároky nepeněžité rozhoduje ocenění žalobcovo nebo žádané odbytné. Žalobce nežádal odbytné a proto rozhoduje jeho ocenění sporu podle § 56 druhého odstavce j. n. Když pak žalobce ocenil předmět sporu na 1000 Kč a zákon nedává soudu práva, by toto ocenění zmírnil (§ 60 j. n. a contr.) rozhoduje pro způsob řízení toto ocenění. Odvolací soud neprávem pokládá za to, že pro určení hodnoty předmětu sporu o výpověď z nájmu rozhoduje hodnota nájemného za navrženou výpovědní lhůtu. Proto není v zákoně podkladu. Ježto tedy hodnota předmětu sporu činí 1000 Kč, nejde o spor ve věcech nepatrných a v důsledku toho odvolací soud neprávem odmítl odvolání, pokládaje neprávem spor za věc nepatrnou. Usnesení odvolacího soudu bylo zrušiti a naříditi, jak se stalo.

Citace:

č. 8214. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa v Praze, 1929, svazek/ročník 10/2, s. 51-52.