NPD documents search: Váž. civ., 9 (1927), sv. 2

— Čís. 7366 —
Čís. 7366.

K příslušnosti rozhodčího soudu hornického podle zákona ze dne 3. července 1924, čís. 170 sb. z. a n. nepatří nárok zaměstnance proti zaměstnavateli na nemocenské na základě zvláštní úmluvy podle § 2 zákona ze dne 11. července 1922, čís. 242 sb. z. a n.
(Rozh. ze dne 3. října 1927, R I 396/27.)
Žalobce byl zaměstnán u žalované těžařské společnosti jako důlní a byl omezeně pojištěn u bratrské pokladny podle § 2 zákona ze dne 11. července 1922, čís. 242 sb. z. a n., takže v případě onemocnění měl proti bratrské pokladně nárok pouze na lékařské ošetření a léky, nikoliv však nárok na nemocenské. Dne 8. prosince 1923 utrpěl žalobce při práci úraz, následkem něhož se stal nezpůsobilým k výdělku. Tvrdě, že žalované težařstvo se zavázalo dohodou o omezeném pojištění platiti mu v případě nezpůsobilosti k výdělku měsíčně 2 091 Kč 37 h, žaloval — Čís. 7366 —
je o zaplacení tohoto peníze za měsíce prosinec 1923 a leden 1924. K námitce nepřípustnosti pořadu práva soud prvé stolice žalobu odmítl. Rekursní soud zrušil napadené usnesení a uložil prvému soudu, by, vyčkaje pravomoci, znovu rozhodl.
Nejvyšší soud nevyhověl rekursu.
Důvody:
Stěžovatel tvrdí, že se žalobce domáhá žalobou výslovně zaplacení mzdy za měsíce prosinec 1923 a leden 1924, že tedy jde v tomto případě výhradně o mzdovou rozepři, která podle § 2 čís. 3 zákona ze dne 25. února 1920, čís. 144 sb. z. a n., § 2 písm. a) zákona ze dne 25. února 1920, čís. 145 sb. z. a n. a § 2 písm. e), f) zákona ze dne 3. července 1924, čís. 170 sb. z. a n. podléhá výlučně rozhodování závodních a revírních rad při hornictví, pokud se týče hornických soudů rozhodčích. Praví, že zákon o závodních radách ze dne 25. února 1920, čís. 144 sb. z. a n. mluví v § 2 čís. 3 se zřetelem na § 19 čís. 4 zcela všeobecně o mzdových, platových a pracovních smlouvách a že je zcela všeobecně podrobuje rozhodování závodních rad. Že zákon ze dne 3. července 1924, čís. 170 sb. z. a n. ustanovuje v § 2 písm. e), f), že rozepře mzdové a platové, pokud se týče, odvolání v takových rozepřích náležejí výlučně ku rozhodování hornickým soudům rozhodčím, že ani tento, ani onen zákon nevylučuje tuto příslušnost ve příčině už zrušených poměrů služebních, jak usuzuje rekursní soud. Že zřetelným úmyslem zákonodárcovým jest, by pro všechny takové rozepře zřízena byla jednotná stolice, že to je zjevné také z § 2 (2) zákona čís. 170/1924, podle kterého má rozhodčí soud hornický rozhodovati i ve příčině zaměstnanců takových závodů, ve kterých není závodní rady. Nelze s těmito vývody souhlasiti. Tvrzením, že se žalobce domáhá žalobou výslovně zaplacení za měsíce prosinec 1923 a leden 1924, že tedy jde v tomto případě výhradně o mzdovou rozepři, rozchází se stěžovatel s doslovem žaloby, podle něhož žalobce neopírá žalobní nárok o služební smlouvu, nýbrž o dohodu o omezeném pojištění nemocenském podle zákona ze dne 22. prosince 1920, čís. 689 sb. z. a n. a domáhá se zaplacení zažalované částky jako náhrady z toho důvodu, že řečenou dohodou pozbyl nároku na nemocenské, které by mu jinak příslušelo z veřejnoprávního důvodu nemocenského pojištění. Okolnost, že se výše tohoto nároku srovnává s výší služebního platu, čehož příčina tkví právě v obsahu řečené dohody, nemůže změniti právní povahu žalobního nároku, jenž se tím nestal nárokem platovým nebo mzdovým. Shodou těchto okolností nepřestal býti žalobní nárok nárokem z dohody o omezeném pojištění pro případ nemoci podle čl. V. zákona ze dne 15. května 1919, čís. 268 sb. z. a n., tedy nárokem z dohody mezi stranami uzavřené podle zákona o nemocenském pojištění dělníků. Rozhodování o takovém nároku vymyká se soudnictví horních soudů rozhodčích podle § 2 zákona ze dne 3. července 1924, čís. 170 sb. z. a n., neboť tento nárok nevyvěrá ze služební smlouvy, v tomto případě ostatně již zrušené, totiž z takové — Čís. 7367 —
smlouvy, kterou by byly upravovány právní a materielní vztahy mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem, nýbrž vyvěrá ze zvláštní smlouvy, mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem podle § 2 zákona ze dne 11. července 1922, čís. 242 sb. z. a n. uzavřené a schválení báňského hejtmanství vyžadující, tedy smlouvy, které se týkají sociálněprávní ustanovení na rozdíl služební smlouvy (§ 1151 obč. zák.), kterou jest posuzovati podle všeobecných předpisů soukromoprávních. Nejde o mzdu, nýbrž o nemocenské.

Citace:

č. 7366. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1928, svazek/ročník 9/2, s. 204-206.