NPD documents search: Váž. civ., 9 (1927), sv. 2

Čís. 5138.

Ujednal-li prodatel s obžalovaným, že přijímá od něho nazpět dodanou mouku, že účty na mouku tu vydané se zrušují a že mouka zůstane u obžalovaného na skladě do té doby, než prodatel bude míti možnost mouku si odvézti, nabyl prodatel vlastnického práva k mouce prohlášením podle § 428 obč. zák. (constitutum possessorium) i když nedošla ke hmotnému odevzdání, a obžalovaný se dopustil zpronevěry, zpracoval-li (prodal-li) mouku tu, znaje obsah onoho ujednání a jsa si vědom bezprávnosti svého jednání.
(Rozh. ze dne 21. listopadu 1934, Zm I 530/34.) Nejvyšší soud jako soud zrušovací zamítl po ústním líčení zmateční stížnost obžalovaného do rozsudku krajského soudu v Kutné Hoře ze dne 19. dubna 1934, jímž byl uznán vinným zločinem zpronevěry podle § 183 tr. zák.
Z důvodů:
Zmateční stížnost není odůvodněna ani, pokud uplatňuje důvody zmatečnosti podle čís. 9 a) § 281 tr. ř. Vývody zmateční stížnosti vyvrcholují v tom, že obžalovaný nemohl se dopustili zpronevěry, ježto sporná mouka byla jeho vlastnictvím, poněvadž poškozený nabyl ujednáním ze dne 6. listopadu 1933 leda obligačního nároku na vydání mouky, nikoli však vlastnického práva k mouce, ježto nedošlo k odevzdání.
V tom směru bylo však zjištěno — a toto zjištění nebylo úspěšně napadeno — že dne 6. listopadu 1933 došlo mezí Antonínem K-ou a obžalovaným k ujednání, o jehož podstatném obsahu bylo sepsáno potvrzení podepsané obžalovaným, a podle kterého bylo sjednáno, že K. přijímá od obžalovaného nazpět dodanou mu mouku a to 5 pytlů 0, 5 pytlů č. I a 15 pytlů mouky žitné, že účty na tuto mouku vydané se zrušují, že mouka zůstává nadále na skladě u obžalovaného do té doby, nežli K. bude míti možnost mouku si odvézti. V tomto zjištěném ději nelze spatřovati jen právní důvod pro zpětný převod mouky od obžalovaného na K-u, nýbrž i odevzdání prohlášením podle § 428 1. věty obč. zák. (constitutumi possessorium!). Podle tohoto předpisu odevzdává se věc prohlášením a přechází tím její vlastnictví, dá-li zcizitel prokazatelným' způsobem najevo svou vůli, že chce věc budoucně chovati jménem příjemcovým. Nebylo ovšem zjištěno, že obžalovaný jako zcizitel při ústním jednání nebo v listině prohlásil výslovně, že chce spornou mouku budoucně chovati právě jménem příjemcovým, t. j. Antonína K-y, avšak ujednání, že K. vezme mouku zpět a že si jí ponechá u obžalovaného na skladě do té doby, až (K.) bude moci mouku odvézti, nutno při rozumném jeho výkladu, uváží-li se všechny okolnosti, rozuměti jen tak, že obžalovaný tím' dal najevo, že mouku, kterou dosud držel vlastním jménem jako její vlastník, bude nyní po dohodě nastoupivší na místo kupní smlouvy nadále chovati jako pouhý schovatel bez vlastního věcného práva jménem Antonína K-y. Prokazatelnost tohoto prohlášení vůle obžalovaného je dána, neboť prohlášení toho obsahu bylo prokázáno svědeckým výslechem Antonína K-y a odpovědným výslechem obžalovaného ve spojení s písemným potvrzením ze dne 6. listopadu 1933. Případné další prokazatelnosti proti třetím osobám není třeba, ježto jde v tomto případě jen o poměr mezi stranami tuto úmluvu přímo ujednavšími. Z toho vyplývá, že Antonín K. nabyl na základě ujednání ze dne 6. listopadu 1933 vlastnictví ke sporné mouce prohlášením podle § 428 obč. zák. a nebylo třeba dalšího zjištění o nastalém hmotném odevzdání mouky. Ježto bylo zjištěno, že obžalovaný mouku pak zpracoval pokud se týče prodal, znaje obsah ujednání a jsa si plně vědom bezprávnosti svého jednání;, nepoužil napadený rozsudek nesprávně zákona, shledal-li v jednání obžalovaného zločin zpronevěry podle § 183 tr. zák.

Citace:

Čís. 5138. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství v Praze, 1935, svazek/ročník 16, s. 443-445.