NPD documents search: Váž. civ., 9 (1927), sv. 2

— Čís. 7547 —
Čís. 7547.

Zákon ze dne 23. června 1926, čís. 156 sb. z. а n., o pohledávkách ze závazků vzniklých bývalému Rakousku, bývalému Uhersku, bývalému mocnářství Rakousko-Uherskému, říši Německé a německým státům.
Předpis § 1 zákona vztahuje se i na závazky soukromoprávní; najmě neručí československý stát za závazek býv. rakouského železničního eráru z úrazu na trati býv. severozápadní dráhy.
Pouhá výplata důchodu, přisouzeného proti býv. rakouskému eráru, československým erárem, není »aktem«, jímž ve smyslu § 4 zák. vzal československý erár na sebe splněni závazku.
(Rozh. ze dne 24. listopadu 1927, Rv I 838/27.)
Žalobce utrpěl dne 19. března 1909 u Všetat úraz na trati býv. severozápadní dráhy a byl mu právoplatným rozsudkem z roku 1909 vyměřen měsíční důchod 200 Kč. Proti žalobě, jíž se žalobce domáhal na československém eráru zvýšení důchodu na měsíčních 1 000 Kč, namítl žalovaný erár najmě, že podle zákona ze dne 23. června 1926, čís. 156 sb. z. a n. československý stát nepřevzal dluhy býv. Rakouska a že v tomto případě pouze dobrovolně a z útrpnosti, ač tak činiti nemusil, vyplácel žalobci z lidskosti měsíční důchod, kterýž mu z téhož důvodu zvýšil o 40%, při kterémž zvýšení žalobce výslovně uznal, že čsl. státní správa není po právu povinna důchod mu vypláceti, k čemuž žalující strana připomněla, že sice podepsala takový revers, že však tak učinila pod nátlakem, poněvadž, kdyby tak nebyla učinila, nebyla by dostala nic. Žaloba byla zamítnuta soudу všech tří stolic, Nejvyšším soudem z těchto
důvodů:
Po právní stránce je posouditi žalobní nárok jedině podle předpisů zákona čís. 156/26, podle něhož čsl. stát není ničím povinován ani ze závazků vzniklých státům jmenovaným v odst. 1., tudíž i bývalému Rakousku, z jiných skutečností (odst. 2), než z úmluv vlád anebo jejich orgánů. Mezi skutečnosti ty jest zahrnouti i úraz, jejž utrpěl žalobce v březnu 1909 při provozu Severozápadní dráhy, kterou tehdy převzal c. k. rakouský železniční erár se všemi právy a povinnostmi. Předpis § 1 uved. zákona zní všeobecně, a jest jej proto vztahovati na všecky závazky, t. j. i na závazky soukromoprávní, což patrno hlavně z odst. 1 § 1, kde se mluví o závazcích smluvních. (Srv. důvodovou zprávu tisk čís. 68, vládní návrh k zákonu čís. 156/26, podle níž § 1 zákona zahrnuje v sobě i závazky z provozu státních podniků, včetně nároků na náhradu škod). Náležejí sem proto i závazky z povinnosti k náhradě škody podle zákona o ručení železnic z roku 1869, čís. 27 ř. zák. Všeobecný doslov § 1 vylučuje dále použití § 1409 obč. zák. i jakéhokoliv — Čís. 7547 —
jiného předpisu právního, z něhož se dovozuje povinnost čsl. státu ze závazků bývalého Rakouska. Podle § 4 zák. nebyly zákonem tím dotčeny zákony a akty, kterými čsl. stát vzal výslovně na sebe splnění závazků uvedených v § 1. Takovým aktem nebyla pouhá výplata důchodu přisouzeného žalobci proti bývalému železničnímu eráru, t. j. proti státu rakouskému, zejména když se tak stalo s výhradou obsaženou v reversu. Revers ten vylučuje výslovné uznání, jaké má na mysli § 4 zák. čís. 156/26, nezáleží proto na tom, z jakého důvodu žalobce jej podepsal.

Citace:

č. 7547. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1928, svazek/ročník 9/2, s. 576-577.