Čís. 13502.
Odpůrčí řád ze dne 27. března 1931, čís. 64 sb. z. a n.
Lze odporovati nepřijetí dědictví i proti tomu, kdo koupil nemovitost od neujaté pozůstalosti, zvětšené akrescencí o podíl dlužníkův, jenž se za dědice nepřihlásil.
(Rozh. ze dne 4. května 1934, R I 261/34.)
Nezletilé žalobkyni příslušela pohledávka za Václavem H-em. Při projednávání pozůstalosti po jeho dne 22. září 1931 zemřelé manželce Marii H-ové dne 27. května 1932 prohlásil Václav H., že nečiní nároku dědických na pozůstalost a se nepřihlašuje za dědice. Opatrovník nezletilého pozůstalého syna Františka se přihlásil k pozůstalosti ze zákona jako jediný dědic, načež uzavřela pozůstalost dne 27. května 1932 se žalovanou kupní smlouvu, kterou jí prodala nemovitosti. Žalobou, o niž tu jde, domáhala se žalobkyně na žalované, by kupní smlouva ze dne 27. května 1932 byla prohlášena proti žalobkyni za bezúčinnou. Procesní soud prvé stolice žalobu zamítl. Odvolací soud zrušil napadený rozsudek a vrátil věc prvému soudu, by ji, vyčkaje pravomoci, znovu projednal a rozhodl.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu.
Důvody:
Řešiti jest toho času jen otázku, zda jest žalovaná k tomuto sporu pasivně oprávněna. Podle obsahu žaloby, jak správně vystihl odvolací soud, se Odporuje vzdání se dědictví dlužníkem podle § 8 odp. řádu ze dne 27. března 1931 čís. 64 sb. z. a n. Podle § 12 odst. (1) odp. ř. lze odporovati kromě jiných případů tam uvedených, které se sem nehodí, proti tomu, 'kdo z odporovatelného jednání dlužníkova přímo nabyl prospěchu. Stěžovatelka sama připouští, že vzdání se nároku na pozůstalosti dlužníkem připadlo k dobru nezletilému dítěti Františku H-ovi (§ 560 obč. zák.). Proti jinému právnímu nástupci než dědici (§ 12 odst. (2) odp. ř.) osob v § 12 odst. (1) uvedených lze uplatňovati právo odporu, odůvodněné proti jejich předchůdci, jen za předpokladů odst. (3). Jest tedy zkoumati, zda nezletilý František H. byl předchůdcem žalované. Názor stěžovatelčin, že od něho nic nenabyla, není správný. Jest bez významu, že právní jednání, kterým stěžovatelka nabyla nemovitosti patřící do pozůstalosti, učinila za pozůstalostního řízení před odevzdáním pozůstalosti s touto, neboť nezletilý František H. přihlásil se podle pozůstalostního spisu ze dne 27. května 1932 k pozůstalosti za dědice a předložil kupní smlouvu z téhož dne ke schválení. Usnesením ze dne 8. července 1932 byla pak smlouva schválena též ohledně nezletilého dědice poručensky (správně opatrovnicky). Teprve tím byla smlouva platně uzavřena (§ 865 obč. zák.). Podle § 547 obč. zák. představuje dědic, jakmile přijal dědictví, se zřetelem k němu zůstavitele a proti třetí osobě se považují oba za osobu jedinou. Nabyla tedy stěžovatelka oné nemovitosti nikoliv jen od pozůstalosti, nýbrž i od nezletilého Františka H-a a byla jeho právní nástupkyní. Mohla proto žalobkyně proti ní odporovati tomu, že spoludědic, dlužník žalobkyně, nepřijal dědictví po své manželce. Tomu nevadí, že v žalobní prosbě učinila návrh na určení, že trhová smlouva je proti ní co do jedné čtvrtiny pozůstalostí bezúčinná, ana v další části uvedla, co a v jakém rozsahu a jakým způsobem má žalovaná pro její uspokojení trpěti (§ 13 odp. ř.). I když jest přisvědčiti prvnímu soudu, že rozhodnou je žalobní prosba (§ 405 c. ř. s.), byla žaloba, pokud se týče žádání upraveného ve smyslu § 13 odp. ř. správně podána proti žalované a správně odvolací soud zrušil rozsudek prvního soudu, any nebyly zjištěny okolnosti důležité pro předpoklady odporovatelnosti.