Čís. 17342.

Rozhodl-li prvý soud novým rozsudkem stejně jako rozsudkem prvým, který byl odvolacím soudem z důvodu § 496 čís. 2 a 3 c. ř. s. zrušen, nejde tu o případ § 502, odst 4, c. ř. s.; jestliže hodnota předmětu sporu nepřevyšuje 7000 K a odvolací soud neprohlásil dovolání za přípustné pro zásadní význam rozhodnutí, není dovolání proti potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu v takovém případě přípustné.
(Rozh. ze dne 20. června 1939. č. j. Rv I 9/39.)
Srov. Sb. n. s. č. 4465.
Prvý soud zamítl žalobu, jíž se žalobkyně domáhala výroku, že jsou žalovaní povinni trpěti, aby se uspokojila z nemovitosti č. p.. .. bez ohledů na služebnost bytu na této nemovitosti zřízené, a stejně rozhodl po novém projednání věci, jež mu bylo uloženo odvolacím soudem usnesením, jímž odvolací soud k odvolání žalobkyně jeho rozsudek zrušil. Tento nový rozsudek prvého soudu odvolací soud potvrdil a ocenil předmět sporu částkou 2500 K, aniž vyslovil přípustnost dovolání pro zásadní význam věcí (§ 502, odst. 3, c. ř. s.).
Nejvyšší soud odmítl dovolání žalobkyně. Důvody:
Přípustnost dovolání je v souzeném případě posuzovati podle § 502, odst. 3, c. ř. s., neboť výjimka uvedená v § 502, odst. 4, c. ř. s. tu nedopadá. Třebaže totiž rozsudek prvního soudu byl vydán na základě usnesení odvolacího soudu, kterým byl dřívější rozsudek zrušen, nerozhodl první soud novým rozsudkem jinak, než jak rozhodl již dříve v rozsudku zrušeném. Tento nový rozsudek odvolací soud potvrdil. Není tedy v souzené věci splněn předpoklad pro použití výjimky podle § 502, odst. 4 c. ř. s. Poněvadž předmět sporu, oceněný podle § 500, odst. 3, c. ř. s. na 2500 K, nepřevyšuje na peněžité hodnotě 7000 K a odvolací soud neprohlásil dovolání za přípustné pro zásadní význam rozhodnutí, není proti potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu dovolání přípustné (§ 502, odst. 3, c. ř. s. v doslovu čl. I, čís. 2 zák. čís. 251/1934 Sb. z. a n. a čl. I. zák. čís. 314/1936 Sb. z. a n.).

Citace:

č. 17342. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1940, svazek/ročník 21, s. 383-384.