Deník.

Dr. František Klein a dr. Adolf Wach +.

V minulých dnech zaznamenal denní tisk úmrtí dvou mužů, již oba zaujímali v právnickém světě místa nejpřednější. A zvláštní shodou okolností jsou to mužové, již věnovali svoje síly a veliké schopnosti témuž oboru právní vědy, totiž civilnímu právu procesnímu. Dne 3. dubna t. r. zemřel v Lipsku proslulý procesualista německý dr. Adolf Wach a dne 5. dubna t. r. ve Vídni neméně proslulý procesualista rakouský František Klein. Měli-li bychom charakterisovati povšechně činnost těchto dvou vynikajících právníků v oboru práva procesního, mohli bychom říci, že Wach v prvé řadě vynikl pro své vědecké bádání o otázkách theoretických, kdežto Klein uplatnil své neobyčejné schopnosti především pro potřeby praktické. Ale charakteristika tato nebyla by zcela správná a úplná. Neboť jednak i Wach stál vždy v těsném styku s praksí a věnoval otázkám praktickým, zejména i otázce zákonodárné reformy, značnou pozornost a vynikající práce, jednak však i Klein dovedl se zahloubati do otázek především povahy theoretické a obohatil právní vědu i v tomto směru pracemi velmi cennými.
Českým právníkům, pokud se nezabývají podrobněji literaturou civilního práva procesního, je ovšem známější jméno i dílo Františka Kleina. Neboť on byl tvůrcem procesních zákonů z r. 1895 a 1896, jež dodnes jsou v historických zemích našeho státu platným právem, takže čeští právníci mají příležitost přicházeti stále s duševním dílem Kleinovým v nejtěsnější styk. A kdo neposuzuje dílo toto povrchně, ale snaží se do něho vniknouti hlouběji, musí přiznati a také přiznává zákonodárnému dílu Františka Kleina hodnotu nehynoucí. Klein měl, přistupuje k vypracování osnovy procesních zákonů, veliké vědomosti v oboru procesního práva, měl jak schopnosti tvůrčí, tak i schopnosti konstruktivní, ale měl také dosti energie. A tak vytvořil dílo, které v tehdejší době vlastně znamenalo něco zcela nového, a, jak se mnohde říkalo, skok do neznáma, jemuž prorokován byl s mnohých stran nezdar, a jehož přednosti zůstaly ukryty i Adolfu Wachovi, o jedno desítiletí staršímu a v době té již velké autority požívajícímu. A je zajímavo, že Wach až do konce svého života choval se k zákonodárnému dílu Kleinovu а k jeho ocenění velmi zdrženlivě a odhodlával se jen těžko k tomu, aby přiznal rakouskému civ. řádu soudnímu vynikající přednosti před civ. řádem německým. Příčina byla asi hlavně v tom, že Wach se nikdy nepřesvědčil z vlastního názoru o tom, jak působí v praksi dílo Kleinovo, nemohl tudíž uvědomiti si plně veliké rozdíly, jež při nestranném srovnání obou zákonů jasně vynikají na prospěch soudního řádu rakouského. Shora vzpomenutá energie Kleinova, živená ovšem poctivým vědeckým přesvědčením, způsobila, že civilní soudní řád rakouský je proniknut snahou nejen po urychlení sporů a po jejich zlevnění, ale i snahou po tom, aby dosaženo bylo rozhodnutí, opírajícího se o podklady co nejsprávnější a nejúplnější, A tak vidíme, jak Klein sesiluje činnost soudů ve sporu a obmezuje vládu stran, jak snaží se šťastně a důmyslně uvésti v soulad zásadu o právu stran k předmětu sporu se zájmem státu na civilním soudnictví vůbec a jeho výsledcích zvláště, jak obezřele vsunuje do zákona ustanovení, jež mají mocný vliv výchovný na strany a pudí je k tomu, aby tlumily svůj přirozený egoismus, a jak neohroženě po prvé vyslovuje požadavek, aby i v civilním sporu zvítězila pravda. — Klein (stejně jako jiní vynikající procesualisté tehdejší doby, na př. Ott a i Wach) nepohlížel na civilní proces jako na bezohledný boj stran, v němž by bylo lze užíti jakýchkoli prostředků, jen když povedou stranu k úspěchu, nechtěl, aby spor se stal podobným hře v loterii, ale vnesl do procesního práva předpisy, mající uskutečniti i v procesu požadavky mravní. Chtěl, aby heslo »pravda vítězí« bylo uskutečněno i v procesu civilním, anebo alespoň, aby se k uskutečnění tohoto hesla bylo i v civilním sporu přiblíženo, A v tom stojí před námi postava Kleinova i po stránce všelidské vysoko, naplňujíc nás úctou. A je zase kupodivu, že když v Německu Ujali se mnozí této myšlenky a počali propagovati literárně heslo o povinnosti k pravdě ve sporu, majíce v čele Hellwiga, žáka Wachova, nejen nestál Wach v řadách jejich, nýbrž postavil se přímo proti nim. Zjev tento nelze vysvětliti jinak, než že Wach jednak vyrostl v ideách obecného procesu a příliš s nimi srostl, projevuje zde jako i v jiných otázkách (na př. přísah) stanovisko značně konservativní, jednak že stále kladl německý řád soudní a jeho úpravu na přední místo, nechtěje se — jak se zdá — spřáteliti s myšlenkou, že jinde může býti úprava ještě lepší. Stál-li zde tedy Wach, uvažováno celkově, po výtce odmítavě naproti vynikající práci Kleinově, lze s druhé strany konstatovati, že zase Klein nebyl se postavil nikdy výslovně v řady zástupců t, zv. theorie o nároku na právní ochranu, vytvořené Wachem. O této theorii, na níž si Wach právě tolik zakládal, se Klein ve svých literárních pracích nikdy nevyslovil, pomíjel ji prostě mlčením a tak naznačil, že nepovažuje ji pro řešení praktických otázek za potřebnou. Vytkli-li jsme dosud to, co oba vynikající tyto právníky dělilo, můžeme v jednom bodě shledati i shodu jich počínání. Když byl vydán civ. řád soudní v Německu z r. 1877, byl to Wach, jenž jal se horlivě v řadě přednášek seznamovati tehdejší právnictvo o jednotlivých zásadách a útvarech zcela nového a moderního tehdy práva procesního, uveřejniv soubor těchto přednášek v r. 1879 ve spise »Vorträge über die Reichzivilprocessordnung« (vyšlo v 2. vydání 1896). A touž cestu volil Klein pro právníky tehdy rakouské, uveřejniv své přednášky o novém tehdy civ. řádě soudním ve spise »Vorlesungen über die Praxis des Zivilprocesses« (1900). Zde oba — Wach i Klein — dali své schopnosti do služeb praksi, vedeni jsouce stejným cílem: aby nové zákony procesní byly s nejdůležitějších stránek náležitě objasněny, správně pochopeny a aby tak prakse jejich dostala se hned z počátku do správných kolejí. Jak velikou službu v těchto směrech vykonaly přednášky Kleinovy, mají naši právníci dosud ve vděčné paměti a dosud sahají často ke zmíněné knize Kleinově. Třebas doba od přednášek Wachových je mnohem delší a nelze nám také mluviti z vlastní zkušenosti, nepochybujeme, že i »Vorträge« Wachovy vykonaly stejné služby svého času v Německu.
I jinak se činnost obou těchto mužů sbíhá, totiž v tom, že oba věnovali svou pozornost otázkám, vztahujícím se na reformu procesního práva. Klein činil tak přípravou ku své budoucí reformní práci zákonodárné (známé jeho »Pro futuro, die Mündlichkeitstypen, Zeit- und Qeistesströmungen im Processe«; sem patří také monografie »Die schuldhafte Parteihandlung«), Wach zase za tím účelem, aby se vypořádal se snahami na reformu už vydaného něm. civ. řádu (zejména významné dílo »Grundfragen und Reform des Zivilprocesses). Rozumí se, že oba věnovali své práce také důležitým otázkám platného práva procesního. Z prací Kleinových zasluhuje zmínky zejména »Die Beweiswürdigung in der Revisionsinstanz« (Gerichts-Zeitung 1899), z četných prací Wachových jeho práce o »Ureilsnichtigkeit (Rhein. Zeitschrift für Zivil- und Processrecht, roč. 4 a 6), o právní moci a j.
Hlavní význam má Wach ovšem jakožto budovatel zmíněné již theorie o nároku na ochranu právní (hl. spisy, Der Feststellungsanspruch, Handbuch des Z. P.), jíž snaží se dokázati, že vlastním předmětem civilního sporu není právo hmotné, nýbrž veřejnoprávní, procesní nárok žalobcův proti státu na rozsudek sobě příznivý. Theorie tato našla mnoho přívrženců, jitniž byla propracována všestranně a uvedena některými k výstřelkům, jež samého Wacha pohnuly k výroku o »korumpování« jeho myšlenky, a v prvé době se zdálo, že alespoň v německé a z části i rakouské literatuře nabude úplného vedení. Zprvu jen jednotlivci ,(u nás zejména Ott, v Německu Degenkolb a Kohler) se proti ní ozývali, ale během doby kritiky a odpůrců přibývá. Celkem lze říci, že praksi procesního práva civilního valně neoplodnila a jeví-li se kde její praktický význam, není to v procesu civilním, ale v oboru práva veřejného, kde padla na půdu mnohem úrodnější.
Připomeneme-li, že jak Klein tak i Wach vedle oboru procesního literárně pracovali i v oborech jiných (na př: Klein ve spise »Die psychischen Grundlagen des Rechtgehorsams und der Rechtsgeltung« a j., Wach zejména v oboru řízení trestního, jež také na universitě lipské přednášel, z historie práva (Der ital. Arrestprocess a j.), dotkli jsme se dalšího znaku, oběma společného.
Oba vykonali velkou, poctivou práci, jež bude jim vždy vděčně vzpomínána. —a.

Citace:

Dr. František Klein a dr. Adolf Wach. Právník. Časopis věnovaný vědě právní i státní. Praha: Právnická jednota v Praze, 1926, svazek/ročník 65, číslo/sešit 7, s. 258-262.