NPD documents search: Váž. tr., 3 (1921)

Čís. 3424.

Při vyměření odškodného svedené ženy (§ 1328 obč. zák.) nelze přihlížeti k majetku svůdce. Není vyloučeno, by podle okolností případu nebylo odškodnění vyměřeno ve výši věna, obvyklé v prostředí svedené ženy.
(Rozh. ze dne 23. ledna 1924, Rv I 1498/23.)
Svedené ženě, domáhající se na svůdci odškodného 20 000 Kč, přiznal procesní soud prvé stolice 10 000 Kč, odvolací soud 5000 Kč.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolání ani té ani oné strany.
Důvody:
Ani ta ani ona strana není spokojena s výší náhrady, tak jak ji upravil soud odvolací. Žalovaný, by docílil dalšího snížení žalobního nároku z 5000 Kč na 3000 Kč dovozuje, že prý ze smíru mezi stranami jest aspoň to patrno, že žalobkyně sama oceňovala svůj nárok jen na 3000 Kč. Avšak pohnutka, proč žalobkyně cestou smíru by se byla spokojila touto částkou, jest pro tento spor nerozhodna, to tím spíše, ježto dle zjištění odvolacího soudu žalobkyně předpokládala, že žalovaný bude ji a dítě i nadále podporovati. Jaký majetek má žalovaný, jest v tomto sporu rovněž nerozhodno, ježto jde o náhradu škody dle 30. hlavy obč. zák.; jest také nerozhodno, že v jiných případech, na př. při stanovení výživného nebo věna (§§ 91, 139, 154, 166 a 1221 obč. zák.) přihlíží zákon k majetnosti osoby zavázané. Dle §u 1328 obč. zák. má ten, kdo trestným činem (o kterýž případ tuto jde), přiměje osobu ženskou k mimomanželské souloži, nahraditi jí utrpěnou škodu a ušlý zisk. K náhradě ve smyslu tohoto zákonného předpisu patří i odškodnění za zmenšenou vyhlídku na lepší zaopatření, jehož způsobem nejpřirozenějším je u ženy sňatek. Především jest uvésti, že náhledu žalovaného, že nejsou stiženy vyhlídky žalobkyně na sňatek, ježto dítěti jsou přiznány vyživovací příspěvky, nelze vzhledem k životním poměrům a panujícím názorům přisvědčiti. Odvolací soud stanově výši odškodnění ve smyslu §u 1328 obč. zák., — čehož se žalobkyně jedině v žalobě domáhá, — správně uvážil všechny závažné okolnosti, totiž jak stará je žalobkyně, že je matkou nemanželského dítěte, dosud žijícího, že otec jeho má na ně platiti 120 Kč měsíčně, a správně vzhledem k panujícím poměrům životním a společenským usuzuje, že tím není úplně zmařena naděje žalobkyně na sňatek. Dále vzal odvolací soud též zřetel na její povolání a příslušnost do maloobčanských společenských kruhů, jakož i na výši věna, jaké dívky těchto tříd dostávají, a vyměřil pak žalobkyni náhradu ve výši takovéhoto věna, takže postavení a sňatkové vyhlídky zachovale dívky bez věna staví na roveň sňatkovým vyhlídkám u dívky, která má věno v obvyklé výši a která jen pod slibem manželství dala se pohnouti k pohlavním stykům. Samo sebou se rozumí, že ve všech případech nebylo by správno, určiti výši náhrady prostým zjištěním výše věna obvyklého u občanské třídy, k níž svedená patří, nýbrž že vždy uvážiti jest všechny okolnosti pro výši náhrady směrodatné. V tomto případě však i dovolací soud vzhledem ke všem shora uvedeným okolnostem shledává náhradu, odvolacím soudem přisouzenou, za úplně přiměřenou. Pro tvrzení žalobkyně, že odvolací soud, stanově tuto výši náhrady dle svého volného přesvědčení (§ 273 c. ř. s.), nemá tolik povšechné znalosti životních a společenských poměrů, jako prvý soudce a že by proto směrodatným měl býti osobní dojem tohoto jakož i jeho znalost místních poměrů, není v tomto sporu žádného skutkového podkladu. K dalším vývodům dovolání žalobkyně, jež domáhá se zvýšení náhrady z 5000 Kč na 10 000 Kč, se podotýká, že plnou vyhlídku na sňatek nelze zajistiti ani věnem vyměřeným ve větší výši, než jaká odpovídá životním a společenským poměrům té třídy, k níž žena ona patří; mimo to náhrada v této nepoměrné výši přesahovala by za okolností v tomto případě daných rozsah toho, co pod pojmem utrpěné škody a ušlého zisku lze jí v rámci §u 1328 obč. zák. přisouditi.

Citace:

č. 3424. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 6/1, s. 127-128.