NPD documents search: Váž. civ., 8 (1926), sv. 2

Čís. 6608.

K osvědčení pohledávky ve smyslu §u 319 čís. 6 ex. ř. nestačí, že
byla ve sporu namítána započtením.
(Rozh. ze dne 21. prosince 1926, R II 398/26.)
Návrh vymáhajícího věřitele, by byla zabavená pohledávka zpeněžena jiným způsobem, než vybráním, najmě by byla zpeněžena prodejem ve veřejné dražbě soud prvé stolice vyhověl, rekursní soud návrh zamítl. Důvody: Právem uplatňuje stěžovatelka, že svolení k prodeji zabavené pohledávky, o kterou jde, nemělo býti dáno, poněvadž pohledávka nebyla dostatečně osvědčena (§ 319 čís. 6 ex. ř.). Ze spisů plyne, že pohledávka byla namítána ve sporu započtením a že žalující spořitelna trvání a výši pohledávky popřela, takže skutečné trvání pohledávky osvědčeno není a jde o pohledávku pochybnou co do důvodu a výše, takže by zřejmě pohledávka musela býti prodána za každou cenu, protože by se nenašli uchazeči, kteří by za pohledávku dali jen poněkud větší část vyvolací ceny, jíž je jmenovitá cena pohledávky.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu.
Důvody:
Rekurentka nevyvrátila správné důvody rekursního soudu, k nimž se na vývody dovolacího rekursu dokládá toto: Vymáhající straně podle § 319 čís. 6 ex. ř. náleželo, by osvědčila jsoucnost zabavené pohledávky, tudíž že pohledávka platně vznikla a trvá po právu. Pouhá skutečnost, že strana povinná tuto pohledávku ve sporu namítla k započtení, nestačí k onomu osvědčení, neboť tím, že pohledávka byla namítána k započtení, není ještě vyloučeno, že pohledávka ta platně ani nevznikla.

Citace:

č. 6608. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1927, svazek/ročník 8/2, s. 879-880.