NPD documents search: Váž. civ., 8 (1926), sv. 2

Čís. 6558.

Ustanovení čtvrtého odstavce §u 502 c. ř. s. neplatí, vyslovil-li odvolací soud ve svém zrušovacím rozhodnutí právní názor shodný s názorem prvého soudu v původním rozsudku.
(Rozh. ze dne 9. prosince 1926, Rv 1 887/26.)
N e j v y š š í soud odmítl dovolání do srovnalých rozsudků nižších soudů. Rozsudek prvého soudu byl vynesen na základě zrušovacího usnesení odvolacího soudu, jemuž nebyla vyhražena pravomoc. V d ů v o d e c h uvedl Nejvyšší soud s povšechného hlediska toto:
Odvolací soud potvrdil rozsudek prvního soudu a ocenil hodnotu předmětu sporu podle §u 500 třetí odstavec c. ř. s. na 500 Kč. Je tedy předem řešiti otázku, zda dovolání jest přípustné. Dle §u 502 třetí odstavec c. ř. s. je nepřípustno dovolání proti potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu, když sporný předmět, o němž odvolací soud rozhodl, na penězích nebo peněžní hodnotě nepřesahuje 2000 Kč. Výjimkou z toho pravidla je předpis čtvrtého odstavce téhož paragrafu, že dovolání je přípustné, když rozsudek první stolice, odvolacím soudem potvrzený, byl vynesen následkem usnesení odvolacího soudu, které rekursem nemůže býti bráno v odpor (§ 519 čís. 3 c. ř. s.) a jímž dřívější rozsudek podle §u 496 čís. 2 a 3 c. ř. s. byl zrušen a právní věc byla přikázána zpět soudu první stolice. Důvodem k tomuto zákonnému ustanovení byla úvaha, uvedená v motivech k zákonu o úlevách soudům, že, zruší-li se odvolacím soudem rozsudek první stolice pro nesprávnost nebo neúplnost jednáni podle §u 496 čís. 2 nebo 3 c. ř. s. a věc se vrátí soudu prvé stolice k novému projednání a rozhodnutí, je prvý soud vázán právním posouzením, ze kterého vycházel odvolací soud ve svém rozhodnutí (§ 499 druhý odstavec c. ř. s.). Zrušovací usnesení odvolacího soudu však může býti napadeno rekursem na nejvyšší soud jenom tehdy, když odvolací soud podle §u 519 čís. 3 c. ř. s. usnesení označí za odporovatelné. Dostane-li se nový rozsudek prvého soudce k odvolacímu soudu, může býti změněn jenom tehdy, když prvý soudce proti zákonu pominul právní názor odvolacího soudu, nebo když odvolací soud sám změní své původní posouzení. Pravidelně dojde k potvrzení rozsudku prvého soudu. Skutečně bylo jenom právní přesvědčení odvolacího soudu pro rozhodnutí rozhodným. Prestože jenom souhlas dvou v rozhodování na sobě nezávislých soudů je vnitřním důvodem pro odepření dalšího právního postupu, je správno v tomto případě připustiti postup k nejvyššímu soudu (motivy str. 11). V souhlase s těmito úvahami nepřipouští nejvyšší soud dovolání proti takovým souhlasným rozsudkům nižších stolic, když v předcházejícím zrušovacím usnesení odvolacího soudu nebyl projeven právní názor, který by vázal soud prvé stolice dle §u 499 odst. 2 c. ř. s. (rozhodnutí sbírka nejvyššího soudu č. 1582, 1935, 2045, 3421, 4460, 5540). Ustanovení čtvrtého odstavce §u 502 c. ř. s. však neplatí, vyslovil-li odvolací soud právní názor shodný s právním názorem původního rozsudku první stolice. V takovém případě není prvý soud vázán právním názorem odvolacího soudu (rozhodnutí sb. n. s. čís. 3821, 4465). V dalším uvedl Nejvyšší soud, že v projednávaném případě kryl se právní názor odvolacího soudu ve zrušovacím usnesení s právním názorem prvého soudu v původním rozsudku.

Citace:

č. 6558. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1927, svazek/ročník 8/2, s. 784-785.