Čís. 2092.

Odebrání zboží má účinek § 97 (1) žel. dopr. ř. pouze tehdy, stalo-li se bez námitky (pozastavení).
Uchýlila-li se dráha, zjišťujíc vadnost zboží, svými zřízenci od předpisu § 97 (2) čís. 4 žel. dopr. ř., není oprávněna, dovozovati z toho důsledky proti příjemci zboží.
(Rozh. ze dne 12. prosince 1922, Rv I 708/22.)
Při dojití zásilky slivovice do stanice určení vyžádal si příjemce, seznav její vadnost, na přednostovi stanice příkaz zřízenci dráhy, by doprovodil zásilku ku příjemci a zjistil obsah sudu. Přednosta stanice žádosti vyhověl a při prohlídce sudů zjištěno domácím protokolem, že chybí 51 litrů. Žalobu o náhradu škody za úbytek procesní soud prvé stolice zamítl, odvolací soud jí vyhověl, zjistiv, že úbytek stal se za dopravy, a maje za to, že odebíráním zboží způsobem, jakým zde se stalo, nepozbyl žalobce práva na náhradu škody.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolání.
Důvody:
Poněvadž žalovaný erár uplatňuje pouze dovolací důvod § 503 čís. 4 c. ř. s., dlužno vycházeti ze skutkových zjištění rozsudku odvolacího soudu (§§ 498, 513 c. ř. s.). Vezmou-li se tato zjištění za základ, nelze za oprávněnou uznati výtku, že odvolací soud nesprávně posoudil věc po stránce právní. Dle § 97 (1) žel. dopr. ř. zanikají veškeré nároky proti železnici ze smlouvy nákladní, bylo-li zaplaceno dovozné i s ostatními pohledávkami, váznoucími na zboží, a bylo-li zboží odebráno. O tom, že v případě, o který jde, dovozné bylo zaplaceno, není sporu. Ale zboží nebylo odebráno ve smyslu § 97 (1) žel. dopr. ř. Ustanovení tohoto odstavce obsahuje právní domněnku potud, že příjemce zboží, splniv svůj závazek (zaplacení dovozného) a převzav bez námitek zboží, schválil tím provedení nákladní smlouvy železniční. Slovu »odebrati« v § 97 (1) žel. dopr. ř. nelze tudíž přikládati jiný význam, než slovům »přijati« a »převzíti« v čl. 408 a 428 obch. zák. a v čl. 44 mezinárodní úmluvy o železniční nákladní dopravě, která znamenají »odebrali bez námitky nebo-li bez pozastavení«, jak to plyne také ze srovnání prvního a třetího odstavce § 97 žel. dopr. ř. (srv. též Eger: Eisenbahnverkehrsordnung III. vydání str. 539 a Rinaldini: Eisenbahnbetriebs-Reglement str. 255). Odvolací soud zjistil, že příjemce zásilky, seznav její vadnost, pozastavil zásilku při převzetí, vyžádal si u přednosty stanice určení, by obsah přepravených sudů byl zjištěn, že přednosta stanice vyhověl této žádosti, přikázal zřízenci dráhy, by doprovodil zásilku k příjemci a tam zjistil obsah sudů, že se tak stalo a že byl zjištěn úbytek 54•06 litrů. Z toho plyne, že příjemce neodebral bez námitek zboží, neodebral tedy zásilku ve smyslu § 97 (1) žel. dopr. ř. Dovolací soud přidává se k názoru soudu odvolacího, že ač zjištění vadnosti zboží mělo se dle § 82 žel. dopr. ř. státi sepsáním skutkové podstaty a nikoliv sepsáním domácího protokolu (§ 97 (2) čís. 4 žel. dopr. ř.), poněvadž šlo o vady při odběru zevně již znatelné, železnice důvodně to namítati nemůže, ježto sama přivodila, ano přímo nařídila tuto odchylku od předepsaného zjištění úbytku svými zřízenci, za které dle § 5 žel. dopr. ř. ručí. Když tomu tak, neplatí předpis § 97 (1) žel. dopr. ř., nýbrž zůstává při všeobecném pravidlu § 84 žel. dopr. ř., dle něhož železnice ručí za škodu, která vzešla ztrátou, úbytkem nebo poškozením zboží v době od přijetí k přepravě až do dodání. A tu soud odvolací, opakovav svědecké důkazy způsobem, proti němuž strany ničeho nenamítaly, zjistil, že úbytek nastal v době od přijetí zboží k přepravě až do dodání, — a poněvadž žalovaný erár neprokázal žádného z omluvných důvodů, uvedených v § 84 žel. dopr. ř., jest žalobní nárok dle tohoto ustanovení oprávněn, a vyhověl odvolací soud bez právního omylu žalobě.

Citace:

č. 2092. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1924, svazek/ročník 4, s. 1184-1185.