NPD documents search: Váž. civ., 15 (1933), sv. 1

Čís. 12327.

Hypotekární věřitel nemůže nepřípustnost mobilární exekuce na movité příslušenství nemovitosti, na níž jest pro něho vloženo zástavní právo, uplatniti návrhem na zrušení exekuce podle § 39 čís. 2 ex. ř., nýbrž jen pořadem práva podle § 37 ex. ř. Rozhodnutí o takovém sporu působí jen mezi jeho stranami.
Hypotekární věřitel může však oznámiti soudu, že zabavené svršky jsou příslušenstvím nemovitosti, načež soud má z úřadu zjistiti, zda jde skutečně o příslušenství nemovité věci, a, zjistí-li to, má mobilární exekuci ohledně těchto svršků zrušiti. Takové usnesení působí pro všechny účastníky a proti všem účastníkům. Nevyhoví-li však exekuční soud podnětu hypotekárního věřitele, může tento jen žalovati podle § 37 ex. ř., nepřísluší mu však opravný prostředek proti zamítajícímu usnesení. Přijal-li rekursní soud přes to jeho rekurs a vyřídil jej věcně, jest jeho usnesení zmatečné a jest je zrušiti a rekurs odmítnouti.
(Rozh. ze dne 3. února 1933, R I 21/33.)
Soud prvé stolice povolil exekuci na nemovitosti. V rekursu uplatňovala hypotekární věřitelka, že exekuce jest nepřípustná, ježto movitosti, na něž byla exekuce vedena, jsou příslušenstvím zavazené nemovitosti. Rekursní soud vyhověl rekursu a exekuci obmezil.
Nejvyšší soud k dovolacím rekursům vymáhajících věřitelů zrušil napadené usnesení a odmítl rekurs hypotekární věřitelky.
Důvody:
Předně bylo řešiti otázku, zda měla hypotekární věřitelka uplatnili nepřípustnost mobilární exekuce na movité věci, tvořící příslušenství nemovitosti, na niž jest pro ni vloženo právo zástavní, pořadem práva podle § 37 ex. ř., či, stačilo-li, že tak učinila návrhem na částečné zrušení exekuce (omezení) podle § 39 čís. 2 ex. ř. Podle § 258 ex. ř. nemůže pro zástavní právo odporovali zabavení ten, kdo není v držení věci, může však uplatniti žalobou nárok na to, by byl uspokojen z výtěžku v pořadí přednostním. Předpokladem tohoto ustanovení jest, že bylo zabavení movitostí provedeno správně podle zákona (rozh. 6073 sb. n. s.). Není-li tomu tak, ano bylo zabaveno příslušenství věci nemovité, na které lze exekuci vésti jen exekucí na nemovitost samu (§ 252 ex. ř.), jest oprávněn hypotekární věřitel domáhali se nepřípustnosti exekuce odporem podle § 37 ex. ř. proti vymáhajícímu věřiteli vedoucímu exekuci mobilární (rozh. 2466, 6073, 10576 a 11503 sb. n. s.). Rozhodnutí to působí jen mezi stranami spor vedoucími. Nelze pochybovati, že v řízení exekučním může i třetí osoba, jíž jest v řízení týkajícím se mobilární exekuce hypotekární věřitel, oznámiti soudu, že zabavené svršky jsou příslušenstvím nemovitosti a že mohou býti vzaty do exekuce jen s nemovitostí samou (§§ 39 čís. 2 a 252 ex. ř.), a že exekuční soud má z moci úřadu zjistiti, zda jde skutečně o příslušenství věci nemovité, a, zjistí-li to, má mobilární exekuci ohledně svršků těch zrušiti (§ 39 čís. 2 ex. ř.). Tímto usnesením bylo by učiněno rozhodnutí pro všecky účastníky a proti všem účastníkům. Nevyhoví-li však exekuční soud, jakž se stalo v souzeném případě, podnětu třetí osoby, tedy i hypotekární věřitelky, může tato jen žalovati podle § 37 ex. ř., nepřísluší jí však, poněvadž není účastnicí (§ 55 ex. ř.) exekučního řízení mobilárního, opravný prostředek proti zamítajícímu usnesení (rozh. 6073 sb. n. s.). Přijal-li však rekursní soud přes to její rekurs, jako v tomto případě, a vyřídil-li jej, ač měl rekurentku poukázati na pořad práva (rozh. 10576 sb. n. s.), jest jeho usnesení zmatečné podle § 42 odst. 4 j. n. a bylo proto usnesení to zrušiti podle § 78 ex. ř., §§ 514 odst. 2, 477 čís. 6 a 478 c. ř. s. a rekurs odmítnouti, aniž bylo potřebí řešiti otázku, zda zabavené svršky jsou skutečně příslušenstvím věci nemovité, čili nic.

Citace:

Čís. 12327. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1934, svazek/ročník 15/1, s. 145-146.