NPD documents search: Právník, 70 (1931) - O úkolech trestního zákonodárce

Čís. 5167.

§ 14 čís. 5 zák. na ochr. rep.
Možnost, že výrokem byla snížena vážnost republiky, může býti dána jíž povahou činu; není nutně vyloučena ani tím, že se projev, hanobící surově československý národ, stal před českými venkovskými občany, a že obžalovaný, který je sám české národnosti, byl občanům znám jako notorický pijan a osoba mnohokráte trestaná; subjektivní stránka.
Rozlišení mezi snížením vážnosti republiky a ohrožením obecného míru v republice.
(Rozh. ze dne 19. prosince 1934, Zm II 480/33.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací vyhověl po ústním líčení zmateční stížností státního zastupitelství do rozsudku krajského soudu v Jihlavě ze dne 24. listopadu 1933, jímž byl obžalovaný zproštěn z obžaloby pro přečin rušení obecného míru podle § 14 čís. 5 zák. na ochr. rep., zrušil napadený rozsudek a obžalovaného uznal vinným, že dne 21. května 1933 ve V. J. veřejně způsobem surovým hanobil národ tak, že to mohlo snížíti vážnost republiky.
Důvody:
Rozsudkem soudu prvé stolice je zjištěno, že obžalovaný veřejně na návsí u přítomnosti tří osob, ale tak, že to mohly zaslechnouti i jiné osoby, zejména asi 5 nebo 6 školáků, kteří byli na blízku, pronesl výrok: »Co? Česká řeč, to je řeč hovad. O té české řeči dříve nikdo nevěděl«; bylo správně usouzeno, že byl veřejně slovy těmi způsobem surovým hanoben čsl. národ. Nalézací soud však vzhledem k okolnostem případu postrádá způsobilost tohoto výroku snížiti vážnost republiky nebo ohroziti obecný mír, ježto obžalovaný sám prý je národnosti české, slova pronesl v ryze české obci před osobami české národnosti, mimo nelibost a odpor posluchačů nedošlo pro ně mezi svědky a obžalovanými k dalšímu konfliktu, tedy nedošlo k ohrožení míru ani v úzkém kroužku přítomných Osob, tím méně obecného míru v republice a nebyla u posluchačů dána ani možnost, že projev podnapilého obžalovaného sníží v jejich myslích vážnost Československé republiky.
Lze připustiti, že za vylíčených okolností-nemohl výrok obžalovaného ohroziti obecný mír v republice; čin tak, jak se podle rozsudkových zjištění stal, nepoukazoval k nebezpečí, že jím budou; vyvolány nebo prohloubeny a zostřeny národnostní či jiné rozpory tou měrou, že by hrozily vybiti se i vnějšími projevy, porušujícími klidné, smírné soužití kruhů občanstva, jímž se právě rozumí obecný mír v republice; bylo tu leda nebezpečí, že se pohoršení čeští občané v české obci na místě vypořádají s jednotlivým příslušníkem své národnosti, který český jazyk potupil, v tom však je jen ohrožení místního veřejného pořádku rázu individuelního a nikoli ohrožení obecného míru v republice (srov. rozh. č. 2017 Sb. r. n. s.). Pokud tudíž zmateční stížnost dovozuje, že byla dána možnost, že výrok ohrozí obecný mír, zakládajíc tento závěr na zjištění nalézacího^ soudu, že výrok vyvolal u ostatních osob nelibost a odpor a porušil tedy smírné smýšlení přítomných občanů, nebyla shledána důvodnou. Podotýká se ovšem, že stačí možnost ohrožení obecného míru a nevyžaduje se skutečné jeho. ohrožení.
Zmateční stížnost vytýká však právem důvodem zmatečnosti podle § 281 č. 9 a) tr. ř. mylné právní posouzení věci nalézacím soudem, pokud jde o možnost snížení vážnosti republiky inkriminovaným výrokem. Nalézací soud vyloučil i tuto možnost s úzkého hlediska daných poměrů, přehlédnuv, jak stížnost jiným způsobem, ale ve věci správně vytýká, že možnost ta může býti dána již povahou činu samého; objektivní způsobilost projevu snížiti vážnost republiky bylo by lze vyloučiti jen, kdyby projev nemohl za žádných okolností vážnost tu snížiti v očích osob, jimž se dostal nebo mohl dostati k vědomosti (sr. rozh. č. 2960 Sb. r. n. s.). V daném případě však možnost ta nebyla vyloučena ani tím, že se projev stal před českými venkovskými občany, zvláště když byly na blízku školní dětí, které jej mohly postřehnouti a při nedostatku soudnosti v jeho smyslu pocítiti nevážnost k českému národu a ke státu tímto národem vytvořenému, v němž je potupený jazyk státním jazykem; ani však tím, že byl obžalovaný občanům znám jako notorický pijan a osoba mnohokráte trestaná, neboť vzbuzení nevážnosti k národu a k republice není vyloučeno ani při výrocích takových osob, zvláště: když je zjištěno, že obžalovaný byl tehdy jen podnapilý. Objektivní náležitosti přečinu rušení obecného míru podle § 14 čís. 5 zák. na ochr. rep. jsou tedy ve smyslu věcných vývodů zmateční stížnosti dány a netřeba se zabývati jejími formálními výtkami podle čís. 5 § 281 tr. ř. v tom směru uplatněnými.
Pokud jde o hanobící úmysl obžalovaného a jeho vědomí, že výrok je způsobilý snížiti vážnost republiky, dovozuje zmateční stížnost — vedle výtky, že se nalézací soud tím nezabýval — pod mylným poznačením své námitky podle čís. 5 § 281 tr. ř. věcně, že obžalovaný pronesl výrok v souvislostí s vedeným rozhovorem tak, že zapadal logicky do smyslu vedeného rozhovoru, jednal tedy s náležitou rozvahou a rozmyslem. Těmto vývodům nutno na základě zjištění nalézacího soudu plně přisvědčiti a uznati, že si obžalovaný i při své podnapilosti byl vědom hrubě hanobícího smyslu a významu svého výroku, jeho způsobilosti snížiti vážnost českého národa a tím i republiky. Když pak přes toto vědomí nanejvýš surový výrok přece pronesl, nelze souditi jinak. nežli, že národ český hanobiti chtěl přes to, že je sám jeho příslušníkem.
K vyhovění oprávněné zmateční stížnosti byl tudíž uznán vinným přečinem podle § 14 čís. 5 zák. na ochr. rep.

Citace:

Čís. 5167. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství v Praze, 1935, svazek/ročník 16, s. 510-512.