Čís. 6325.


Soud, jemuž byla věc přikázána podle § 293 tr. ř. k novému přelíčení, není vázán skutkovými zjištěními soudu, který původně ve věci rozhodl, a může průvodní materiál — třebas nezměněný — hodnotiti jinak než onen soud. Právním názorem zrušovacího soudu je vázán, jen pokud se skutkový základ nezměnil tou měrou, že by tím věc nabyla nové tvářnosti, kterou by se změnilo i její právní posouzení.
(Rozh. ze dne 21. února 1939, Zm II 37/39.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací zamítl zmateční stížnost soukromého žalobce do rozsudku krajského soudu, jímž byl obžalovaný podle § 259, čís. 2 tr. ř. zproštěn obžaloby podané na něho pro přečin zlehčování podle § 27 zákona proti nekalé soutěži čís. 111/1927 Sb. z. a n.
Z důvodů:
Stížnost vytýká zřejmě s hlediska zmatku podle čís. 9, písm. a) § 281 tr. ř., že se nalézací soud nesměl uchýliti od skutkového základu, z něhož ve svém zrušovacím nálezu vycházel soud zrušovací, že měl vzíti za podklad svého rozhodnutí výrok obžalovaného, že soukromý žalobce nemá koncesi, z kteréhožto výroku vycházel soud zrušovací, a že nesměl, hledíc k předpisům druhého odstavce § 293 tr. ř., dospěti k opačnému skutkovému zjištění, totiž že obžalovaný nepronesl inkriminovaný výrok.
Stížnosti nelze přisvědčiti. Odkázáním věci nalézacímu soudu po rozhodnutí nejvyššího soudu ocitá se věc tam, kde byla před prvním hlavním přelíčením. Podle zásady přímosti má se pak hleděti jen k výsledkům nového hlavního přelíčení (§ 258 tr. ř.). Podle § 258 tr. ř. může nový nalézací soud hodnotiti průvodní materiál, i když se nezměnil, jinak než soud, jenž původně ve věci rozhodl, a není nijak vázán zjištěními tohoto soudu (srov. rozh. čís. 2407, 5454 Sb. n. s.). Soud v novém hlavním přelíčení je vázán jen právním názorem, kterým se při svém rozhodování řídil nejvyšší soud. Tato závaznost platí rebus sic stantibus (srov. Lammasch, Grundriss, str. 7, Lohsing, str. 656, Mitterbacher, str. 494). Předpokládá se, že sám skutkový základ, podle něhož má býti rozhodnuto v novém přelíčení, nezměnil se okolnostmi v novém hlavním přelíčení se vyskytnuvšími tou měrou, že by tím věc nabyla jiné tvářnosti, kterou by se změnilo i právní její posuzování (srov. Storch, str. 503, 504).
Nesprávný je proto názor vyslovený ve stížnosti, že předpis druhého odstavce § 293 tr. ř. bránil nalézacímu soudu dospěti k jinému skutkovému přesvědčení v tom směru, zda obžalovaný výrok, že soukromý žalobce nemá koncesi, a jen na tento výrok byla obžaloba omezena, učinil čili nic.
Citace:
Čís. 6325. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství v Praze, 1940, svazek/ročník 21, s. 48-49.