NPD documents search: Váž. civ., 9 (1927), sv. 1

Čís. 12658.

Výtka, že odvolací soud neprávem přihlížel k nedovolené novotě, nezakládá dovolací důvod vadnosti řízení (§ 503 čís. 2 c. ř. s.), nýbrž vadnosti rozhodnutí, totiž rozporu se spisy (§ 503 čís. 3 c. ř. s.).
Předloží-li strany k důkazu o svých tvrzeních listiny, není tím zároveň již předneseno vše, co jest v těchto listinách, jako by se byly staly ve svém celém rozsahu součástí spisů a tím procesní látky. Co nebylo skutkově předneseno v řízení u soudu první stolice, nelze doháněti v opravném řízení, i kdyby to bylo lze vyčísti z předložené listiny.
Družstvo (podle zákona ze dne 9. dubna 1873, čís. 70 ř. zák.), nemůže podle § 37 ex. ř. uplatniti právo, jehož nabylo právním jednáním, jež se nestalo v mezích jeho působnosti.
(Rozh. ze dne 1. června 1933, Rv I 245/32.)
Žalující družstvo domáhalo se na žalované firmě vyloučení věcí z exekuce, již vedla žalovaná proti Anně R-ové. Procesní soud prvé stolice žalobu zamítl, odvolací soud uznal podle žaloby.
Nejvyšší soud obnovil rozsudek prvého soudu.
Důvody:
Pod titulem dovolacího důvodu vadnosti řízení (§ 503 čís. 2 c. ř. s.) vytýká dovolatelka odvolacímu soudu, že se neprávem zabýval skutkovou okolností žalujícím družstvem v první instanci nepřednesenou, že totiž žalující družstvo realisovalo úvěrové spojení s Karlem B-em tím, že koupilo od něho svršky a zařízení dílny a z trhové ceny pak uhradilo jednak svou pohledávku, jednak pohledávku firmy M. Výtka ta jest oprávněna, třebaže nezakládá dovolací důvod vadnosti řízení, nýbrž vadnosti rozhodnutí, totiž rozporu se spisy, jak bude ještě vyloženo. Nešlo o pouhý závěr z listin stranami v prvé stolici předložených, t. j. z kupní smlouvy ze dne 3. září 1930, konta Karla R-a a poukazů jím podepsaných, nýbrž o zcela nové skutkové tvrzení. Předloží-li strany k důkazu o svých tvrzeních listiny, není tím zároveň již předneseno vše, co jest v listinách těch, jakoby se tyto byly staly ve svém celém rozsahu součástí spisů a tím procesní látky. Tento názor, jejž zastává žalobce v dovolací odpovědi, je mylný, což vidno z §§ 277 (1) a 297 c. ř. s. podle nichž se i listinný důkaz nabízí a připouští jen o údajích dokazovatele. Jde to najevo i z úvahy, že i druhá strana musí míti příležitost, aby se o skutkových údajích odpůrce prohlásila (§ 178 c. ř. s.) a že ji nelze bez probrání té které skutečnosti před hotovou věc postaviti. Co nebylo skutkově předneseno v řízení u soudu první stolice, nelze doháněti v opravném řízení, i kdyby to bylo lze vyčísti z předložené listiny. Skutečnosti, o něž jde, nelze ostatně ani vyčísti ze zmíněných listin, jak žalovaná mylně za to má, neboť jsou ve zřejmém rozporu se smlouvou ze dne 13. září 1930, v níž výslovně uvedeno, že Karel R. prodává žalujícímu družstvu veškeré stroje, nástroje a jiné zařízení nacházející se v jeho podniku v domě č. p. 733 za smluvenou cenu trhovou 20000 Kč, z nichž částku 15000 Kč obdržel prodávající Karel R. před podpisem trhové smlouvy v hotovosti a zbývajících 5000 Kč zaplatí kupitelka prodavatelovu věřiteli firmě M.; a dále, že Karel R. příjem mu vyplacených 15000 Kč zároveň stvrzuje, vzdávaje se námitky nevyplacené valuty. Mylný je názor žalobcův — projevený v dovolací odpovědi —, že prý měl odvolací soud podle § 272 c. ř. s. přihlédnouti ke skutkovým okolnostem, o kteréž jde a jež stranou v první stolici nebyly předneseny, a ponechati nepovšimnutým tento přednes, neboť jednak, jak již podotknuto, se tyto skutečnosti z provedených důkazů nepodávají, jednak platí zásada, že sbírání skutkové a průvodní látky náleží stranám a není úkolem soudu, aby vnášel do jednání novou spornou látku, nýbrž jest věcí stran, aby náležitým skutkovým a průvodním přednesem opodstatnily své nároky a námitky. V pravdě tu šlo o novoty, mající jen lépe odůvodniti a opodstatniti žalobní nárok, t. j. věcný návrh učiněný v prvé stolici, a proto o novoty nepřípustné, k nimž nesměl odvolací soud přihlédnouti a na jejich podkladě doplniti zjištění prvého soudu (§ 482 odst. 2 c. ř. s.). Tato vada — ježto jest podstatná — zakládá uplatněný (obsahově) dovolací důvod rozporu se spisy podle § 503 č. 3 c. ř. s., ježto odvolací soud přihlížel při svém rozhodnutí ke skutečnostem, jež podle procesního práva nebyly součástí procesní látky a jsou takto v rozporu se spisy. Tyto skutečnosti nutno ze skutkového podkladu pro rozhodnutí sporu důležitého vyloučiti, což má za následek, že jest opodstatněn i další dovolací důvod nesprávného posouzení právního (§ 503 čís. 4 c. ř. s.).
Žalující ústav jako družstvo jest společenstvem podle zákona ze dne 9. dubna 1873 čís. 70 ř. zák. a jeho účel jest přesně vytýčen zákonem, pokud se týče stanovami na podkladě zákona usnesenými. Podle § 1 cit. zák. a § 2 stanov musí žalobkyně svou činností směřovati jen ku podpoře výdělku neb hospodářství svých členů prostředky v § 2 stanov uvedenými. Každý jiný účel je vyloučen a není žalujícímu společenstvu dovolen, neboť pak by přestalo býti společenstvem ve smyslu zákona. Právní jednání příčící se předpisům stanov na základě zákona usnesených a tím také zákonu samému jsou nicotná podle § 879 obč. zák. (sb. n. s. 4273, 7321). Koupě předmětů, v trhové smlouvě ze dne 13. září 1930 uvedených nestala se v mezích působnosti žalujícího společenstva, jak to z kupní smlouvy a § 2 stanov zřejmě na jevo vychází. Odpadá-li doplňující zjištění odvolacího soudu, že Karel R. byl členem žalujícího společenstva, jež mu poskytovalo úvěr, že chtělo tento úvěrní poměr vhodným způsobem realisovati, ježto Karel R. se chystal na cestu do Ameriky a se snažil odprodejem strojů a živnostenského náčiní si získati k tomu nutné peníze, a že žalující družstvo proto svršky od něho převzalo a vyúčtovalo kupní cenu tak, že si uhradilo vlastní úvěrovou pohledávku a zbytkem zaplatilo dluh R-ův firmě M., nemůže býti o tom řeči, že tu šlo o činnost žalujícího ústavu, sloužící jen k zajištění úvěru Karlu R-ovi povoleného, pokud se týče k dosažení účelu společenstva a že takový ryze pomocný postup byl žalobkyni dovolen, bylo-li její hlavní jednání (povolení úvěru) v souladě se stanovami. Jde tu o nicotné jednání a žalující strana nemohla tudíž pro tuto nicotnost nabýti vlastnického práva k vylučovaným předmětům. Žalobní žádání je proto již z toho důvodu neopodstatněno.

Citace:

Čís. 12658.. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1934, svazek/ročník 15/1, s. 741-743.