Čís. 1185.

Podílnictví na krádeži (§ 185 tr. zák.).
Ukrývání, na se převedení a zašantročení zakládá již každé samo o sobě skutkovou podstatu podílnictví na krádeži.
»Zašantročením« jest jakákoliv činnost, umožňující neb usnadňující zužitkování nebo výměnu. Lhostejno, že »zašantročení« nepřineslo pachateli zisku.
»Ukrýváním« jest jakákoliv potajmu provozovaná činnost, jež směřuje k tomu a jest s to, by stížila neb znemožnila oprávněnému znovunabytí předmětu.
(Rozh. ze dne 16. dubna 1923, Kr I 366/22.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací zavrhl po ústním líčení zmateční stížnost obžalovaných do rozsudku krajského soudu v Plzni ze dne 13. února 1922, pokud jím byli stěžovatelé uznáni vinnými zločinem podílnictví na krádeži dle §§ 185 a 186 lit. a) tr. zák.
Důvody:
Hlavní výtka uplatňovaná s hlediska důvodu čís. 5 v souvislosti s důvodem čís. 9 a) §u 281 tr. ř. soustřeďuje se v námitce, že prý nalézací soud uvádí na straně jedné, že oba obleky koupil od neznámého vojína Matěj P., na druhé straně však v odporu s tím, jakož i se zodpovídáním se obou obžalovaných béře za prokázáno, že obleky od vojína koupili oba obžalovaní. Tímto nesouhlasem je prý přivoděna zmatečnost rozsudku jednak dle čís. 5 §u 281 tr. ř. pro logický rozpor obou soudcovských výroků a pro rozpor zjištění, že kupiteli obleku byli oba obžalovaní, s obsahem výpovědi obžalovaných, jednak dle čís. 9 a) §u 281 tr. ř., poněvadž prý v tom případě, nekoupil-li obleků od vojína stěžovatel, nelze o něm tvrditi, že obleky ty na sebe převedl. Stížnost je bezdůvodná. Pravda sice, že dle zodpovídání se obžalovaných koupil oba obleky od neznámého vojína pouze Matěj P., jak to také rozsudek na dvou místech uvádí a že následující na to výrok soudu, že obleky ty koupil s Matějem společně Karel P., není ve shodě s výpovědí obžalovaných. Leč rozpor tento jest bez právního významu. Uvádíť zákon v §u 185 tr. zák. tři různé způsoby, kterými lze zločin podílnictví na krádeži nebo zpronevěře spáchati: ukrývání, na se převedení a zašantročení. Jde tu o tři různé alternativy, stojící k sobě v poměru souřadném, a nevyžaduje se proto k podřadění pod zákon souběhu těchto alternativ. Stěžovatel doznal a potvrdil též spoluobžalovaný Matěj P., že stěžovatel prodal v H. žlutošedý oblek neznámému člověku za 260 Kč a že, když potom chtěli oba obžalovaní prodati druhý oblek, byli zadrženi. Tímto doznáním stěžovatele jest na jeho straně plně opodstatněn jak zákonný znak »zašantročení« ukradené věci, pod nímž rozuměti dlužno nejen samo hospodářské sužitkování věci neboli její výměnu za vzájemnou hodnotu, nýbrž též jakoukoli činnost, umožňující neb usnadňující sužitkování nebo výměnu, tak i »ukrývání« ukradené věci, jímž je jakákoli, potajmu provozovaná činnost, směřující k tomu, a jsoucí s to, by stížila nebo znemožnila oprávněné osobě opětné nabytí předmětu, jehož pozbyla, jest to zakrývání bezpráví, spočívajícího ve vykonávání držby pachatelem, před tím, komu náleží právo k věcí, nebo kdo hledí, nebo je povolán toto právo opět uvésti k platnosti. Obžalovaný si oblek podržel, jakkoli dle vlastních údajů nebyl si toho jist, zda není věc ta ukradena. Prodejem jednoho obleku předsevzal obžalovaný činnost, již označiti dlužno zašantročením ve smyslu §u 185 tr. zák., a, chtěje druhý prodati, dopustil se ukrývání ve smyslu §u 185 tr. zák., jež pojmově rovná se zašantročení a jež činí ho zodpovědným dle tohoto místa zákonného. Jest proto s hlediska zákona nezávažno, zdali stěžovatel obleků nekoupil, poněvadž k založení trestnosti jeho dle §u 185 tr. zák. stačí, že působil při jejich dalším zcizování. Na trestnosti jednání obžalovaného nemění ničeho, že z prodeje obleků neměl zisku, poněvadž tento, pokud jde zejména o »zašantročení«, není náležitostí skutkové povahy zločinu §u 185 tr. zák.

Citace:

č. 1185. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 5, s. 219-220.