NPD documents search: Váž. civ., 11 (1929), sv. 2

Č. 12055.

Školství: * V oboru školských zákonů býv. země Slezské není všeobecného předpisu, jenž by stanovil, že odvolací lhůta jest zachována tím, že odvolání bylo podáno poslední den lhůty na poštu.
(Nález ze dne 3. října 1935 č. 18282/35.)
Prejudikatura: srov. pro Čechy a Moravu: Boh. A 102/19, 694/21, 711/21, 1401/22, 1994/23, 2670/23, 2753/23, 3516/24, 3951/24.
Věc: Jan K. v Č. proti ministerstvu školství a národní osvěty o včasnost opravného prostředku ve věci školské.
Výrok: Stížnost se zamítá pro bezdůvodnost.
Důvody: Nař. rozhodnutím odmítlo min. škol. instanční odvolání Jana K. podané do výnosu zšr-v v Brně z 27. ledna 1931 ve věci existence služebního poměru učitelského v býv. zemi Slezské, a to z toho důvodu, že podle doručenky byl onen výměr Janu K. doručen dne 21. února 1931, avšak odvolání došlo zšr-y, jakožto zákonného místa podacího, teprve dne 9. března 1931, tedy po uplynutí zákonité odvolací lhůty. Judikátním obsahem tohoto rozhodnutí, jak jej pojímá i stížnost podaná Janem K. k nss-u, jest tedy výrok, že odvolání Jana K. podané proti výnosu zšr-y v Brně z 27. ledna 1931 se odmítá pro opožděnost. Žal. úřad neuvádí blíže, kterou zákonnou normu má na mysli, mluvě o zákonitém místě podacím a zákonité odvolací lhůtě. Svému výroku přičinil pouze dodatek, jímž »podotýká, že od sloučení býv. země Slezské se zemí Moravskou v jeden právní celek platí po stránce formální právní předpisy zem. zákonů moravských i pro věci školské«.
Dodatek zde reprodukovaný není ani svou právní povahou, ani obsahem dosti jasný. Zdá se, že zamýšlen byl žal. úřadem jako pouhý interní pokyn pro zšr-u v Brně. Avšak pojetím do intimace, svědčící st-li, stal se tento pasus součástí nař. rozhodnutí. Stížnost se také proti němu obrací, a vykládá jej po stránce obsahové jako projev názoru, že po sloučení země Slezské se zemí Moravskou platí pro školské věci slezské (v nař. rozhodnutí chybí) formální předpisy zem. zákonů moravských. Tvrdí, že podle předpisu § 1 vl. nař. č. 159/1928 Sb. platí pro školské věci z území býv. země Slezské předpisy této býv. země a že podle těchto předpisů bylo odvolání k min. podáno včas.
Se stížností je souhlasiti v tom, že sporná věc má býti posuzována podle školských právních předpisů, platných v býv. zemi Slezské. Zásadu tuto, vyplývající ostatně z právní povahy reformy veřejné správy, provedené zákonem č. 125/27 Sb., obsahuje totiž § 1 vl. nař. č. 259/1928 Sb., stanovící zcela jasně a všeobecně: »(Zem. škol. rada v Brně) jest povinna úřadovati pro území býv. země Slezské podle předpisů, v tomto území dosud platných.« Avšak správný není názor stížnosti, že podle slezských školských předpisů se do rekursní lhůty nevčítají dny poštovní dopravy.
St-l se dovolává po této stránce zcela povšechně »předpisů pro území bývalé země Slezské«, jednak § 30 zák. č. 104/1926 Sb., nevytýkaje vůbec, že nař. rozhodnutí necituje náležitě normy, o kterou se opírá. Nedostatek citace normy nebrání v daném případě ani nss-u, aby přezkoumal jedinou právní otázku, na spor vznesenou, byla-li lhůta odvolací zachována tím, že odvolání bylo podáno poslední den lhůty na poštu.
V tom směru jest nejprve konstatovati, že na dnešní případ vůbec nedopadá předpis § 30 zák. č. 104/1926 Sb., pojednávající o námitkách proti opatřením, jimiž byly učiteli služební příjmy z úřední moci upraveny, resp. o odvoláních proti rozhodnutím o služebních příjmech. V daném případě nešlo však ani o námitky, ani o odvolání proti opatřením, resp. rozhodnutím, jaká má na mysli § 30 zák. č. 104/1926 Sb., nýbrž o rozhodnutí otázky, zda existuje vůbec služební poměr st-lův ke školské správě, zejména s ohledem na § 2 č. 103/1920 Sb.
Možno tedy jedině zkoumati, zda výrok žal. úřadu se nepříčí zákonu z jiného důvodu. Po této stránce jest konstatovati: Podle stálé judikatury nss-u jest lhůta zachována odevzdáním opravného prostředku poště jen tehdy, je-li to výslovně pro dotčený obor veřejného práva stanoveno. Pro obor řízení přeď úřady školskými judikuje nss ustáleně v oboru školských zákonů českých a moravských, že v řízení před školními úřady těchto zemí takového předpisu není (Boh. A 102/19, 694/21, 711/21, 1401/22, 1994/23, 2670/23, 2753/23, 3516/24, 3951/24). Předpisu takového neshledává však nss ani v normách upravujících řízení před úřady školskými býv. země Slezské, zejména není takového ustanovení v předpisu § 37 zák. č. 18/1870 z. z. slez., jenž by v daném případě mohl přicházeti v úvahu.
Právem tedy v daném případě žal. úřad nepřihlížel ke dni, kdy rekurs st-lův byl odevzdán poštovní dopravě, a námitka, která tvrdí opak, jest bezdůvodná.
Pokud st-l při veřejném ústním líčení dovozoval, že lhůta byla do- držena proto, že do jeho rukou bylo rozhodnutí zšr-y doručeno až 23. února 1931 a že doručení dne 21. února se stalo do rukou příbuzného Pavla K., nelze k této námitce přihlédnouti, poněvadž nebyla obsažena v písemné stížnosti (§ 18 zák. o ss), v níž naopak jest uvedeno, že st-l byl o rozhodnutí zšr-y zpraven dne 21. února 1931.

Citace:

Č. 12110.. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1936, svazek/ročník 17/2, s. 428-431.