Alfons Dopsch:

Die freien Marken in Deuschland. Ein Beitrag zur Agrar und Sozialgeschichte des Mittelalters. — R. M. Rohrer, Baden etc. —» Brünn, str. 124 i malý 8°. — Bylo dobře řečeno, že se stmívá ponenáhlu nad původní starou teorií o agrárním komunismu hospodářském v německém starověku. Po prvé této studii předního badatele v hospodářských dějinách značně ulehčeno, protože jsou k nim zachovány velmi obrátil se zejména proti vývodům Otta Gierkeho a svou ránu vede na jeden z pilířů této teorie, t. zv. »svobodné marky«. Byly to v Německu obce, jež svým postavením zachovaly si právní svobodu až do konce středověku, při čemž se v nich uchovalo pod správou foitů jiné hospodářské zřízení než v ostatních obcích. Dopschova oposice se obrací zvláště proti dosavadnímu názoru, že středověké zřízení markové navazuje přímo na hospodářské instituce germánského starověku. Němci mají badání v hospodářských dějinách je jisto, že soumrak postupuje nezadržitelně. Dopscli v ní hojné prameny. D. rozborem nejdůležitějších z nich provádí svůj protidůkaz, který se mu plně daří. Jeho zásluhou se jeví t. zv. svobodné vlastnictví (freieigen) jako typ vlastnictví děleného, což plně zapadá do středověkého rámce hospodářského feudalismu (— to přiznal částečně už Fierke —) se všemi znaky i pevným každoročním poplatkem (činží). Jiště také nelze říci, že »homines ville« byli zcela svobodní, když stále se vrací tvrzení o milosti (guade, gracia) a hlavně ovšem ustavičné připamatováváni podřízenosti zeměpánum. Teprve 14. a 15. stol. pozdvihuje užitkové vlastnictví snad nejvíce tím, že propůjčení stalo se dědičným. D. také ukauje, že není spolehlivého výkladu o kompetenci »fojta«, který na různých místech měl i ruznou pravomoc. Nejdůležtější jest ovšem Dopschův důkaz, že »svobodné vlastnictví« nelze pojímali v moderním smyslu, a že jsou případy, kdy »svobodné« (frei) značí tolik jako imunisované. D. rozšiřuje i Brunnerovy vývody stran výkladu sentence: »(Stadt) Luft mach frei.« Ze všeho vyplývá, že není spojitosti mezi starým hospodářským zřízením a novými institucemi markovými, jež nám představují novější právní formu. Proto také existence jejich nemůže býti důkazem pro starou dobu.
Dopschova práce, jež je skvělou metodou podána, se nedotýká přímo našich hospodářských dějin. Než maně se vtírá několikráte porovnání s některými našimi právně-hospodářskými institucemi. Je to zvláště »zádruha—nedíl«, na níž není dosud přes všechny práce, rozbory etc. vše tak jasné, abychom směle mohli tušit, že jsme se už dopracovali jistoty. Ča.

Citace:

Alfons Dopsch: Die freien Marken in Deutschland. Všehrd. List československých právníků. Praha: Spolek českých právníků „Všehrd“; Český akademický spolek „Právník“, 1934, svazek/ročník 15, číslo/sešit 3, s. 141-141.