NPD documents search: Váž. civ., 17 (1935)

Čís. 4691.

Úrazové pojištění dělnické (zákon ze dne 28. prosince 1887, čís. 1 ř. zák. na rok 1888).
Zavinění jest hrubým, vedlo-li k trestnímu odsouzení podnikatele.
Není třeba, by úraz byl způsoben positivním činěním.
Pojišťovna má proti podnikateli nárok na důchod skutečně vyplacený, i když jej později zkapitalisovala.
(Rozh. ze dne 17. února 1925, Rv I 99/25). Božena H-ová, zaměstnaná v hospodářství žalovaného jako služka, utrpěla úraz tím, že při řezání trávy na žentourové řezačce se dostala pravou rukou do válců, při čemž jí kosami řezačky byly uříznuty 4 prsty této ruky. Rozhodnutím rozhodčího soudu byla uznána Úrazová pojišťovna povinnou, uznati úraz Boženy H-ové za úraz podnikový a přiznati zraněné odškodné a to měsíčním důchodem 201 Kč 56 h. Žalovaný byl pravoplatně odsouzen pro přestupek §u 335 tr. zák., ježto zavinil hrubou nedbalostí úraz Boženy H-ové. Úrazová pojišťovna domáhala se po té na žalovaném náhrady důchodu vyplaceného již Boženě H-ové, jakož i náhrady kapitalisovaného důchodu. Žalobě bylo vyhověno soudy všech tří stolic, Nejvyšším soudem z těchto
důvodů:
Podle §u 45 zákona ze dne 28. prosince 1887, čís. 1 ř. zák. na rok 1888 jest podnikatel zavázán nahraditi pojišťovně veškeré odškodné; které pojišťovna dle zákona bude při úrazu poškozenému vypláceti, způsobil-li úraz úmyslně nebo hrubým zaviněním. Úrazová pojišťovna domáhá se v tomto případě žalobou náhrady důchodu vskutku vyplaceného a jeho kapitalisované hodnoty, podle třetího odstavce citovaného ustanovení. Dovolatel se brání tím, že, i když byl trestním rozsudkem uznán vinným přestupkem §u 335 tr. zák. a odsouzen, nezakládá to hrubého zavinění, jelikož § 45 má na mysli, že byl úraz způsoben positivní hrubou vinou (»herbeigeführt«) a že, mluví-li toto ustanovení o kapitalisované hodnotě, neměla býti přisouzena skutečně před tím vyplacená částka 3023 Kč 43 h jako důchod. Než nižší soudy, zjistivše z trestního rozsudku, že úraz Boženy H-ové zavinil žalovaný nepostarav se o řádný kryt řezačky u ústí k válcům a nožům, nabyly přesvědčení, že jest na straně žalovaného hrubé zavinění. A to právem. Vždyť obsahem odsuzujícího rozsudku trestního soudu jest civilní soud podle §u 268 c. ř. s. co do důkazu a připočtení trestného činu vázán a, došel-li odvolací soud z tohoto zjištění k úsudku, že jde o hrubé zavinění, nelze v tom spatřovati nesprávné právní posouzení. Za hrubé zavinění považují §§ 1324 a 1331 obč. zák. nápadnou bezstarostnost a dopouští se hrubého zavinění ten, kdo se vůbec nestará o předmět, o nějž mu jest pečovati, vůbec k němu nepřihlíží, nebo jen přihlíží nedostatečně. Dovolací soud také trvá na tomto právním názoru a vyslovil (viz sb. n. s. čís. 1358 civ.), že § 45 úraz. zákona má na mysli zavinění prostě hrubé a nikoliv zjevně hrubé. Hrubým zaviněním jest vždy ono, jež se příčí trestnímu zákonu a vede k odsouzení podnikatele. Odsouzením tímto jest dosvědčeno, že podnikatel zanedbal, ne-li nařízení, jež čelí k zabránění úrazu (na př. v tomto případě nařízení českého místodržitelství ze dne 12. března 1907, čís. 33 zemského zákona § 3), nejméně takové opatrnosti, jež povahou věci jsou jim na roveň postaveny. Té opatrnosti nebyl zbaven dovolatel tím, že, jsa churav, ustanovil syna svým zástupcem, neboť i přes to dále zůstal po rozumu §u 45 podnikatelem. Klade-li dovolatel důraz na to, že zákon mluví o způsobení úrazu a používá slova »herbeige- führt«, čímž prý se myslí, že podnikatel úraz způsobil »positivní hrubou vinou« a že nelze tohoto slova použíti na zanedbání, nemá to významu. Citovaný § 45 klade důraz na slova »úmyslně« nebo »hrubým zaviněním«, sloveso »herbeigeführt« nemá ovšem se zřetelem na to, že hrubým zaviněním nemusí býti jedině positivní jednání, jiného významu, než jako »veranlaßt« a pod. a nelze tudíž z něho usuzovati na vyvinění, jak činí dovolatel. Nesprávné právní posouzení nelze vytýkati, ani pokud jde o výši přisouzené částky, jelikož ze slov §u 45 1/1888 ř. z., § 45, nelze dovozovati, že by neměla pojišťovna nároku na důchod skutečně vyplacený, kdyby později důchod ten kapitalisovala, a také se to nepříčí doslovu třetího odstavce §u 45, zejména nevadí tomu slova »zu leistenden Entschädigungen«, neboť těmito slovy se praví, že může žádati náhradu odškodného, jež dle úrazového zákona má plniti a tudíž i skutečně plní.

Citace:

č. 4691. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1926, svazek/ročník 7/1, s. 333-335.