NPD documents search: Váž. civ., 5 (1923)

Čís. 2409.

K opodstatnění sudiště dle §u 87 a) j. n. stačí, že bylo zboží kupitelem fakticky převzato. Schválení zboží netřeba.
(Rozh. ze dne 21. března 1923, R I 220/23.)
Žalobce (protokolovaný obchodník) dodal k písemné objednávce
žalovanému (kupci) stroje. Žalovaný část dodávky nepřijal. Žalobu
o zaplacení kupní ceny za nepřijatou část zboží opřel žalobce co do
místní příslušnosti o § 87 a) j. n. Žalovaný vznesl námitku místní nepříslušnosti, jíž soud prvé stolice vyhověl a žalobu odmítl. Důvody: Přejímacími listy na nákladní zboží prokázáno jest odeslání
zboží a dopisem zástupce žalované ze dne 17. července 1922 převzetí
větší části zboží žalovaným, kdežto část jest v něm prohlášena za nepřevzatou pro vady a vede se o ní mezi stranami spor. Ježto nutnost
průkazu převzetí v §u 87 a) j. n. vztahovati jest na plnění mezi přítomnými ve smyslu čl. 346 obch. zák., stačí podle znění zákona při plnění
mezi nepřítomnými průkaz odeslání zboží; jelikož však odeslání podle
čl. 337 a 349 obch. zák., jak jest mu v §u 87 a) j. n. rozuměti, jest
rovnocenné s převzetím podle článku 346 obch. zák. pouze, když nebyly příjemcem zaslanému zboží vytýkány vady, kdežto odmítnutí zboží
odnímá odeslání jeho účinky neb aspoň je odkládá, musí soud k odmítnutí zboží i při posuzování příslušnosti přihlížeti, když je žalovaný namítal a považovati je za rozhodné. Tato okolnost vyskytuje se právě
v tomto případě, když žalobce předloženým dopisem ze dne 17. července 1922 prokázal, že část zaslaného zboží nebyla žalovaným přijata, nýbrž odmítnuta. Jest nyní otázkou, zda k odůvodnění příslušnosti
soudu podle §u 87 a) j. n. stačí převzetí části zboží či zda nutným jest
převzetí veškerého zboží. Ze znění zákona a z povahy jeho, jakož
i z určení poskytnouti zvláštní výhody prodateli, vychází na jevo úmysl
zákonodárcův, dáti prodateli možnost použiti tohoto soudu pouze v případě, kdy kupitel nechce zaplatiti zboží, o jehož objednání a úplném
odebrání není pochybností a mezi kupitelem a prodatelem žádných sporných okolností. Rekursní soud zamítl námitku místní nepříslušnosti. Důvody: Jedná se jen o otázku, zdali skutečné převzetí (dodání) zboží jest listinně prokázáno a jak vykládati sluší slova j. n., § 87.lit.a v §u 87 a) j. n. V tomto směru jest výklad prvního soudce
toho obsahu, že slovem j. n., § 87.lit.a rozuměti sluší bezzávadné
přijetí zboží, které jest tu jen tehdy, když mezi prodatelem a kupitelem
ohledně úplného převzetí zboží není sporu a toliko zaplacení kupní ceny
chybí, příliš úzkým a zákonu neodpovídajícím. Již ze znění zákona
»skutečné převzetí« jasně na jevo vychází, že schválení zboží a přijetí zboží za plnění potřebí není. Ještě jasněji vychází to na jevo z výnosu ministerstva spravedlnosti ze dne 2. června 1914, čís. 43 věstníku, kde k §u 87 a) j. n. se vysvětluje: »Stačí poštovní nebo železniční návratka o předání, které zde znamená totéž jako v obchodním zákoně užívaný výraz »dodání« (čl. 347, 349 obch. zák.). Netřeba však vykázati schválení zboží kupitelem, právní převzetí«. Totéž vychází na jevo ze zavedení tak zvaných ohlašovacích
listů o převzetí ve smyslu věstníku ministerstva spravedlnosti z roku
1914 strana 567 a také ze slov čl. 347 obch. zák., odstavec prvý: »Bez odkladu po dodání.... zkoumati.« Jest tudíž pro otázku příslušnosti lhostejno, zda a pokud kupující firma část dodaných věcí pozastavila. Ježto také dodání předloženými dvěma přejímacími listy o zboží
nákladním jest listinně vykázáno, jsou zde všechny předpoklady pro
důvod příslušnosti §u 87 a) j. n., a bylo tudíž námitku místní nepříslušnosti zamítnouti.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu.
Důvody:
Správné a jasné důvody rekursního soudu nebyly vývody dovolacího rekursu vyvráceny, takže se k nim dodává ještě jen tolik: Z doslovu §u 87 a) j. n. plyne, že podmínkou tohoto sudiště není převzetí
bezzávadné, nýbrž jen předání zboží. Zákon nepoužívá slova převzetí
sama o sobě, nýbrž mluví o převzetí skutečném (faktickém), totiž o převzetí, po němž teprve kupitel dodané mu zboží zkoumá a po případě
za vadné prohlašuje. Aby nebylo o tomto významu slova pochybnosti,
vysvětluje je zákon ještě v závorce slovem j. n., § 87.lit.a, tedy týmž
výrazem, jehož používá ve čl. 347 a 349 obch. zák. pro faktické předání
zboží, a podle něhož se řídí lhůty k vytýkání vad a ohlášení nároku ze
správy. Z výnosu min. spravedlnosti ze dne 2. června 1914, čís. 43
věst., jehož částečný obsah již napadené usnesení cituje, plyne, že uvedených výrazů bylo užito s rozmyslem za tím účelem, aby bylo jasno,
že nezáleží na schválení zboží, nýbrž jenom na jeho předání a dle dalšího obsahu tohoto výnosu platí toto sudiště i v případech, kdy předané zboží bylo neprávem odmítnuto a žaluje se na náhradu škody.
Kdyby, jak žalovaná strana dokázati se snaží, sudiště dle §u 87 a) j. n.
mělo platiti jen v případech, kde zboží bylo nejen fakticky převzato,
nýbrž i schváleno, byl by tento předpis vůbec bezcenným, neboť schválení zboží, jsouc dle čl. 347 obch. zák. vázáno na zcela krátkou lhůtu,
děje se pravidelně mlčky, takové schválení zboží není však možno
listinnou dokázati, a přece listinný důkaz o převzetí jest podmínkou
tohoto sudiště.

Citace:

Rozhodnutí č. 2409. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 5, s. 487-488.