Authors:
= Váž. civ., 6 (1924), sv. 1
PDF

Čís. 3644.


Výše výživného manželky odděleně žijící řídí se majetkovými poměry manželovými v celku, nikoliv pouhým hotovým jměním. Jest přihlédnouti též k vyživovací povinnosti manžela k nemanželským dětem, nikoliv však též k družce života.
(Rozh. ze dne 26. března 1924, Rv I 1438/23.)
Žalovaný byl železničním zřízencem a, opustiv manželku, žil ve společné domácnosti s jinou ženou, s níž měl tři dítky. Dne 5. února 1923 byl ze železniční služby propuštěn. Žalobě manželky na placení měsíčních 400 Kč výživného procesní soud prvé stolice vyhověl potud, že přiznal žalobkyni 200 Kč měsíčně ode dne podání žaloby až do 5. února 1923, jinak žalobu zamítl, a to pokud se domáhala výživného po 5. únoru 1923, pro tentokráte. Odvolací soud k odvolání žalobkyně rozsudek potvrdil. Důvody: Manžel jest dle §u 91 obč. zák. jen povinen, poskytovati manželce přiměřenou výživu podle svého jmění, a také podle §u 1264 obč. zák. může býti žádána přiměřená výživa jedině, pokud manžel je s to, ji poskytovati. Pro zodpovědění této otázky není rozhodující, jak žalobkyně tvrdí, pracovní síla, možnost práce, nebo příležitost k výdělku, nýbrž jedině skutečně docílený příjem. Poněvadž podle zjištění prvého soudu jest žalovaný nyní bez zaměstnání a odkázán pouze na svou invalidní rentu, scházejí nyní skutkové a právní předpoklady pro přiznání a určení výživného pro žalobkyni a právem zamítl soud první žalobu pro tentokráte, pokud uplatňuje nárok za dobu po propuštění žalovaného ze železniční služby. Co se týče doby až do 5. února 1923, jest příspěvek na výživné 200 Kč měsíčně přiměřeným s ohledem na to, že podle zjištění prvého soudu veškerý příjem žalovaného činil 1165 Kč měsíčně a že žalovaný musel pečovati nejen o sebe, nýbrž také o svou tehdejší družku života a tři nemanželské děti, poněvadž tato částka činí okrouhle 1/5 veškerých příjmů.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolání.
Důvody:
Dle §u 91 obč. zák. jest muž povinen poskytovati ženě slušnou výživu dle svého majetku. Žijí-li manželé odděleně, a neztratila-li žena nároku na výživu, jest muž povinen poskytovati jí přiměřené vyživovací příspěvky. Jejich výše se řídí jeho majetkovými poměry v celku, nikoli pouhým hotovým jměním. Výživa, kterou má muž poskytovati, má býti slušná, dle jeho sil a musí býti při jejím přisuzování vzat zřetel i na zvláštní osobní poměry mužovy. Není-li muži možno poskytovati výživné, pomíjí přirozeně nárok ženin. Nižší soudy přisoudily žalobkyni přiměřený příspěvek na výživu od podání žaloby až do propuštění žalovaného ze služby u železnice, uváží-li se, že týž je povinen dle zákona (§ 166 obč. zák.) ze svého příjmu obstarávati výživu svým třem nemanželským dětem, — ovšem nikoli své družce života.
Citace:
č. 3644. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 6/1, s. 433-434.
Creative Commons BY-NC-ND 4.0 Obsah podléhá licenci Creative Commons BY-NC-ND 4.0. Uveďte autora (BY), neužívejte dílo komerčně (NC), Nezasahujte do díla (ND).