NPD documents search: Boh. adm., 13 (1931), sv. 1

Čís. 14677.

K § 932 obč. zák.
Pouhá záruka určité vlastnosti sama o sobě nezakládá ještě zavinění podle § 1295 obč. zák.
(Rozh. ze dne 7. listopadu 1935, Rv II 65/34.)
Žalobce prodal žalovanému motocykl »Ariel« za 9750 Kč. Část kupní ceny 3750 Kč byl žalovaný povinen zaplatiti hotově, k »úhradě zbytku« 6000 Kč odevzdal žalobci svůj motocykl »Grizly« na místo placení. Při odevzdání motocyklu »Grizly« tvrdil žalovaný žalobci, že motocykl jest po generální opravě a že za stroj ručí. Odevzdání motocyklu »Grizly« stalo se dne 29. srpna 1930. Při odevzdání nebylo lze motocykl přezkoušeti. Po odevzdání ukázalo se však, že motocykl »Grizly« není po generální opravě a že bez opravy není způsobilý k jízdě. Opravu motocyklu »Grizly« provedl na žádost žalobce svědek Jan Š-a v dubnu 1931. Oprava vydávala si nákladu 998 Kč žalobou žádaného. Prvý soud přisoudil žalobci tuto částku, maje za to, že žalobní nárok žalobcův v tomto rozsahu jest nárokem z důvodu náhrady škody pro nesplnění smlouvy. Odvolací soud zamítl žalobu. Důvody: Jde o nárok ze správy opřený skutkově o tvrzení, že motocykl »Grizly« jest po generální opravě, což znamená, že jest prost vad, které starý motocykl obvykle vykazuje, a právně o ustanovení § 923 obč. zák. Nárok ze správy dlužno, týká-li se movitých věcí, uplatniti u soudu do 6 měsíců, jinak nastane prekluse žaloby. Ze skutkových zjištění plyne, že odevzdání motocyklu »Grizly« stalo se dne 2. srpna 1930. Žaloba byla podána teprve dne 4. února 1932, to jest po uplynutí 6 měsíců od odevzdání. Zmeškal tedy žalobce lhůtu k uplatnění svého nároku ze správy a proto jest s tímto nárokem již prekludován.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolání.
Důvody:
Názor odvolacího soudu jest správný. Vše, co žalobce uplatňuje z důvodu náhrady škody podle § 1295 obč. zák., nevylučuje, aby na souzený případ nemělo býti požito zákonného ustanovení o správě podle § 923 obč. zák. Ustanovení toto dopadá na souzený případ, i když se vychází z tvrzení žalobcova, že byl žalovaným uveden v omyl o vlastnosti směněného motocyklu. Žalobce ostatně ani svým přednesem žádné zvláštní zavinění žalovaného neuplatnil. Nárok ze správy nevyžaduje zavinění, ale z toho nelze vyvoditi, že, když tu zavinění jest, nejde o nárok ze správy; vyslovuje-li § 932 poslední věta obč. zák., že ve všech případech ručí odevzdatel za zaviněnou škodu, pak nemínil tím ustanoviti, že by příjemci vadné věci bylo ponecháno na vůli uplatňovati svůj nárok z titulu náhrady škody či pouze pro vady ze správy, nýbrž jen, že vedle nároku ze správy může tu býti i nárok na náhradu škody, jsou-li ovšem zákonné podmínky toho nároku. Pouhá záruka určité vlastnosti sama o sobě nezakládá ještě zavinění podle § 1295 obč. zák. Předpokladem náhrady škody podle §§ 932, 1295 obč. zák. jest protiprávní buď úmyslné či zaviněné jednání nebo opominutí zcizitele, týkající se takové škody, která nabyvateli vzešla následkem toho, že vadu neznal. Ono protiprávní jednání může záležeti buď v zamlčení nebo v tvrzení, jehož nesprávnost zciziteli byla známa neb poznatelna (srov. Komentář Klangův § 932 obč. zák.). Jedná se tu zpravidla o škodu nepřímou, jak právě vychází z rozhodnutí nejvyššího soudu čís. 6680 sb. n. s., k němuž dovolatel poukazuje. Příjemce může ovšem nechati padnouti nárok ze správy, týkající se samého předmětu smlouvy, ale tím neztrácí další nárok z náhrady škody zaviněné zcizitelem. O takový nárok však ve sporu nejde. Tím, že se žalobce domáhá na žalovaném náhrady nákladů jím vynaložených na opravy vadného motocyklu, prodaného jako dobrého, uplatňuje vpravdě jen snížení ceny motocyklu o náklady opravy, případně náhradu nákladu za opravy, které za žalovaného dal provésti, tedy nárok podle § 932 obč. zák. Tento nárok měl však uplatniti v šestiměsíční lhůtě preklusivní. Vady motocyklu vyšly za krátkou dobu po výměně jeho najevo. Opominutí včasného uplatnění nároku ze správy nelze napraviti uplatněním téhož nároku ve formě škody ve lhůtě promlčecí.

Citace:

Čís. 14677. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1936, svazek/ročník 17, s. 793-795.