Č. 5132.


Učitelstvo (Slovensko): Čsl. státní občanství jest předpokladem ustanovení býv. uh. učitele ve službě čsl. podle vl. nař. č. 226/1923.
(Nález ze dne 17. listopadu 1925 č. 21282).
Věc: Ferdinand K. v Bratislavě proti ministerstvu školství a národní osvěty o úpravu poměru k čsl. státu.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Nař. rozhodnutím bylo st-li u vyřízení jeho žádosti o trvalé ustanovení profesorem na státních školách ve smyslu § 2 vl. nař. z 29. listopadu 1923 č. 226 Sb. sděleno, že žádost tu nelze učiniti předmětem jednání podle cit. nař., ježto žadatel není čsl. státním občanem.
O stížnosti do tohoto rozhodnutí podané uvážil nss toto:
Stížnost spatřuje vadu řízení v tom, že žal. úřad nevyřídil žádost o převzetí do státní služby meritorně, nýbrž odmítl učiniti ji předmětem svého jednání vzhledem k tomu, že st-l není čsl. státním občanem, ačkoliv dle ustanovení § 6 cit. nař. jest povinností rozhodujícího úřadu, aby i o žádostech cizích státních občanů rozhodoval.
Tomuto názoru stížnosti nelze dáti za pravdu. Dle § 6 cit. nař. jest při rozhodování o žádostech dbáti toho, aby uchazeči byli čsl. státními příslušníky. Toto ustanovení nemůže míti vzhledem k tomu, že cit. nař. se jeví jako pouhá aplikace zásad vyslovených v zákonu z 15. dubna 1920 č. 269 Sb. na osoby učitelské a celé úřednické právo touto zásadou jest ovládáno, jiný smysl, než že předpokladem pro ustanovení ve smyslu § 2 jest státní občanství čsl. a že v tom případě, když žadatel čsl. příslušníkem není, takové ustanovení jest vyloučeno.
Vzhledem k tomu lze nař. rozhodnutí vyložiti jen v ten smysl (ačkoliv dikce není zcela přesně volena), že žal. úřad nemohl vyhověti žádosti za trvalé ustanovení, poněvadž není u st-le splněn hlavní předpoklad, totiž, aby byl čsl. státním občanem. Proto nelze v nař. rozhodnutí spatřovati odepření rozhodování o žádosti st-lově, nýbrž naopak nutno na ně nazírati jako na meritorní výrok o jeho žádosti.
Že by st-l byl čsl. státním příslušníkem, nebo že by pro ustanoveni nebylo třeba čsl. občanství, stížnost sama ani netvrdí, a ježto jiných námitek nečiní, bylo ji jako bezdůvodnou zamítnouti.
Citace:
č. 5132. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 7/2, s. 526-526.