Čís. 7131.

K povolení obnovy ve sporu o zjištění nemanželského otcovství z důvodu § 530 čís. 7 c. ř. s. nestačí, že lze krevní zkouškou zjistiti, že muž, matkou dítěte za otce označený, jím skutečně jest nebo není, nýbrž jest i potřebí, by zde byly všechny předpoklady, že bude lze důkaz ten provésti, zejména by bylo předem jisto, že osoby, jichž krev dlužno zkoumati, k tomu svolí, by jim byla odebrána potřebná krev. K odebrání krve nelze nutiti ani strany ani třetí osoby, aniž lze dáti příkaz poručníkovi, by svolil k takovému zásahu.
(Rozh. ze dne 8. června 1927, Rv II 697/26.) — Čís. 7131 —
998
Rudolf H. byl v původním sporu roku 1924 uznán nemanželským otcem Václava P-а a odsouzen ku placení výživného. Žalobou, o niž tu jde, domáhal se Rudolf H. obnovy onoho sporu, ježto v nejnovější době dospěli badatelé k tomu, že lze zkouškou krve otce, matky a dítěte zjistiti, zda dítě bylo určitým mužem zplozeno. Oba nižší soudy žalobu zamítly, odvolací soud z těchto důvodů: Neúplným jest prý řízení proto, že první soudce nepřipustil znalecký důkaz: 1. zkouškou krve obou stran a matky nezl. žalovaného o tom, že žalobce nemůže býti zploditelem žalovaného, 2. o tom, že důkaz zkouškou krve podle stavu vědy jest spolehlivým a neklamným. Důkaz ad 2. byl při odvolacím roku proveden a jako znalec ustanovený universitní docent Dr. M. potvrdil, že podle nynějšího stavu vědy za jistých podmínek z jakosti krve matky dítka, dítka samého a muže za otce dítka označeného může býti činěn spolehlivý závěr, že muž, za otce dítka označený, nemůže býti zploditelem dítka. Důkaz znalecký ad 1. bylo by lze, poněvadž tu jde o důvod obnovy podle § 530 čís. 7 c. ř. s., podle § 541 c. ř. s. provésti jen v obnoveném sporu o otcovství. Vytýkané vady neúplnosti tudíž ad 1. není, ad 2. byla odstraněna. S hlediska nesprávného právního posouzení věci uplatňuje odvolání, že názor prvního soudce jest nesprávným, že, pokud jde o důkaz zkouškou krve, jde o teoretickou hypotesu, nikoliv však o prokázanou vědeckou nauku a že nabízený důkaz ani proveden býti nemůže, když strana žalovaná a matka nezl. žalovaného se zdráhají, krev si nechati odebrati za účelem provedení zkoušky krve. V onom směru nelze dle shora řečeného názoru prvního soudce přisvědčiti, dlužno však s ním souhlasiti v posledním směru. Také při odvolacím roku prohlásili poručník nezl. žalovaného za něho a matka nezl. žalovaného za sebe, že nes volí k odebrání krve za účelem zkoušky krve. Zda jsou oprávněni tomu se zpečovati, dlužno posuzovati podle ustanovení c. ř. s. o důkazu ohledáním. K ustanovením c. ř. s. o věcech přezvědných nelze přihlížeti, poněvadž § 318 c. ř. s. mluví o věcech, jichž strany pro své styky, jak prokázati lze, užívaly, této podmínky se tu však nedostává. Pokud jde o ohledání, poukazuje § 369 c. ř. s. k §§ 303 až 307 c. ř. s. Z toho plyne, že odpůrce jen za podmínek § 304 c. ř. s., osoba třetí na sporu nezúčastněná pak podle § 308 c. ř. s. jen žalobou může býti přidržena к vydání předmětu ohledání. Nelze tvrditi, že nezl. žalovaný nebo jeho matka podle občanského práva nebo, poněvadž předmět ohledání jest jim a žalobci společným, podle § 304 (§ 308) c. ř. s. jsou povinni, ukázku své krve k účelům ohledání procesnímu soudu dáti k disposici. Ale, i kdyby se za to mělo, že tu jde o společný důkazní prostředek ve smyslu § 304 c. ř. s., mohl by jen zásahem do tělesné integrity súčastněných předmět ohledání býti opatřen, k takovému donucovacímu opatření proti vůli súčastněných nedávají však procesní zákony opory. Uplatňuje-li odvolání, že první soud měl průvodní usnesení vydati a dokazovateli přenechati, by se po případě žalobou domáhal provedení důkazu, nutno podotknouti, že již hospodárnost sporu káže, by nebyly připuštěny důkazy, jichž neproveditelnost jest již předem zjištěna.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolání. — Čís. 7131 —
999
Důvody:
Dovolání, opírajícímu se o dovolací důvod § 503 čís. 4 c. ř. s., nelze přiznati oprávnění. Předně bylo z úřední povinnosti zjistiti, že články o novém průvodním prostředku, o zkoušce krve, byly uveřejněny, jak z příloh vyplývá, v Neue Freie Presse v číslech ze dne 4. a 6. března 1926 a že žaloba o obnovu byla podána 3. dubna 1926, tudíž před uplynutím jednoměsíční lhůty § 534 c. ř. s. Podle § 530 čís. 7 c. ř. s. lze povoliti obnovu, dozvěděla-li se strana o nových okolnostech anebo důkazech, anebo bylo-li jí umožněno jich použiti a byl-li by jich přednes a použití v základním sporu přivodil pro ni příznivější rozhodnutí. Jest tedy podmínkou připuštění obnovy, by nový důkaz byl způsobilým, přivoditi pro žalobce příznivější výsledek základního sporu, a, aby bylo lze důkaz ten provésti. Nestačí tedy ku povolení obnovy řízení, že lze krevní zkouškou po případě zjistiti, že muž matkou dítěte za otce označený jím skutečně není, nýbrž jest i potřebí, by zde byly všecky předpoklady, že důkaz ten bude lze provésti, zejména v tomto případě, by bylo předem jisto, že osoby, jichž krev dlužno zkoumati, k tomu svolí, by jim potřebná ke zkoušce krev byla odebrána. Jen pak je možno, že nový důkaz přivodí obrat ve sporu příznivý pro žalobce. Dlužno proto, by se již soud obnovu povolující otázkou touto zabýval a zkoumal, zda provedeni důkazu jest zajištěno, pokud se týče, zda není již předem vyloučeno, a není proto správným názor dovolatelův, že tuto otázku řešiti má teprve po povolení obnovy soudce základního sporu. Právem se proto oba nižší soudy otázkou tou zabývaly a dlužno uznatí, že ji též správně rozřešily. Že by dokazovatel měl již po ruce krev dítěte a jeho matky, jíž jest ku provedení zkoušky potřebí, dovolatel ani sám netvrdí a netřeba se proto tímto případem zabývati. Zdě jde pouze o to, zda jsou povinny žalované dítě a jeho matka, jež byla toliko svědkyní v základním sporu, trpéti, aby jim ke zkoušce potřebná krev byla z těla odebrána, když, jak jest nesporno, dobrovolně k odnětí tomu nesvolí. Jak již nejvyšší soud uvedl ve svém rozhodnutí ze dne 2. března 1927, č. j. Rv II 42/27, čís. sb. 6865, ukládá zákon třetím osobám sice povinnost svědeckou, po případě znaleckou (§§ 325 a 353 c. ř. s.), neukládá jim však povinností dalších. Zejména jim neuložil povinnost, by vydaly soudu listiny, jež jsou jejich výhradným vlastnictvím, neboť povinnost ediční jest stanovena pouze pro listiny společné nebo takové, na jichž vydání má dokazovatel právo podle občanského zákona. Věci doličné jest povinen soudu předložití dokazovatelův odpůrce, má-li je (§ 369 c. ř. s.). Nemá tedy třetí osoba, a tou jest matka žalovaného dítěte, nejsouc na sporu súčastněna, takové povinnosti, i kdyby svou vlastní krev měla po ruce, tím méně, kdyby si ji musila teprve dáti odebrati. Zákon neukládá ani straně povinnost, by sdělila svým výslechem odpůrci průvodní prostředek, a nenutí ji k výpovědi za účelem důkazu, ponechávaje pouze soudu uvážiti a oceniti odepření výpovědi. Tím méně lze nutiti stranu, by poskytla krev z vlastního těla ku provedení důkazu odpůrcem nabídnutého. Při odebrání krve nejde o ohledání věci, která jest v odpůrcově držbě, krev v živém těle není samo- — Čís. 7132 —
1000
statnou včcí, nýbrž součástí těla, součástí osoby lidské (§ 369 c. ř. s.). Donucovacího práva soudu proti straně neb osobě třetí, by poskytla svou vlastní krev, aby trpěla její odebrání ze svého těla za účelem jejího ohledání a zkoušky, nezná zákon. Vadí tomu právo na nedotknutelnost osoby, jež jest jen potud omezena, pokud to zákon připouští. Při tom jest lhostejno, zda odebrání části krve ke zkoušce potřebné jest opatřením nebezpečným a zásahem ohrožujícím zdraví lidské, čili nic. Že byl poručník dítěte povinen, jak dovolání tvrdí, dáti k zásahu tomu za účelem zjištění materielní pravdy svolení, nebo měl povinnost vyžádati si svolení soudu poručenského k odepření zásahu toho, nelze z ustanovení občanského zákona dovodí ti a dovolání ani se nepokusilo na některé ustanovení zákona v tom směru poukázati. Tím jest však vyloučena možnost, by soud dal na žalobcovu žádost příkaz poručníku, by svolil ku zásahu takovému. Bude proto vyloučena možnost, by soud hodnotil na újmu dítěte okolnost, že poručník odepřel svolení k tomu, by dítěti krev ke zkoušení byla odebrána; není-li zde takové povinnosti po zákonu, není ani poručník bez porušení své povinnosti, pečovati o zdraví dítěte, oprávněn k takové zkoušce svoliti, zejména ne v tomto případě, kdy spor o otcovství na prospěch dítěte již pravoplatně byl rozsouzen.

Citace:

č. 1584. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1924, svazek/ročník 4, s. 326-328.