NPD documents search: Váž. tr., 11 (1929)

Čís. 830.

Zákon ze dne 6. ledna 1890, čís. 19 ř. zák. o ochraně známek.
Otázka, zda jsou si dvě známky šálivě podobny, jest t. zv. quaestio mixta.
Zrušovací soud jest oprávněn přezkoumati jedině správnost právních předpokladů, z nichž nalézací soud vycházel, nikoliv však skutkové závěry nalézacího soudu co do klamavosti známek.
Ustupuje-li při známce kombinované část, vyjádřená v číslech, proti části obrazové zcela do pozadí, dlužno známku posuzovati pouze jako známku obrazovou.
(Rozh. ze dne 6. května 1922, Kr I 244/22.) Pro žalující firmu byla dne 15. května 1919 pod číslem 858 pro oblast republiky Československé přihlášena a zapsána známka: »4711« a dne 3. listopadu 1920 obrazová známka uprostřed se slovy: »No 4711« a to u obou známek pro zboží: »Kolínská voda«. Dne 30. března 1920 byla pro obžalovaného zapsána do rejstříku pod číslem 12996 známka: »Alianz« pro zboží: »Kosmetické a dietetické výrobky«. Žalobkyně vinila obžalovaného, že zasáhl do jejího práva používati pro ni chráněných známek a to jak slovné známky »4711«, tak i známky obrazové. Pokud jde o prvou známku, spatřovala porušení svého práva v tom, že obžalovaný pojal do své vignety číslici 7411, tedy jen nepatrnou obměnu chráněného čísla 4711 a tvrdí, že použití tohoto čísla třeba se změnou jest způsobilé oklamati kupujícího. Porušení druhé chráněné známky spatřovala žalobkyně v několika podrobnostech, zejména: a) ve tvaru a zevní podobě obou vignet, ježto oboje vignety jsou podlouhlé a mají uprostřed plochu základní barvy modré, tvaru obdélníkového, b) v použití barev, ježto oboje vignety používají jako základní barvy barvy modré, kromě té pak barvy zlaté a černé, c) že v obou vignetách vyskytuje se číslo 4711, třeba že toto na vignetě obžalovaného je nepatrně přeměněno v 7411 a že i ve vignetě obžalovaného vyskytuje se toto číslo uprostřed vignety v obdélníku, ad a) zmíněném, d) že obě postranní plochy obojích vignet vyplněny jsou kulatými reliefy peněz, třebaže na vignetě žalobkyně jsou to ruby a líce výstavních medailí žalující firmy, kdežto na vignetě obžalovaného znaky jednotlivých zemí republiky Československé a znaky více spřátelených států. Pokud, jako zejména v případě ad d), uchyluje se úprava vignet obžalovaného od úpravy vignet žalobkyně, tvrdila žalobkyně svým zástupcem, že rozdíly ty jsou tak nepatrné, že obyčejnému kupci ujdou. Zemský trestní soud v Praze sprostil obžalovaného z obžaloby, již naň žalující firma vznesla pro přečin zásahu v právo známkové dle § 23 zákona ze dne 6. ledna 1890, čís. 19 ř. zák. Důvody: Pokud jde o porušení známky »4711« samo o sobě, je soudní dvůr toho přesvědčení, že, kdyby tu nebylo jiných okolností, o nichž bude níže řeč, by použití číslice 7411 ve vignetě obžalovaného zakládalo skutkovou povahu přečinu dle § 23 zákona o ochraně známek, poněvadž pouhé přemístění prvých dvou číslic za ponechání dvou ostatních a nad to ještě se opakujících číslic mohlo by ve smyslu § 25 téhož zákona býti zpozorováno obyčejným kupcem jen při zvláštní pozornosti. Právě to, že poslední dvě číslice zůstávají v pořadí nezměněny, svedl by jeho pozornost od přemístění prvých dvou. Soudní dvůr nepovažuje také vysvětlení, jež obžalovaný při hlavním líčení podal o tom, proč pojal do své vignety číslici 7411, za věrohodné, poněvadž kombinace roku narození obžalovaného s měsícem narození jeho manželky je málo případná.
Rozřešení otázky, bylo-li zasaženo v právo k používání určité známky, závisí od toho, zda-li obyčejný kupec, nevěnuje zvláštní pozornost známce, může býti sveden k tomu, aby známku jedné firmy pokládal za známku firmy druhé. Je-li věc posuzována s tohoto stanoviska, jest jisto, že nemohou býti uvažovány všechny podrobnosti a detaily každé z obou známek, neboť ani obyčejný kupec, nevěnuje-li známce zvláštní pozornost, těchto podrobností si nevšimne. Obyčejnému kupci utkví z obrazu, jejž v něm zůstaví ta která vigneta, jen to, co je pro vignetu příznačné, markantní a bude to zajisté jen zvláštní znak, tu kterou známku charakterisující. Naproti tomu ostatní znaky budou pro něho pouhými detaily. Tomu, kdo kupuje lahvičku kolínské vody s vignetou žalobkyně, utkví v paměti jeden její nápadný znak: velikými, silnými číslicemi uprostřed vignety vyznačené číslo 4711, znak nápadný už jen tím, že pozůstává z číslic. Naproti tomu, kdo kupuje lahvičku kolínské vody s vignetou obžalovaného, napadne při prvém pohledu na ní slovo: Alianz, poněvadž je umístněno rovněž uprostřed vignety velkými, tučnými písmenami. Ve vignetě obžalovaného jest sice také uprostřed pod nadpisem Alianz číslice 7411, číslice ta však jest vyražena ciframi malými, tedy nenápadně, takže obyčejnému kupci, nevěnuje-li vignetě zvláštní pozornost, tato číslice vůbec ujde, zůstávajíc pro něho pouhým detailem. Pro nápadnost nápisu Alianz mluví i ta okolnost, že ve vignetě žalobkyně není na tom místě vůbec žádného nápisu. Na tom místě, kde ve vignetě žalobkyně nalézá se číslice 4711, nalézají se ve vignetě obžalovaného začáteční písmena jeho podniku F. V. P. Ten kupec tedy, který zná známku žalobkyně, bude-li mu předložena lahvička s vignetou obžalovaného, pozná ihned, že jde o jiné zboží, poněvadž na vignetě té uprostřed nespatří nápadné číslice. Tím méně mohou svésti k omylům jiné podrobnosti vignety obžalovaného. Nemohou k tomu sváděti tvar vignety a použití týchž barev, poněvadž by šlo příliš daleko, aby i po této stránce nové podniky byly omezovány ohledy na stávající známky, a důsledné provádění ochrany známek až do takovýchto detailů vedlo by k té absurdnosti, že by na konec nebylo tvarů a nebylo barev, jichž by se mohlo ještě použíti. Ostatně při obrazové známce soukromé žalobkyně jest chráněn toliko obraz, a nikoli barva. Rovněž tak nemůže svádět k omylům výplň obou postranních ploch, poněvadž výplň ta je pro obyčejného kupce při obyčejné pozornosti detailem, to tím spíše, že při okrouhlém tvaru lahve nejsou tyto postranní plochy vignety v rovině se středem vignety. Na základě těchto úvah dospěl soudní dvůr k přesvědčení, že vigneta obžalovaného, i když má některé podobnosti s vignetou soukromé žalobkyně, není způsobilá, aby obyčejného kupce při obyčejné pozornosti uvedla v omyl o původu zboží, jí označeného, a že zejména k takovému omylu nemůže vésti použití číslice 7411 v obsahu vignety, poněvadž číslice ta není nápadně vyražena a není na témže místě umístěna jako číslice 4711 ve vignetě žalobkyně, tím méně pak ostatní ještě méně nápadné podrobnosti. Zvláště pokládá soudní sbor záměnu tuto za vyloučenou, hledí-li se k tomu, že obecenstvo, kupující Kolínskou vodu, náleží po většině kruhům zámožnějším a intelligentnějším. Obrana práv soukromé žalobkyně, nejsouc vedena jedině správným, zákonu i zkušenosti odpovídajícím hlediskem, jest jednostranná a vede k rozporům. Předpokládajíc na jedné straně, že obyčejný kupec povšimne si číslice 7411 a že tím bude sveden k omylu o původu zboží, tvrdí na druhé straně, že změna ve výplni postranních ploch (znaky zemí a států místo medailí) unikne pozornosti obyčejného kupce, ačkoli tu i tam jde o detaily, jichž si lze všimnouti jen při obzvláštní pozornosti. Vůbec pak přehlíží, že na tom místě, kde je ve vignetě soukromé žalobkyně číslice 4711, jsou ve vignetě obžalovaného začáteční písmena F. V. P.
Nejvyšší soud zavrhl po ústním líčení zmateční stížnost soukromé žalobkyně. Důvody:
Žalováno jest, že obžalovaný vědomě zasáhl ve výhradné právo žalující firmy, používati známek, zapsaných pro ni ve známkovém rejstříku obchodní a živnostenské komory v Praze, a to jednak známky obrazové, jednak známky slovní, správně známky, vyjádřené číslicí »4711«. Pokud se týče zásahu obžalovaného ve výhradné právo žalující firmy, používati známky obrazové, jest především rozhodnouti, zdali výrok nalézacího soudu o tom, že známka obžalovaného není způsobilá, by obyčejného kupce při obyčejné pozornosti uvedla v omyl, jest otázkou právní, již kasační soud může přezkoumati, či otázkou skutkovou. Zmateční stížnost vytýká tu s hlediska zmatku čís. 9 a) §u 281 tr. ř., že nalézací soud neprávem vyloučil pojmový znak přečinu §§ 23 a 25 zákona ze dne 6. ledna 1890 č. 19 ř. zák., totiž způsobilost známky, uvésti obyčejného kupce v omyl, a tvrdí, že soudní výrok o tom, zda jsou si dvě známky šálivě podobny, jest rozhodnutím o otázce právní. Tomuto názoru nelze přisvědčiti. Otázka ta není otázkou čistě právní, není však ani otázkou výhradně skutkovou, nýbrž jest t. zv. quaestio mixta; než i v případě quaestio mixta jest kasacní soud oprávněn, přezkoumati jedině správnost oněch právních předpokladů, z nichž nalézací soud vycházel při posuzování podobnosti známek, a jest mu i v tomto případě předpisy procesního řádu odňata možnost, by přezkoumával závěry, učiněné soudem nalézacím ohledně klamavosti ve směru skutkovém. V tomto případě nedal se však nalézací soud vésti žádným nesprávným právním názorem. Správně použil ustanovení §§ 23 a 25 známkového zákona, v úvahu vzal netoliko abstraktní, nýbrž i konkrétní způsobilost záměny, obíral se otázkou!šálivosti známky, a zjistil, že se známka soukromé žalobkyně od známky obžalovaného liší způsobem, jejž poznati může také obyčejný kupec při obyčejné pozornosti, a nikoliv pouze odborník, a při tom vzal v úvahu celkový obraz známky, tedy celkový dojem známky na obyčejného kupce. Držel-li se nalézací soud těchto právně závažných okolností, pak nemůže kasační soud změniti dotyčný výrok, poněvadž jest vázán na skutkové zjištění nalézacího soudu (§§ 258, 288 čís. 3 tr. ř.). Pokud se týče zásahu obžalovaného ve výhradné právo žalující firmy používati slovní známky, správně známky vyjádřené v číslech »4711«, jest uvážiti toto: Nalézací soud zjistil, že ve známce obžalovaného jest uprostřed umístěno slovo »Alianz«, že na tom místě, kde ve známce žalující firmy nalézá se nápadně výrazná číslice »4711«, jsou umístěna ve vignetě obžalovaného začáteční písmena jeho podniku »F. V. P.«, že sice také na známce obžalovaného jest vyražena číslice a to »7411« pod slovem »Alianiz«, avšak ciframi malými, mizivě nenápadně, takže obyčejnému kupci, nevěnuje-li vignetě zvláštní pozornost, tato číslice vůbec ujde, zůstávajíc proň pouhým detailem. Jedná se tu tedy o známku kombinovanou, a to takovou, v níž část vyjádřená v číslech oproti části obrazové zcela ustupuje do pozadí, nemá naprosto vlivu na celkový ráz známky, a jest proto takovouto známku posuzovati nikoliv jako známku slovní, pokud se týče v číslicích vyjádřenou, nýbrž jako známku obrazovou (srovnej Adler: »Oesterreichisches Markenrecht«, str. 235 a násl.). Ohledně té pak platí, co bylo uvedeno v druhém odstavci rozsudku. Výrok soudu není proto o rozhodných okolnostech sám s sebou v rozporu — jak neprávem vytýká z mateční stížnost s hlediska zmatku čís. 5 § 281 tr. ř. — když rozsudek praví, že by, pokud jde o porušení známky slovní »4711« samo o sobě, kdyby tu nebylo jiných momentů — a to jsou práve ty, které byly shora uvedeny, že se tu totiž nejedná o známku slovní samu o sobě, nýbrž o známku kombinovanou, v níž část, vyjádřená v číslech jest mizivě nenápadná, a ustupuje proti části obrazové zcela do pozadí — použití číslice »7411« ve vignetě obžalovaného zakládalo skutkovou povahu přečinu § 23 zákona o ochraně známek.

Citace:

č. 830. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1924, svazek/ročník 4, s. 252-256.