NPD documents search: Váž. civ., 19 (1937), sv. 1

Čís. 15034.

Účinnost usnesení, jímž exekuční soud vyloučil dobytek z popisu a odhadu nemovitosti a tudíž z dražebního řízení, pro exekuci mobilární vedenou na týž dobytek.
(Rozh. ze dne 12. března 1936, R II 93/36.)
Dlužník navrhl, by z mobilární exekuce byla vyloučena dobytčata (kráva a tele [jalovice]) tvrdě, že jsou příslušenstvím jeho hospodářství, že potřebuje jich pro potahy v hospodářství a že nemůže bez nich hospodařiti. Exekuční soud návrhu vyhověl a zrušil exekuci, pokud jde o tento dobytek, podle § 39 č. 2 a § 252 ex. ř., maje za to, že jde o příslušenství nemovitosti dle § 294 obč. z., poněvadž dobytka pro hospodářství na nemovitostech jest nezbytně potřebí. Rekursní soud návrh zamítl.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu. Důvody:
Podle § 296 obč. zák. pokládá se dobytek, patřící k nemovitému statku, za příslušenství statku, pokud ho je zapotřebí k dalšímu řádnému provozu hospodářství. Zákon klade tedy váhu na to, aby dobytek, má-li býti považován za příslušenství nemovitosti, sloužil jejím hospodářským účelům. S tohoto hlediska nezáleží pak na tom, zda vlastník usedlosti a dobytka k ní patřícího na usedlosti sám hospodaří nebo zda hospodaření přenechal někomu jinému, neboť i v tomto posledním případě zůstává dobytek příslušenstvím nemovitosti, je-li ho podle § 296 obč. zák. zapotřebí k dalšímu řádnému provozování hospodářství. Nelze proto souhlasiti s rekursním soudem, pokud vychází z názoru, že zabavená dobytčata nejsou příslušenstvím hospodářství, patřícího spoluvlastnicky dlužníku Františku P-ovi již z toho důvodu, že dlužník na usedlosti sám nehospodaří a že tedy on sám k řádnému provozu hospodářství nepotřebuje dobytka. Přes to však nelze dovolacímu rekursu dlužníkovu vyhověti. Podle spisů okresního soudu ve V. byla dne 25. září 1934 povolena exekuce vnucenou dražbou spoluvlastnických podílů nemovitostí patřících dlužníku Františku P., a při odhadu vykonaném v tomto dražebním řízení dne 20. listopadu 1934 — tedy v době, kdy už bylo v mobilární exekuci, vedené proti povinnému, provedeno zabavení dobytčat, — bylo v odhadním protokolu výslovně uvedeno, že k usedlosti nepatří žádný živý inventář. V usnesení ze dne 18. května 1935, jímž byli účastníci dražebního řízení vyrozuměni o výsledku odhadu, byly sice jako inventář dražených nemovitostí uvedeny také jedna kráva a jedno tele, ale usnesením ze dne 8. srpna 1935 opravil pak exekuční soud hořejší své usnesení potud, že se vylučují jako inventář kráva a tele, ježto byly v dřívějším usnesení uvedeny omylem. Také v dražební vyhlášce nejsou zabavená kráva a jalovice uvedeny jako příslušenství dražených nemovitostí. Neuznal-li tudíž exekuční soud v tomto dražebním řízení, v němž mohl u příležitosti odhadu nejlépe posouditi, které věci jsou příslušenstvím nemovitostí podle §§ 294 a násl. obč. zák., zabavená dobytčata za příslušenství nemovitostí, patřících spoluvlastnicky dlužníkovi, — který nyní navrhuje zrušení mobilární exekuce ohledně obou dobytčat právě z toho důvodu, že jsou příslušenstvím těchto nemovitostí, — nepochybil rekursní soud, uznal-li, že dobytčata nejsou příslušenstvím nemovitostí.

Citace:

č. 15034. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1937, svazek/ročník 18, s. 309-310.