NPD documents search: Boh. adm., 9 (1927), sv. 2

Čís. 11401.

Nebyl-li dosud v pozůstalostním řízení určen povinný díl, a není-li dosud jisto, zda a pokud stačí k jeho úhradě pozůstalost, jest předčasnou žaloba nepominutelného dědice proti obdařeným o doplnění povinného dílu.
(Rozh. ze dne 18. února 1932, R 1 1072/31.)
Žalobce, zůstavitelův syn, domáhal se doplnění povinného dílu na žalovaných povolaných v závěti za dědice, tvrdě, že jim zůstavitel dne 7. června 1930 postoupil nemovitost za 6000 Kč, ač měla cenu přes 17000 Kč. Procesní soud prvé stolice žalobu zamítl pro předčasnost, ježto se dosud nikdo nepřihlásil k pozůstalosti za dědice. Odvolací soud zrušil napadený rozsudek a vrátil věc prvému soudu, by, vyčkaje pravomoci, řízení doplnil a znovu rozhodl, maje za to, že pozůstalost jest předlužena, a že žalobce může čeliti obdarování žalovaných, pokud jeho hodnota přesahuje převzaté závazky, bez ohledu na stav projednání pozůstalosti.
Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení a uložil odvolacímu soudu, by o odvolání znovu rozhodl.
Důvody: Předpokladem pro nárok zkráceného nepominutelného dědice (descendenta) proti obdařeným, na vydání daru ve smyslu § 951 obč. zák. jest, že se při určení povinného dílu vpočítávají darování (§ 785 obč. zák.) a že pozůstalostní jmění nestačí k úhradě. Podle § 785 obč. zák. mají na žádost dítěte, majícího nárok na povinný díl, býti při výpočtu pozůstalosti vpočtena i darování, která zůstavítel učinil mezi živými. Lze tedy nárok dítěte na započtení daru uplatniti buď za řízení pozůstalostního návrhem u pozůstalostního soudu nebo, je-li toto řízení skončeno, žalobou (srovnej rozh. čís. 9578 sb. n. s.). Podle pozůstalostních spisů nebyl dosud soudcem projednávajícím pozůstalost zjištěn skutečný stav jmění a dluhů, neboť o inventáři, sepsaném z nařízení pozůstalostního soudu kanceláří, nebylo ještě soudem s účastníky pozůstalosti jednáno. Jest tedy předčasný závěr odvolacího soudu, že pozůstalost je předlužena, jenž byl mu podkladem, pro vydání zrušovacího usnesení. Poněvadž projednání pozůstalosti není dosud skončeno, jest uplatniti vpočtení darování do pozůstalosti v řízení pozůstalostním. Nejde-li o ryzí darování — jak se tvrdí i v souzeném případě — musí pozůstalostní soud prostředky nesporného řízení zjistiti, jakou hodnotou jest darování vpočísti. Podle takto zjištěné pozůstalostní podstaty se vypočte povinný díl (§ 784 obč. zák.). Bude tedy na žalující straně, by se v pozůstalostním řízení domáhala určení povinného dílu, a bude při tom zjistiti, zda a jakou částkou může býti uhražen její povinný díl ze jmění pozůstalostního a zda a jakou částkou vyjde na prázdno. Z toho bude teprve patrno, zde vůbec a po případě jaký nárok přísluší, žalující straně na doplnění povinného dílu, jehož by se mohla domáhati na obdařených (§ 951 obč. zák.). Nebyl-li však v pozůstalostním řízení povinný díl žalující strany dosud určen, a není dosud jisto, zda a pokud stačí k jeho úhradě pozůstalost (§ 951 obč. zák. »avšak pozůstalost nestačí k jeho krytí«), není tu ještě nyní zákonných předpokladů pro žalobní nárok a jest žaloba předčasnou. Ježto však napadené usnesení odvolacího soudu jest založeno na předčasném předpokladu, že pozůstalost je předlužena, a podle právního názoru tu vysloveného nebylo třeba řízení doplňovati, bylo usnesení zrušiti a usnésti se, jak ve výroku uvedeno.

Citace:

č. 11401. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1933, svazek/ročník 14/1, s. 176-177.